Článek
„Nechci vás vystrašit. A nechci o strachu mluvit jako o něčem špatném,“ říká v úvodu Jan Kulhánek. Strach podle něj patří mezi emoce, které jsou naprosto klíčové pro naše přežití i psychickou rovnováhu. Jen je potřeba mu dobře rozumět.
Strach jako kompas
Strach je základní lidskou emocí. Není to chyba v systému – právě naopak. Bez strachu bychom se po hlavě vrhali do nebezpečných situací. Strach nás varuje, dává nám najevo, že hrozí riziko. Je to v podstatě poplašný systém těla a psychiky, který říká: pozor, tady se něco může stát.
Jenže právě tahle jeho vlastnost se někdy spouští i tam, kde o skutečné ohrožení nejde. Problém nastává, když strach přeroste ve všeprostupující úzkost. Místo toho, aby nás strach chránil, začne nás omezovat a pak už se nebojíme jen reálného nebezpečí, ale i věcí, které se stát teprve mohou, nebo si je dokonce jen představujeme.
Když strach zamrzá
Jan Kulhánek v rozhovoru vysvětluje, že se strachem zacházíme různě. Někdo pod jeho tlakem utíká, někdo útočí, jiný ztuhne. Právě to „zamrznutí“ je zvlášť důležité – a často jej podceňujeme. Jedná se o obranný mechanismus, který organizmus zapíná, když už je toho na něj moc. Problém nastává, když nás strach doslova paralyzuje.
„Když zůstáváme dlouhodobě ve stavu, kdy nemůžeme ani utéct ani bojovat, dochází k chronickému stresu. To má dopady nejen na psychiku, ale i na tělo,“ říká Kulhánek. Může to vést k únavě, poruchám spánku, bolesti, ale i k narušeným vztahům.
Celý podcast si poslechněte zde.
Co s tím?
V rozhovoru se opakovaně vracíme k tomu, že klíčová je práce s tělem. Tělo často ví, co potřebuje – jen ho musíme umět poslouchat. A někdy mu i pomoci, například dechem nebo pohybem. Dýchání je první pomoc. Když začneme zhluboka dýchat, tělo dostává signál, že nebezpečí ustupuje. Uvolňuje se napětí.
Zároveň je dobré si všímat toho, co v nás strach spouští, a kde v těle se to projevuje. „Někdy je to svírání v hrudi, jindy stažený žaludek. A každý máme trochu jinou ‚mapu těla‘. Když ji poznáme, můžeme s ní pracovat.“
Strach ve vztazích
Další důležitou oblastí je podle Jana Kulhánka strach ve vztazích – zejména strach z opuštění, selhání nebo odmítnutí. To jsou hluboce zakořeněné obavy, které se často odvíjejí od dětských zkušeností. „Někdy se bojíme říct, co cítíme, protože máme strach, že nás ten druhý opustí. Nebo že ho zklameme,“ říká.
Tyto strachy jsou naprosto běžné a hluboce lidské a právě proto je důležité si jich všímat a mluvit o nich. „Když svůj strach sdílíme s druhým člověkem, přestává být tak těžký. A často zjistíme, že v tom nejsme sami.“
K čemu nám strach může být
Kulhánek zakončuje rozhovor s lehkostí – a s překvapivě pozitivním pohledem na strach. Strach je podle něj součástí života, součástí důležitou, i když někdy nepříjemnou. Je to emoce, která nás chrání ale také svazuje a když se snažíme ji co nejvíce potlačit, může nás nakonec ovládnout. Když ale strach přijmeme a naučíme se s ním být, může nám být cenným pomocníkem a zdrojem informací o nás, o ostatních a o světě.
„Když se nebojíme bát, začínáme být svobodnější,“ uzavírá Jan Kulhánek rozhovor.
Zdroj: rozhovor s Mgr. Janem Kulhánkem
