Článek
Kdo byl Štěpán Bočkaj
Na přelomu 16. a 17. století vyčerpávala dlouhá turecká válka pokladnu habsburské monarchie a náboženské napětí mezi protestantskou většinou a katolickým dvorem císaře Rudolfa II. bylo na svém vrcholu. V tu chvíli vzplanulo v roce 1604 první z řady protihabsburských stavovských povstání. V jeho čele stál sedmihradský šlechtic Štěpán Bočkaj. Epicentrum povstání leželo v Uhrách a Sedmihradsku, brzy se ale i tak dostalo na území Zemí koruny české, konkrétně na jihovýchodní Moravu, která se v roce 1605 stala dějištěm krvavých jatek a brutálního drancování.
Sám Štěpán Bočkaj přitom dlouho patřil k zastáncům prohabsburské politiky. V devadesátých letech 16. století dokonce působil v Praze jako císařský poradce. Zlom však nastal v momentě, kdy Habsburkové začali v Uhrách uplatňovat agresivní rekatolizační politiku. O náboženství přitom tak úplně nešlo, Rudolf II. zoufale potřeboval finance na válku s Osmanskou říší, což vedlo ke rozsáhlým konfiskacím majetků protestantské šlechty. Záminkou byla víra a vykonstruované procesy za urážku císařského majestátu.
Konfiskace se dotkly i majetků samotného Bočkaje. To byl samozřejmě bod zlomu. Začal si vytvářet soukromou armádu sestávající z ozbrojených vesničanů, zběhlých vojáků a nejrůznějších existencí na pomezí zákona. A vyrazil do boje…
Štěpán Bočkaj je v Maďarsku považován za národního hrdinu.
Bočkajovo povstání
Bočkaj samozřejmě nespoléhal jen na sílu v podobě svých brutálních bojůvek. Pro své povstání získal Bočkaj i podporu osmanského sultána. Tomu se povstání proti Habsburkům samozřejmě hodilo. Ovládnutí Horních Uher bylo potom poměrně rychlou záležitostí. Bočkajovy výboje se potom obrátily západním směrem, tedy na Moravu. Stalo se to i přesto, že Moravské stavy s povstáním v zásadě sympatizovaly, neboť Morava byla z nezanedbatelné části protestantská.
Na skutečné spojenectví ale nedošlo, nikdy ani nebylo reálně na stole. Přece jen, Bočkajovo spojenectví s Turky i nesmírná brutalita jeho armády Moravany dokonale odradily. V období od května do července 1605 vtrhli Bočkajovci s podporou tureckých jednotek na Slovácko.
Výsledkem bylo vraždění a plenění řady měst a vesnic. Jedním z prvních měst, které zažily nápor Bočkajových oddílů byla zmíněná Strážnice (mimochodem nekatolická). Jan Amos Komenský při nájezdu přišel o strýce a rodina o majetky. Hodonín, Kyjov, Zlín, Uherský Brod… to jsou některá ze sídel, která padla pod náporem nájezdníků. Města byla vypálena, muži pobiti, ženy a děti odváděni do otroctví.
Císař přitom reagoval jen velmi pomalu a slabě. Obranu regionu řídil Karel z Lichtenštejna, měl ale k dispozici jen skromné síly. Právě dva roky trvající Bočkajovo povstání také odhalilo v celé nahotě to, že Rudolf II. není schopen zemi vládnout. Pro Moravu šlo o hospodářskou a demografickou katastrofu a předzvěst třicetileté války, která dílo zkázy dokonala.
Bočkajovo povstání ale svým způsobem třicetiletou válku nepřímo přiblížilo. Tzv. Vídeňský mír z června 1606 přinesl Štěpánu Bočkajovi značné politické zisky. Byl totiž uznán za sedmihradského knížete, uherská šlechta si vybojovala právo na náboženskou svobodu a došlo k obnovení jejich starých stavovských privilegií. Bočkaj sám sice v témže roce zemřel, podstatné ale bylo, že jeho povstání v mnohém skutečně uspělo. Je proto logické, že tento fakt hrál později významnou roli i v rozhodování českých a moravských stavů o tom, zda se pustit do povstání. To následně zažehlo požár třicetileté války.
Význam Bočkajova povstání tak přesáhl roky 1604 – 1606 a jeho ozvěna byla slyšet i ve zlomovém roce 1618.
