Článek
Děsivá improvizace
Nacistická okupační správa začala prakticky okamžitě po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se zaváděním protižidovských zákonů a „opatření“. Plán na systematickou likvidaci celého národa se teprve rodil, ale nacističtí představitelé již tehdy přemýšleli o tom, jak židovské obyvatelstvo z Evropy vysídlit.
V hlavě nacistických špiček vznikl v říjnu 1939 plán na zřízení tzv. židovského rezervátu, Judenreservat, ve východní části Polska, nyní již obsazeného německými vojsky. Právě sem měli podle těchto prvotních plánů směřovat Židé z celé Evropy. Vedení celé akce dostal na starosti Adolf Eichmann a samotnou realizaci potom Gestapo.
Eichmann neotálel a v krátkém čase naplánoval transport několika tisíců židovských mužů ze tří měst: z Katovic, Vídně a z Moravské Ostravy. Ti měli v polském Nisku nad Sanem začít budovat koncentrační tábor, kde poté měli být soustředěni další Židé. O zvrácenosti nacistického konání svědčí pak i to, že celou akci musela zaplatit židovská obec v Ostravě, která se starala též o administrativu.
První transport
Dne 11. října 1939 vydalo Gestapo rozkaz k okamžité registraci všech Židů v Moravské Ostravě starších 14 let. Z celkového počtu 2232 pak bylo vybráno 901 mužů ve věku 14-65 let, kteří dostali příkaz k nástupu do transportu. Ten do Polska skutečně vyrazil dne 18. října 1939.
Oficiálně mělo jít o akci zaštítěnou židovskou obcí, která měla zajistit přípravu území, které bude Židům věnováno. To samé bylo řečeno i židovským komunitám v Katovicích a ve Vídni. Transporty z těchto měst vyrazily dva dny po tom ostravském. Další transporty ze všech těchto měst potom vyjížděly i v dalším týdnu. Ne všechny transporty ale dorazily na původní místo určení. Některým z nich byla cílová stanice změněna.
V Nisku nad Sanem potom Židé skutečně začali budovat tábor. Podmínky v Nisku byly otřesné, byla zima a hlad. Brzy tak začali umírat první lidé, především ti starší. Německé vedení po nějakém čase došlo k závěru, že tímto směrem pokračovat nebude a tábor nevznikne. Důvodem byl pravděpodobně fakt, že Nisko se nacházelo až příliš blízko hranice se Sovětským svazem. Ten byl v té době oficiálně spojencem nacistického Německa, s nímž si Polsko rozdělil na dvě části. Na jaře 1940 proto padlo rozhodnutí o zrušení celé akce.
Přátelské potřesení rukou mezi nacistickými a sovětskými vojáky po společném dobytí Polska
Další osudy deportovaných
Některým Židům, kteří pracovali na táboře v Nisku, byl povolen návrat domů. Šlo však o úlevu pouze krátkodobou. Až příliš brzy museli tito lidé nastoupit do transportů znovu a ty už byly tentokrát skutečnými transporty smrti.
Velká část mužů z Niska byla však německými vojáky donucena, aby překročila demarkační linii. Ve chvíli, kdy se ocitli na sovětském území, bez prostředků i dokladů, mnoho šancí neměli. Naprostá většina těchto mužů byla rychle pozatýkána ruskými úřady a putovali poté do nechvalně proslulého sovětského gulagu. Z něj se nevrátila celá řada těchto účastníků prvního masového transportu organizovaného nacisty. I takové byly osudy mnoha lidí na začátku války.
Ti, kteří v gulagu přežili do doby, kdy došlo k napadení Sovětského svazu Německem, potom dostali v některých případech možnost vstoupit do nově formovaných jednotek československé Svobodovy armády. Malá část lidí tak po čtyřech a půl letech dorazila domů, kde na ně však nikdo nečekal. Rodiny, přátelé, známí… šťastných shledání bylo po válce minimum.
Potřeba připomínat si holokaust jako bolestnou připomínku toho nejhoršího, čeho je člověk schopen, je dnes možná důležitější než dříve. Pokud vás zajímá, kde to všechno začalo, pak nelze vynechat návštěvu Niska nad Sanem nebo hlavního nádraží v Ostravě.
