Článek
Mezi přílety se dohadujeme, zda je čas zkusit štěstí útěkem nebo ne. Přes „tapik“ tedy zákopový telefon přichází komanda, že máme zůstat v ukrytí. To se snadno řekne. Všichni souhlasíme, že po další dělostřelecké ráně musíme pryč. Zkusit štěstí.
Pozice, která přestala existovat
Důvod, proč se nás tak usilovně snaží zabít, je prostý - bitva o nebe.
Na chvilku jsme tu dnes získali převahu, sestřelili jsme jeden dron za sto tisíc dolarů, další jim zarušili. Teď nad nás pověsili Orlan a ten nás zaměřil. Visí přímo nad námi. Vysoko. Díky němu po nás mohou pracovat tak přesně. Slyšíme dva minomety naráz. Stodvacítky. Salva z raketometu jde naštěstí bokem. Je to síla kterou poznáte. Dopady jsou metry od vchodu. Je to jen otázka času.
V nejtemnějších minutách se minomety přesouvají na sousední pozici v druhém remízku. I tam sedí kluci, kteří dnes bojují proti dronům. Daří se jim utéct, jejich auto ale dostává přímý zásah. Oni naštěstí žijí, mašinu rozstřelili, než k ní doběhli.
Sušenka, která zachrání život
Život Pavla dnes zachránila chuť na sušenku. Z pozice nalevo zarušil malý dron, který se teď opile zmítá ve větru. Přímo nad hlavou slyší druhý. Když jsou dva, jeden může nést granáty. Sušenku má ale v batohu, jde si pro ní. Do přímého zásahu Pavlovi pozice zbývají maximálně dvě minuty. Zatímco se bavíme o tom, kde by mohli ležet zbytky sestřeleného Lancetu, slyšíme „východ“, pak přílet. Začíná pekelná půlhodina. Život nám zachraňuje jen píle kluků z místní pěchoty, kteří vykopali hluboký okop a vytvořili u něj správně násyp u vchodu. Bez něj bychom tam v rozvalinách leželi i my.
Brokovnice a rušičky jsou jen další vybavení, které taháme do akce
Drtivý tlak
Poslední dva měsíce čelíme na jihovýchodní frontě soustavnému tlaku. Stále se stupňuje. Na našem úseku leze každý den čtyřicet i více rusů. Ty odrážíme. Jejich mrtvoly nikdo nesbírá. Naše pozice rozebírají tanky jednu po druhé. Minomety, grady, dokonce i klouzavé letecké pumy. Opět na naše pozice prší fosfor. Z pozic slyšíte jejich vrtulníky. Některé pozice zcela přestali existovat. Z našich kluků zůstaly jen potrhané kusy těl, které nemá kdo vyzvednout. Přivezli na nás i TOSu, termobarický raketomet, který spálí vše až do vzdálenosti tří a půl kilometru. Toho se tu bojíme ještě víc než tanku. Strach je na místě, ale skutečný problém je úplně někde jinde. Tam nahoře, na nebi.
Rusové mají na nebi obrovskou převahu. Hlavně díky Číně dokázali vytvořit během posledních šesti měsíců nepropustnou síť dronů, které pracují mnoha způsoby a v několika výškových úrovních současně. Je to největší bitva o nebe od bitvy o Británii.
Úplně nejníže létají obyčejné drony, které na vás hází granáty a malé kamikaze drony s výbušninou.
Malé drony jsou jen jednou z několika vrstev, o které se na nebi bojuje.
Nad nimi létají malé průzkumné drony. Některé z nich přelétávají nad pozicemi, jiné visí na jednom místě.
Pak je vrstva středně velkých dronů. Které již létají tak vysoko, že jsou pro běžného vojáka skoro k „nevidění“. Ti mají kvalitní optiku, ale často jde i o stroje, které vám dokáží na hlavu shodit minometný granát nebo protitankovou minu.
Nejvýše z dronů létají Orlany. Stroje pro monitorování, navádění palby, ale i elektronický boj. Záleží, jakou má uvnitř výbavu. Dnes již pokrývají prakticky celou linii fronty 24/7.
Orlan zkušené oko najde, zasáhnout ho je ale téměř nemožné.
Nad nimi létají ruské stíhačky a bitevníky, které se drží v bezpečné výšce mimo dosah manpadů. V současnosti jsou pro nás nedosažitelné.
Aby toho nebylo málo, tak mezi tím lítají napříč Lancety, velké kamikaze drony. Ty občas používají i jako návnadu, při hledání protivzdušné obrany.
3 rozměry obrany
Ruská obrana má tak nejen hloubku do týlu, ale výraznou hloubku do výšky. A to nám způsobuje velké ztráty a znemožňuje pohyb vpřed. Dokážeme-li úspěšně bojovat s převahou ve vzduchu, tak je porazíme. Vše ostatní totiž potom zvládneme. Rusové jsou si toho dobře vědomi, proto začali masivně útočit na pozice, ze kterých jim sestřelíme jejich drony. A naše úspěchy nejsou malé. Kluci z Perunu loni sesmahli vrtulník i Suchoje. To teď už nelze. Orlan i Lancet občas dáme, ale je to o štěstí. Musíme velmi riskovat.
Když jsme si počítali naše kočičí životy, tak jsme již na hraně a někdo i v deficitu. Pokud máme fungovat dál, musíme přijmout takové řešení, které nám pomůže pracovat efektivněji.
„Iron dome“ po česku
Jedinou šancí je postavit se situaci čelem. Řešit příčinu, né následek. Proto tu postupně stavíme takový malý „Iron dome“ na česko-ukrajinský způsob. Složený je z antidronových pušek, dronů, těžkých kulometů, manpadů, rušiček a detektorů dronů. Aktuálně potřebujeme první vylepšený obrněný hummer pro naši lehkou motorizovanou jednotku. Ten osadíme technikou nejen pro rychlé diverzní akce, ale právě i na boj s většími a důležitějšími drony a lítající havětí.
Pojmenovali jsme ho SOJKA-01 podle legendárním zvědavé rozvědčici od mistra Krakonoše. Pomůže nám najít a zneškodnit veškeré neřády, které nám Trautenberk z Kremlu posílá do našeho revíru.
SOJKA-01 ponese uvnitř svých ocelových útrob jméno a případný vzkaz každého, kdo nám pomůže příspěvkem.
Videa a další fota na našem Twitteru.
