Velká zákopová válka aneb všední život Čechů na ukrajinské frontě

Na celé linii fronty platí informační embargo, které ctíme. Informace ve veřejném prostoru jsou značně nepřesné. Proto vám zatím přinášíme alespoň jeden z běžných zážitků, který je pro nás denním chlebem.

Čekáme u auta, minuty se vlečou, druhá skupina má zpoždění. Ha, konečně vystrčí hlavu ze křoví. Měli úspěšnou noc s odstřelovačkou. Teď střídání. Je odvezou a do akce jdem my, lovci vrtulníku.

Jdu se svým novým kamarádem (říkejme mu třeba Ruprecht). Ruprecht je z Německa.

Potkali jsme se teprve dnes. Je z druhého zahraničního týmu.

Pokračujeme jen ve dvou. Klasické rozestupy takže si prohodíme jen pár slov přes rameno. Jméno, odkud jsi. Pak zaplout do linie zákopu.

Zákopy v posádkách jsou na rozdíl od těch v poli plné trčících kořenů. Neseme si věci na pár dní, takže projít pár set metrů okopem dá docela zabrat.

První mrzení je, že proběhla rotace. Takže ani Ruprecht skoro nikoho nezná. Starší - velící nemluví anglicky. Trochu tlumočím, nakonec vše domluveno. Hlavní grupa hlídá okopy, druhá pátrá po helikoptérách, my jako třetí parta číháme pro změnu na vrtulník.

Vrtulníky jsou pro Russa důležité. Jen díky nim dokáže místy udržet frontu. Ale už se bojí přiletět blízko. Střílí z dálky. Špatný pro nás.

Čas se vleče. Narušují ho jen přelety dronů okupantů. Dávno neplatí, že jich mají Ukrajinci výrazně více. Bohužel.

Horizont sledujeme periskopem. Na protějším svahu řádí sniper. Nechce se nám riskovat.

Kluci potlačují střelbou orky na jejich pozicích. Jen tak je udržíme zalezlé v norách. Je to čistě obranná záležitost. Je jich prostě víc než nás. Říkám Ruprechtovi, že zbytečně prozrazují pozice, že by bylo lepší nechat Rusáky přijít blíž a pak zahájit palbu. Jen pokrčí rameny: „Jsou tu, protože na téhle pozici nikdo jiný být nechce.“ Tak prosté to je. Kluci to tu musí přežít až do další rotace. Nikdo nechce riskovat přespříliš. Za dvacet minut přichází odpověď. Drony. Minomety. Minomety. Granáty z dronů.

Opět čekání v bunkru.

Celkově bunkry a okopy jsou tu na pět hvězdiček. Zakopaná polní kuchyň. Zakopaná latrína. Elektřina, občas internet. Chybí jen sprcha.

Po minometné odpovědi od okupantů je klid. Kromě přestřelek přes pole se nic neděje. Vrtulník se objevil jen jeden. Bohužel daleko. To pak nesmíme vystřelit. Zkusím to příště.

Pracujeme téměř každý den, od rána do večera, abychom se mohli brzy vrátit domů. V současnosti potřebujeme dovybavit naše obrněné Iveco.