Článek
Dosud byla legislativně jasně definována pouze psychoterapie ve zdravotnictví, kterou vykonávají po řádné psychoterapeutické průpravě (absolvování komplexního psychoterapeutického výcviku a základní psychoterapeutická praxe pod dohledem zkušeného klinického psychoterapeuta) lékaři, nejčastěji psychiatři, a kliničtí psychologové.
Kapacity zdravotnických psychoterapeutů však již roky kriticky nedostačují, a lidé se proto ve významné míře obracejí na psychoterapeuty a psychoterapeutky poradenské v živnostenských praxích. Ti dosud praktikovali psychoterapii jako volnou živnost, což v praxi znamenalo, že se takovým „odborníkem na duševní zdraví“ mohl stát prakticky kdokoli.
A tak se mezi kvalitní a plně kvalifikované poradenské psychoterapeuty a psychoterapeutkami s vysokoškolským vzděláním a řádným komplexním psychoterapeutickým výcvikem snadno namíchali různí samozvaní a za psychoterapeuty se vydávající „odborníci“ s pochybnou či dokonce žádnou kvalifikací pro psychoterapeutickou práci a často i s velmi podivnými praktikami zneužívajícími důvěru a nouzi lidí hledajících pomoc.
Tito podvodníci za posledních několik let zaplevelili nabídku psychoterapeutické pomoci natolik, že byla jen otázka času, kdy vznikne a bude přijata legislativní změna, která do této oblasti vnese alespoň základní řád. A ta je nyní na světě.
Kvalifikační minimum poradenské psychoterapie
Poradenská psychoterapie se díky nové legislativní úpravě stane vedle psychologického poradenství a diagnostiky další vázanou živnostenskou činností, o jejíž výkon se může ucházet pouze k této činnosti řádně kvalifikovaný odborník, tedy člověk s magisterským stupněm vysokoškolského vzdělání, který projde komplexní psychoterapeutickou průpravou.
Komplexní psychoterapeutický výcvik zahrnuje jak teoretické znalosti v oboru psychoterapie a souvisejících oblastech, tak praktický trénink ověřených a účinných psychoterapeutických postupů a dovedností, osobní zkušenost s účinkem těchto postupů (tzv. sebezkušenost) a poté základní psychoterapeutickou praxi vedenou pod odborným dohledem (tzv. supervizí) zkušených psychoterapeutů a psychoterapeutek
Doplňujícím požadavkem nové vázané živnosti se nyní stává roční praxe v pomáhající profesi a 4týdenní stáž na pracovišti, kde se budoucí poradenský psychoterapeut seznámí s péčí o lidi s vážnými psychickými stavy a potížemi.
Živnostenskou poradenskou psychoterapii bude moci vykonávat jen tímto způsobem řádně připravený odborník. Živnostenský zákon nezavádí žádnou další povinnost, jakou by bylo např. členství v odborné společnosti či asociaci psychoterapeutů či komoře psychoterapeutů, avšak již dnes je více než 2 300 psychoterapeutů a psychoterapeutek dobrovolně registrováno v České asociaci pro psychoterapii, jejímž prostřednictvím se hlásí mimo jiné i k Etickému kodexu, k systému a principům celoživotního vzdělávání i k základním pravidlům pro řádné vedení své psychoterapeutické praxe.
Díky schválené novele tedy dojde k jasnému odlišení kvalifikovaných psychoterapeutek a psychoterapeutů provozujících poradenskou psychoterapeutickou praxi. Živnostenské úřady tak budou schopny činit toto rozlišení a nekvalifikované náležitě postihovat.
Poradenští psychoterapeuti významným způsobem doplňují psychoterapeuty ve zdravotnictví
Ve zdravotnictví působí cca 1 500 psychoterapeuticky kvalifikovaných lékařů a psychologů, avšak mnoho z nich nabízí psychoterapii pouze v rámci části svého pracovního působení, zpravidla jsou zaneprázdněni svojí základní činností, tedy pracují jako lékaři či jako kliničtí psychologové.
Česká asociace pro psychoterapii odhaduje, že kromě jejích stávajících více než 2 300 členů se k výkonu vázané poradenské psychoterapie postupně přihlásí celkem 3 000, a možná i o něco více, praktikujících psychoterapeutů, kteří již nyní značně posilují síť psychoterapeutické pomoci.
Lidé, kteří tuto pomoc potřebují a hledají, si tedy budou moci vybrat, zda vyhledají klinického psychoterapeuta působícího ve zdravotnictví nebo zda navštíví kvalifikovaného poradenského psychoterapeuta.
Jak to chodí ve zdravotnictví
U zdravotnických psychoterapeutek a psychoterapeutů lze předpokládat, že si poradí i se závažnými psychickými poruchami, případně že se budou spolupodílet na léčbě těchto závažných duševních stavů ve spolupráci s lékaři, kteří mohou léčbu podpořit např. předpisem vhodných léků. Většina zdravotnických psychoterapeutů nabízí psychoterapii v rámci služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění (tzv. „psychoterapie na pojišťovnu“). Zásadním problémem v této oblasti jsou nedostačující kapacity a s nimi související dlouhé čekací lhůty na přijetí do psychoterapeutické péče.
Jak to chodí v živnostenských praxích
U poradenských psychoterapeutek a psychoterapeutů, praktikujících v rámci živnosti, musí zpravidla člověk hledající pomoc počítat s tím, že si psychoterapeutické konzultace bude hradit s vlastního.
Řada poradenských psychoterapeutů je však zapojena do preventivních programů zdravotních pojišťoven, v nichž mohou klienti získat od své zdravotní pojišťovny příspěvek na psychosociální podporu. Tyto příspěvky alespoň dílčím způsobem snižují celkovou finanční náročnost péče o duševní zdraví pro klienty samoplátce.
Pomoc u poradenských psychoterapeutů bývá obvykle časově dostupnější nežli pomoc ve zdravotnictví. Poradenští psychoterapeuti se tak mohou stát a mnohdy se stávají těmi prvními, s nimiž lidé své potíže a problémy řeší.
Poradenský psychoterapeut je schopen v případě potřeby rozpoznat vyšší míru závažnosti potíží svého klienta a v takovém případě ho doporučí a odešle k dalšímu diagnostickému posouzení praktickým lékařem, event. psychiatrem.
Široká odborná obec předpokládá, že takto nově nastavený systém odborné péče o duševní zdraví, jehož jsou všechny výše popsané psychoterapeutické služby součástí, se stane pro klienty přehledným a v případě potřeby odborné pomoci i dostupným.
Kdo je kdo v pomoci s duševními obtížemi?
Je však neustále potřeba opakovat a připomínat, jaké jsou úlohy jednotlivých odborníků v celém systému péče o duševní zdraví:
- Praktický lékař – zná obvykle nejlépe „svého“ pacienta a je schopen provést základní diagnostiku jeho psychických či psychosociálních potíží, v případě potřeby poskytnout základní psychofarmakologickou podporu a nasměrovat pacienta na další specializovanou pomoc dle stavu a potřeby.
- Psychiatr – provádí specializovanou diagnostiku duševních poruch, může v případě potřeby předepsat účinná psychofarmaka, vystavit pracovní neschopnost, doporučit léčbu ve stacionáři či hospitalizaci a samozřejmě v případě, kdy je to potřeba též doporučit vhodnou formu psychoterapie. Pokud je lékař, nejčastěji psychiatr, kromě samotné psychiatrické kvalifikace též psychoterapeuticky vzdělán (má komplexní psychoterapeutický výcvik a následnou atestaci z lékařské psychoterapie), může vykonávat sám i lékařskou psychoterapii, tedy může být jako lékař i psychoterapeutem.
- Klinický psycholog (a psycholog ve zdravotnictví, který je teprve v přípravě k atestaci z klinické psychologie)- provádí podrobnou diagnostiku psychických funkcí pacienta prostřednictvím rozhovorů a testových metod, obvykle na diagnostice úzce spolupracuje s lékařem – psychiatrem, taktéž může doporučit psychoterapii jako vhodnou formu léčby duševních potíží. Pokud je klinický psycholog kromě samotné klinicko-psychologické kvalifikace též psychoterapeuticky vzdělán (má komplexní psychoterapeutický výcvik a následnou atestaci z psychoterapie), může vykonávat sám i psychoterapii, tedy může být i (klinickým) psychoterapeutem.
Pozor – ne každý psychiatr a ne každý klinický psycholog je současně psychoterapeutem. Pouze ti, kteří prošli komplexním psychoterapeutickým výcvikem a (ve zdravotnictví) získali atestaci z psychoterapie, mohou psychoterapii nabízet a vykonávat.
V současné době platná zdravotnická legislativa umožňuje i dalším pracovníkům ve zdravotnictvím (zdravotním sestrám, adiktologům, zdravotně-sociálním pracovníkům), pokud mají náležitou specializovanou psychoterapeutickou průpravu, nabízet psychoterapeutické konzultace či psychosociální intervence, ale toto rozšíření nabídky psychoterapeutických služeb v rámci zdravotnictví se bude rozvíjet nejspíš velmi zvolna z důvodů potřeby dlouhodobé odborné přípravy pracovníků pro tyto pozice.
- Psychoterapeut je psychoterapeuticky kvalifikovaný odborník, základem jeho odborné kvalifikace je minimálně magisterské vysokoškolské vzdělání a komplexní psychoterapeutický výcvik (výše popsán) a minimálně roční praxe v pomáhající profesi a 4týdenní stáž na pracovišti, kde se budoucí psychoterapeut seznámí s péčí o lidi s vážnými psychickými stavy a potížemi. Toto kvalifikační minimum se stalo základem pro formulaci požadavků v rámci výše zmíněné legislativní úpravy poradenské psychoterapie. Ve zdravotnictví (obecně tedy pro klinickou psychoterapii) jsou kvalifikační požadavky prozatím náročnější, psychoterapeutická specializace je zde určena jako specializace nástavbová, nasedá tedy až na základní specializace v oboru psychiatrie či jiné odborné lékařské specializace nebo v oboru klinické psychologie).
Psychoterapeut je odborník na pomoc, podporu a případně léčbu psychoterapeutickými prostředky a postupy. Psychoterapie zahrnuje zpravidla řadu po sobě jdoucích konzultací, během nichž se postupně (obvykle v psychoterapeutem specificky vedeném rozhovoru) propracovává klient s podporou svého psychoterapeuta k významným změnám, díky nimž dochází k opětovnému vyladění jeho psychického stavu a postupnému odeznění psychických (a případně i dalších zdravotních) potíží.
Každopádně – poradenská psychoterapie jako vázaná živnostenská činnost se právě v těchto dnech rodí, a to je pro lidi hledající pomoc v systému péče o duševní zdraví dobrá zpráva!
prim. MUDr. František Matuška, člen České asociace pro psychoterapii
Zdroje:
