Článek
Kdy začínají války?
Pokud vám přijde tvrzení, že třetí globální konflikt už pokračuje, poněkud přehnaný a zdráháte se mu uvěřit, zkuste vzít v potaz to, že začátky konfliktů se většinou určují až zpětně. Historici si prostřednictvím definice jejich počátků dělají pořádek ve faktech. Skutečnost ale bývá o poznání složitější.
Vezměme si druhou světovou válku jako příklad. V našich končinách se v učebnicích dočteme, že druhá světová válka začala 1. září 1939. Zeptejte se v Rusku a zjistíte, že období, kdy si sovětské jednotky porcovaly Polsko v přátelském objetí s těmi německými, jako první fázi druhé světové války příliš neuvádějí. V Asii zase rezonuje datum 4. července 1937, kdy se udál tzv. incident na mostě Marca Pola.
A proč by koneckonců Češi nemohli za začátek druhé světové války považovat první střety Československé finanční stráže s příslušníky Freikorpsu? I při nich umírali lidé… A mimochodem, podle některých – Winstona Churchilla nevyjímaje – je pojem druhá světová válka sám o sobě nevhodný. Mnohem přesnější je mluvit o „druhé třicetileté válce 1914-1945“.
Vtip je v tom, že žádné uvedené datum není ani dobře, ani špatně. Dějiny a spletité předivo událostí či vzájemných vztahů jednotlivých aktérů jsou příliš složité na to, aby je bylo možné „vecpat“ do jednoho konkrétního data.
Proč začínáme tímto obšírným úvodem? Protože i začátek třetí světové války budou jednou definovat historici a dost možná na něj budou mít různé názory. Stejně tak ale není vyloučené, že léto 2025 už bude do válečného období většinou patřit. Na čem je tento názor založen?
Doba se mění
Naše vnímání války definuje minulost. Jsou to tisíce tanků valících se přes Francii, nacistická vlajka spuštěná z Eiffelovy věže, sovětská vlajka vlající nad Berlínem nebo atomový hřib nad Hirošimou a očekáváme, že to bude stejné i příště. Od roku 1945 ale urazil svět velký kus cesty (alespoň tedy z technologického hlediska, jinak se bohužel příliš neposouváme…) a globální válka 21. století se tedy bude lišit od globálních válek 20. století.
Globální válka 21. století bude vypadat jinak, než globální války 20. století. Nebude ale o nic příjemnější.
Základem třetí světové války budou nekonvenční taktiky jako je špionáž, sabotáže a tajné operace, včetně žhářských útoků či atentátů na politické oponenty. Jednou z nejzásadnějších front bude samozřejmě kyberprostor. Ke konvenčním střetům bude docházet také, půjde ale jen o jednu z mnoha úrovní nové globální války. Jinými slovy, to, že zatím jaderné zbraně nevyletěly neznamená, že už se neválčí na globální úrovni.
Válka začala?
Podíváme-li se na současný stav světa, radostný pohled to rozhodně nebude. Rusko útokem na Ukrajinu definitivně odvrhlo pravidla mezinárodního společenství. Na Ukrajině jsou cílem civilní objekty stejně často jako ty vojenské a děje se tak bez sebemenší snahy to alespoň zakrýt. I to je doklad toho, že Rusko návrat ke světovým pořádkům nechce a nepočítá s ním. Do toho je již k dispozici více než dost důkazů o tom, že Rusko provádí sabotáže v Severním moři, v západní i střední Evropě a samozřejmě také v kyberprostoru. Do toho podporuje své žoldáky v Africe.
Čína zbrojí dechberoucím tempem a nikterak neskrývá to, že chce změnit poměry v Indo-Pacifiku počínaje obsazením Taiwanu. K tomu si přičtěme, že sud s prachem zvaný Blízký východ má dnes doutnák, který hoří už u samého okraje a do konfliktu se zde již přímo zapojily i Spojené státy.
Právě toto všechno dohromady je podle mnohých obrazem toho, že třetí světová válka již probíhá a budoucí historici budou její začátek klást nejčastěji do roku 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu.
Kdo s kým? A co Česko?
Nabízí se tedy otázka, kdo s kým vlastně válčí. Jaké jsou strany konfliktu? Na první pohled se zdá, že jde o konflikt západního a demokratického světa s autoritářským viděním světa v podání Ruska, Číny či Severní Koreje. Jak už to tak ale ve velkých a dlouhých válkách bývá, přesuny mezi jednotlivými tábory a zapojování nových zemí nejsou ničím zvláštní.
Fakt, že Čína může mít územní nároky vůči Rusku, zmiňuje ve své zprávě dokonce i ruská tajná služba FSB. Jak se projeví soupeření Číny a Indie coby dvou nejlidnatějších zemí světa? A dokážou si USA a evropské státy vůbec udržet svoji demokratickou podstatu nebo budou válčit za něco jiného? To vše ukáže teprve budoucnost, stejně jako to, do jaké míry a kde se bude bojovat fyzicky, ať již konvenčně nebo nedejbože jaderně.
Jednou z nejdůležitějších front třetí světové války bude kyberprostor.
Stejně tak lze jen odhadovat roli České republiky. Ta pravděpodobně nebude nikterak zásadní. Je jasné, že nyní stojíme pevně v západním bloku a naším strategickým cílem bude si tuto příslušnost udržet. Současně je ale bohužel třeba si přiznat, že náš geografický prostor je v hledáčku Ruska jakožto jeden z jeho cílů.
Není na světě jednotlivec, který by měl sám tu moc zastavit to, co se na nás pravděpodobně řítí. To, co by měl nyní udělat každý z nás, je především uvědomit si aktuální situaci a pochopit její závažnost. To nejhorší, co se nám nyní děje je to, že ve válku nevěříme. Lepší dárek nepříteli nemůžeme dát.
