Článek
Když se řekne výročí, znamená to obvykle oslavu. Kytky, balónky a šampaňské. Uběhl další rok od něčeho důležitého.
Výročí odměřují čas v našich životech, oslavují pokroky, které děláme. Přiznám se, že pro mne je slovo výročí spojeno spíš s lehkým sevřením hrudníku a rozvířením myšlenek v hlavě. Mám ho totiž svázáno se svými klienty a jejich výročími.
Teď, když to píšu, se jich zrovna několik blíží.
Výročí něčeho traumatického nebo nějaké ztráty totiž také bývají důležitá. Jenže tak nějak není co slavit. Bývá to nelehké období.
Může být spojeno s určitým konkrétním datem (každého pátého v měsíci se mi to připomene), událostí (vždycky, když je u nás pouť) nebo ročním obdobím (přesně takhle svítilo slunce mezi listy, když jsme tam šli).
Ne vždycky si výročí připomínáme vědomě. Můžete se snažit naučit znovu žít v podstatě normálně, můžete na to většinu času nemyslet, jenomže ono je těžké zapomenout na něco velmi těžkého, co se vám přihodilo, zvlášť, když se každý rok blíží to datum. A i když třeba nakrásně zapomenete a hlava výročí vytěsní, tělo si pamatuje.
Maminkám, které přišly o miminko třeba i na začátku těhotenství, se přitíží v původním termínu porodu. Znásilněné slečně se objeví noční můry a úzkosti v době, kdy se na ulicích začnou objevovat plakáty na Colours or Ostrava. Podivné příznaky, které nemají žádnou zdravotní příčinu vždycky kolem doby, kdy měla máma pohřeb.
Víte, jak může taková výroční reakce vypadat?
Tak trochu vás vrátí v čase. Třeba tak, že se potřebujete schovat před vším, co by vám mohlo trauma nějakým způsobem připomenout. Raději nikam nechodíte, nechcete se s nikým vidět, děsíte se toho, že lidé (třeba ve snaze vás podpořit) začnou vytahovat vzpomínky.
Je vám nějak divně. Jste nervózní, cítíte úzkost nebo jste podráždění. Možná jste agresivnější než obvykle, hádáte se kvůli drobnostem a vůbec netušíte proč. Flashbacky jsou zpět.
Znovu se vám objevují živé vzpomínky na událost, které vyskočí v mysli, když je vůbec nečekáte. Jsou tak silné, že na ně reaguje i vaše tělo.
Smutek a negativita.
Kolem výročí dost často vrcholí naše negativní myšlení. Můžou se vrátit pocity viny a stud, naděje do budoucna je pryč.
Pociťujeme tělesné projevy. Cokoli, od bušení srdce po bolest hlavy či nevolnost. Mohou být jenom nepříjemné, jindy vás ale mohou docela vylekat, a přitom se nepotvrdí žádná fyzická příčina.
Někteří lidé svou výroční reakci už znají a nejsou překvapení. Vědí, jak probíhá. Třeba to, že mívají horší období i dva tři týdny před výročím. Že po něm už to bývá lepší. Že v den výročí na tom nebývají dobře. A vědí, co potřebují.
Co s tím?
To, zda a v jaké formě vaše výroční reakce proběhne, nemůžete ovlivnit. Můžete ale upravit svůj přístup. Výročí můžete pojmout tak, aby vás nestáhlo zpátky dolů, zpátky do minulosti, zoufalství a bezmoci.
Někteří lidé si naplánují den volna, kdy zalezou do nory a nemají na sebe vůbec žádné nároky. Jiní si naplánují malou soukromou vzpomínku.
Někdo naopak odjede do Patagonie, aby byl od vzpomínek co nejdál.
A jiný se zavalí prací.
Mít reakci na výročí svého traumatu je normální. Vůbec to neznamená, že jste se nikam neposunuli, že jste se ocitli zase na začátku. Mějte trpělivost. Buďte k sobě laskaví. Pozvěte svou výroční reakci jako součást svého léčebného procesu. Pokud máte podobné reakce, znamená to, že se uzdravujete.
Zdroje:
