Článek
Vše je tu poseté ostrými střepinami. Po tmě kola rychle provizorně opravujem. Probíhají poslední dotazy každého člověka zvlášť. „K boji hotov?“ Třicet procent kluků to vzdává, nikdo je ale neodsuzuje. Všichni známe rizika, víme na jakou pozici se jede. Ta akce byla prostě moc těžká. A taky že je, minutu před startem ji odvoláváme, nemáme dost lidí.
Provizorní oprava stroje před akcí
Jsme na limitech možného
Poslední dva měsíce se pohybujeme na tenkém ledě. Bojujeme z kopce do údolí. Za ním se tyčí další, vyšší kopce obsazené okupanty. Mají tam těžké dělostřelectvo, tanky, BVPčka, granátomety, kulomety. My proti nim jdeme pěšky, nebo na čtyřkolce. Jdeme otevřeným polem v pár lidech. Z posádek (remízků), které odolávaly ve skoro roční bitvě již nezbylo vůbec nic. Jen tu a tam pahýl, jáma, všude miny které dělostřelectvo rozmetalo do všech stran a nikdo dnes neví kde leží.
Nejhorší je ale situace v elektronickém boji. Ruské pozice jsou dobře zarušené. Dostáváme se tam jen obtížně. Oproti tomu naše pozice bombardují ruské drony 24/7. Před drony nemáme kam zalézt. Nenechají nás schovat, nenechají nás se zakopat. Ztráty jsou slušně řečeno - veliké.
Boj proti dronům nikdy nekončí
Nastala situace kdy na předních pozicích ani jeden člověk nemohl chodit. Všichni byli zraněni, přesto dál drželi své pozice. My jsme šli do útoku obsadit další pozici a naše jediné krytí poskytovali zranění kluci na dalších pozicích. Stane se, že vám někdo do rádia vykládá v delíriu úplné nesmysly, nebo prostě jednoduše omdlí uprostřed věty. Přes dělostřeleckou palbu nedokážete kluky vystřídat, nedokážete ani donést vodu, natož třeba miny. Evakuace raněných? Ta tu prakticky neexistuje. Prostě není jak ji provést. Ztráty při pokusech o evakuaci jsou na denním pořádku a jsou masivní. To je bohužel současná realita na „předku“.
Kilometr v krvi
I přes tohle všechno jdeme vpřed. Za poslední dva měsíce jsme postoupili téměř o kilometr. Ale je potřeba pochopit, že to je jeden kilometr měřený jedním směrem. Ve skutečnosti to znamená projít každou díru, každý remízek a o každý ten remízek svést bitvu, a ne jen jednu. Osvobodit jeden kilometr tak v našem případě znamenalo osvobodit téměř 5 kilometrů remízků a zákopů. Tedy pětkrát víc, než pokud byste pouze šli jedním směrem. A na těch 5ti kilometrech potřebujete vykopat nové pozice, dát tam své lidi. Lidi které nemáte a kteří budou čelit masivnímu ostřelování a nepřetržitému útoku dronů. Budou krvácet každý den. Kolikrát nechceme zabrat další pozici jen proto, že tam naše pěchota bude ve velkém umírat. Ale jdeme, takový je rozkaz.
Vyčerpáním usnete i v sedě
Limit jménem logistika
Těch 5 kilometrů které musíte procházet, než zaútočíte na další dobře opevněnou pozici okupantů, je taky naprosto zásadních z pohledu logistiky. Jdete z kopce otevřeným polem. Rusové vás dobře vidí. Donést tam cokoliv mimo svého batohu je téměř nadlidský úkol. Někteří kluci tak do útoku nenesou ani vodu, nebo lékárničku, šetří se každé deko, které může být nábojem, nebo jeden extra granát navíc.
A když obsadíte pozici? Musíte držet. Bez ohledu na ztráty a zranění. Bez ohledu na to, kolik máte munice. Nikdo vám nic nepřinese. Ústup pod palbou přinese jen další ztráty. Rusové na vás shodí celé nebe.
Z pozic už nezbylo téměř nic, ranění ale stále přibývají
Situace se zlepší teprve až prorazí kluci na křídlech. Zaberou tu či onu vesnici, obsadí důležitou křižovatku. Naše logistika je teď na svém limitu. Nezbývá než držet a krvácet. Krvácet a držet. Kluci se na křídlech pomalu blíží. Teprve pak prorazíme hlouběji.
Do té doby děláme co můžeme. Bojujeme ale jako lehká pěchota proti těžké technice, to je potřeba brát v potaz. Snažíme se hledat slabiny i nové metody jak okupantům naložit. Připravujeme pasti, improvizovaná výbušná zařízení. Snažíme se vyrovnat převahu russů v elektronickém boji a ukončit jejich nadvládu nad vzduchem. A ta je brutální. Tu mají jak ve velkém letectvu, tak v dronech.
Návrat k partyzánské práci
Část jednotky Perun přebírá šestikolku z Česka
Vracíme se pomalu k partyzánským principům, protože na konvenční válku proti druhé největší armádě na světě prostě nemáme dost vybavení a techniky. Alespoň tedy ne dost, abychom mohli vést ofenzívu napříč linií. Západ nás musí přestat tlačit do nesmyslného získávání území, jen aby viděl postup na mapě. To se totiž přenáší do tlaku z Kyjeva na nás a odskákává to pěchota. Vykrvit nepřítele totiž umíme a dokážeme i když se neposunem ani o metr. A to postaru, po partyzánsku. Tak jako jsme to udělali už u předchozích ofenzív. Teprve pak se to zlomí.
Budeme rádi, když nám pomůžete zvrátit převahu ve vzduchu. Aktuálně sbíráme prostředky na 20 FPV dronů, které výrazně zlepší naši taktickou situaci. Víc teď vlastně ani nepotřebujeme.
PODPOŘTE NÁŠ PROJEKT: JE ČAS UDĚLAT RUSŮM PÁPÁ
HRDINŮM SLÁVA!
