Článek
Kdo byl Alexej Čepička
Alexej Čepička se narodil v roce 1910 v Kroměříži a již od mládí se projevoval jako nadaný a bystrý student. Po maturitě, kterou absolvoval s vyznamenáním, nastoupil do Prahy na Právnickou fakultu. Univerzita byla ale ve dvacátých letech také místem, kde se měl možnost setkat s radikálními levicovými názory. Ty přijal za své a v roce 1929 vstoupil do KSČ, která se v té době pohybovala na hraně legálnosti.
Alexej Čepička stál od začátku jasně za radikálním křídlem strany vedeným Klementem Gottwaldem. Na jednu stranu ho to stálo možnost ubytování u strýce, který nemohl komunisty „ani vystát“, na druhou stranu mu to ale umožnilo stoupat v komunistické straně výše. Čepička se ale od mnohých jiných radikálních komunistů té doby odlišoval např. svým kulturním rozhledem, který měl významně větší. Osobně se v této době pravidelně stýkal třeba s Janem Werichem.
Za druhé světové války udržoval Čepička kontakty s odbojem a v roce 1942 byl zatčen gestapem. Zbytek války strávil v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Válku ale přežil a hned po návratu do osvobozeného Československa se zapojil do politické činnosti. Přes pozici na Národním výboru v Kroměříži se dostal až do Národního shromáždění a na pozici ministra vnitřního obchodu. Jeho kariéra mohla konečně nabrat ty správné obrátky…
Alexej Čepička na vrcholu
Politická kariéra se nedělá jen v poslaneckých lavicích, to si Alexej Čepička velmi dobře uvědomoval a rozhodl se na to jít i jinak. Snažil se totiž navázat vztahy hned s několika dcerami vysokých představitelů Komunistické strany a lze říct, že vyhrál jackpot. Oslnil totiž přímo dceru Klementa Gottwalda Martu, kterou si také vzal.
Tím se Čepička dostal do nejbližšího okolí Klementa Gottwalda a další kariérní růst měl zajištěn. Z Čepičky se stal ministr spravedlnosti a co víc, začal často létat do Moskvy. Jako „silový“ ministr začal plánovat politické procesy, pro politicky nevyhovující muže v odvodním věku vytvořil pomocné technické prapory (PTP) apod.
V Moskvě navíc Alexej Čepička zapůsobil na samotného Stalina, který údajně na jedné večeři prohlásil, že Čepička je „budoucnost Československa“. Ve zvráceném světě totalitních režimů je takováto přímá podpora samotného diktátora věcí, která zákonitě vyděsí všechny ostatní. Bát se musel začít i samotný Klement Gottwald. „Černého Petra“ si však vytáhl především Rudolf Slánský.
Rudolf Slánský vypovídá v průběhu vykonstruovaného procesu
Vyhřívat se v paprscích přízně diktátora má nepochybně své výhody, současně ale jednu velkou nevýhodu. Po jeho odchodu totiž dotyčný ztratí ochránce a je vydán napospas svým konkurentům, kteří jej nenáviděli, protože se ho museli bát. Když krátce po sobě zemřeli Stalin a Klement Gottwald, Alexej Čepička přišel o oba hlavní pilíře svého vlivu. Antonín Zápotocký jej sice ještě jmenoval ministrem, ale Čepičkův vliv upadal.
Pomyslným posledním hřebíčkem do Čepičkovy kariérní rakve byl legendární (byť tajný) projev Nikity Chruščova. Ten v něm odmítl Stalina a jeho kult osobnosti, což znamenalo posun, který s jistým zpožděním dorazil i do Československa. Čepička byl nejprve odsunut do státní správy a na začátku 60. let dokonce vyloučen z KSČ. I oficiálně byl obviněn ze zločinů z 50. let a vláda mu odebrala Řád Klementa Gottwalda. Z toho Čepička prodělal infarkt a jeho zdravotní stav se prudce zhoršil.
Přesto se ale tato postava, která hrála tak významnou roli v tolika zločinech, dožila i sametové revoluce. To už ale Alexej Čepička nikoho nezajímal a dožíval v domově seniorů v Dobříši, kde také v roce 1990 zemřel mimo jakýkoliv zájem společnosti.
