Záchranný tým v boji o nedobytnou pozici

QRF je zkratka pro jednotku rychlé reakce. Zpravidla plní roli těch, kteří přibíhají podpořit v boji jednotky, kterým dochází munice, došlo u nich ke zranění, nebo potřebují další ruce v boji. Jinak řečeno, musíme být připraveni na vše.

Běžně medik nosí hlavně zdravotnické vybavení a jeho věci mu nesou další kluci. U nás tomu tak není. Ke svým 10 zásobníkům balím ještě šest dalších, navíc extra granáty. Další kluk bere celý batoh s extra municí. Pokud se nám podaří okupantům pozici sebrat, budeme ji muset udržet celý den než přijdou další posily. Nikdo nepřijde ani pro raněné, budeme je muset udržet naživu celý den na místě. Dostat se odtamtud jednoduše není jak. Je to dobře chráněná předsunutá ruská pozice. Krytá je ze tří stran, za ní je posádka s tankem a hromadou minometů. Starost mi dělá hlavně teplota, včera bylo 36 ve stínu. Bojím se, že extra láhev vody pro raněné nebude stačit. Nedá se nic dělat, víc už prostě neunesu.

Jedeme na rozchodiště, které je dva kilometry od nepřátelské pozice. Po cestě máme výhled na stále hořící město, které naši brání od začátku války v roce 2014. Tmu protínají ruské světlice. Bojí se, abychom nepřišli blíž. Jdeme.

Dva kluci zůstávají na rozchodišti jako vzdálená podpora, nás vyhazuje řidič o kus dál „na točce“. Je to místo, kde se auto nesmí zdržovat více než desítky sekund, jsme příliš blízko. Minometná šiška na sebe nenechá nikdy dlouho čekat. Vyskakujeme, klopýtáme směrem ke vchodu do naší sítě okopů. První z nás zmizel před očima v díře v zemi. Jakoby se propadl. Tma je tak hustá, že nám nepomáhá ani noční vidění. Dál jdeme po hmatu, držíte se kolegy před sebou, šátráte kolem sebe, chvíli na nohou, chvíli po kolenou.

Okamžitě přilétá ruský dron, visí nad našim úkrytem a čeká. My čekáme, až mu dojdou baterie. Na vlastní protidronovou pušku se bohužel teprve skládáme. Rozdělujeme se a dál jdeme po dvojicích. Snižujeme tak riziko, že umřeme všichni a také budeme méně atraktivní cíl. Další dvojice půjde až první dorazí na místo.

Jsme tam. Pár set metrů od místa, kam vedeme útok. Teď nic, jen čekání. V bunkru pro šest lidí se nás mačká deset. To ale ještě nic není, za chvíli přijdou naše dva útočné týmy. Mačkají se k nám do chodbičky. Hlína se sype za krk, čůrání do petky protože přes lidi neprojdete, vzduch prosycený cigaretovým dýmem až z toho kašlete. Všechno ale lepší, než na sebe nechat venku házet ruské granáty.

Konečně se bunkr uvolňuje. Kluci jdou do akce. Zatím nejsme prozrazeni. Je ticho. Opět dlouhé minuty čekání. Pak se ozývá střelba. Nejdřív z ručních zbraní, pak přilétají ruské minometné granáty. Buší nám nad hlavami, buší do kluků ve předu.

Útok ruského dělostřelectva donutil kluky se rozdělit na více skupin. To je problém. Komunikace je složitější. Ve vysílačce slyšíme, ať všichni zůstanou v úkrytu. Jeden z Čechů sestřeluje nepřátelský navigační dron. Uvolňuje cestu pro další pohyb. První skupina teď bojuje jen pár metrů od první russké díry. My to ale ještě nevíme. Tam se dostávají do velmi nepříjemné situace.

Začne štěkat ruské „PKM“ z nechráněného boku. Tenhle lehký kulomet je fakt mocná a děsivá zbraň. Všichni se válí na zemi, kulky sviští nad hlavami. Do toho padají minometné granáty. Horší ale je, když se kluci rozhlédnou přímo kolem sebe. Jedna mina mezi nohama, druhá vedle ruky. Min je tolik, že se nemůžete ani pořádně položit. Nad nimi létají ruské drony. Postup vpřed bez ztrát je nemožný. „Sapéři“ - tedy pyrotechnici ale pod tak silnou palbu jít nemohou.

Dostává se k nám první raněný. Přichází po svých v doprovodu dvou mladých válečníků. Na nohou ho drží adrenalin. Střepinu má zaseklou hluboko v lícní kosti. Druhou střepinu dostal do helmy. Mimochodem, do helmy kterou jste mu pomohli získat díky vašim darům do sbírky pro Post Bellum. Měl ji na první akci, do té doby helmu nenosil. Teď mu zachránila život.

Rána ve tváři jen slabě krvácí, borec říká, že si to doma vytáhne. Nám je ale jasné, že bude muset na vytažení do nemocnice (nakonec několik set kilometrů). Nicméně teď na životě ohrožen není. Nedokážeme ho zastavit, vrací se zpátky za svými druhy do boje, bez helmy…O chvíli později přibývá další lehce zraněný. Z boje ho naštěstí vyřadil jen vyvrknutý kotník.

Pohyb vpřed již není možný. Kluci jsou ale vepředu uzamčení dělostřeleckou palbou. Ústup je tak dlouhý, nebezpečný, úmorný.

Jako QRF jsme na místě první a odjíždíme jako poslední. Trvá to hodiny. Do pick upu nabíráme kromě nás ještě pět pyrotechniků a jejich vybavení. Řítíme se po rozbité silnici, ležíme jeden přes druhého. Výbuchy jsou naštěstí daleko za námi.

Na základně se dozvídáme, že stav nezastavitelného hrdiny se zhoršil. Museli ho odvézt daleko, protože střepina byla tak hluboko, že hrozilo přeříznutí očního nervu. K tomu se přidali natržené šlachy na ruce. Jeho mladší kolega odjel do nemocnice s ním. Kotník je naštěstí opravdu jen vyvrknutý.

Velké ztráty jsou ale na materiálu. Vesta, helma i s Go Pro, nové Foxtrot nosítka, které jsem vítězoslavně pořídil, batoh s municí a vybavením. To vše teď leží někde v minovém poli. Jen tyhle věci stojí kolem padesáti tisíc bez munice. Je ale velký zázrak, že jsme všichni přežili. Můžeme to zkusit znovu příště. Tým, který šel na stejnou pozici po nás takové štěstí neměl, téměř všichni skončili zranění, dva mrtví. Tělo jednoho z nich se nám bohužel dodnes nepodařilo extrahovat. Vyzvednutí prvního padlého nás stálo dva další poraněné. Takovou tu kluci platí cenu i za to, aby příbuzní mohli pohřbít své mrtvé.

Tohle je prostě válka, je těžká, strašně těžká. V televizi, na Facebooku či Twitteru vidíte jen zlomek. Na každý úspěšný útok připadá několik neúspěšných. Ne vždy to znamená ztráty na životech, na materiálu ale téměř vždy. Takhle tu pracujeme. Den za dnem, po malých krůčcích. Postupujeme, teď ale nesmíme říkat kde a jak moc.

Nyní se oklepáváme, brzy půjdeme do další akce.

Aktuálně můžete podpořit naší práci na předsunutých průzkumných pozicích. Potřebujeme pár kusů specifického vybavení. Hledáme cestu mezi minovými poli, podnikáme odsud diverzní i útočné akce. Jdeme první, tam kam nikdo jiný nemůže. Hledáme cestu k Azovskému moři, hledáme cestu na Krym. Pomůžete nám ji otevřít?

>> CHCI POMOCI OTEVŘÍT CESTU NA KRYM<<

I malý příspěvek tisícovky lidí dokáže velké věci.

PERUN s Vámi

Pozici o kterou jsme sváděli boje řadu měsíců se nám podařilo dobýt. Bylo to však vítězství za cenu kompletního zničení pozice dělostřelectvem. Prostě to jinak nešlo. Není to ideální, protože ji nyní nemůžeme využít. Nyní jdeme dál.