Článek
Tři bratři
Exkurzi do drsného období ranného středověku začneme u zmíněného bratrovraha Boleslava. Jeho synem byl Boleslav II. zvaný Pobožný. Ten se sice k vládě nemusel dobývat skrze vraždění sourozenců, ale ani za jeho panování to nebyla v Čechách řádná selanka. Stačí zmínit vyvraždění Slavníkovců na Libici (byť Boleslav II. pravděpodobně nebyl jeho iniciátorem) nebo to, že v Praze kvetl v této době obchod s otroky.
Důležité je, že Boleslav II. měl tři syny (resp. čtyři syny, ale ten nejstarší zemřel v mladém věku). Byli jimi Boleslav III., Jaromír a Oldřich. Po smrti Boleslava II. v roce 999 usedl na knížecí stolec Boleslav III. Jeho povaha byla krutá a násilnická, a to i v kontextu této drsné doby. Ve chvíli, kdy se mu nedařilo počít potomka mužského pohlaví, a zajistit si tak nástupce, vyhodnotil to tak, že musí něco učinit, aby si jeho místo nezačal nárokovat některý z jeho bratrů. Jak na to? Svého bratra Jaromíra nechal vykastrovat. To bylo v době ranného středověku možné provést dvěma způsoby, řezáním nebo drcením. Ať tak, či onak, jako doklad brutality doby i samotného Boleslava III. je to více než dostačující. Boleslav se pokusil zabít i Oldřicha, nicméně neuspěl.
Boj o moc
Jaromír i jeho bratr Oldřich poté uprchli do Bavorska pod ochranu Jindřicha II. Ten jim ochranu poskytl, ale něco za něco. Oba bratři se pro něj stali figurkami na mocenské šachovnici, se kterými mohl začít hrát. V roce 1003 postavil Jaromíra do čela vojsk a vyslal jej svrhnout Boleslava. Podařilo se mu to ovšem až napodruhé. Ani Jaromír ale neměl na růžích ustláno.
Kníže Oldřich s manželkou Boženou
V první řadě musel bránit Čechy před polskými nájezdy. Horší však bylo, že mocenské ambice začal mít i mladší Oldřich. Netrvalo dlouho a Jaromíra svrhnul. Jaromír se opět pokusil najít útočiště v Bavorsku. Tentokrát však Jindřich Jaromíra nepřivítal příliš přátelsky a na dalších 21 let jej uvěznil v holandském Utrechtu. Teprve poté se Jaromír mohl opět někomu hodit, konkrétně císaři Konrádu II. Ten si usmyslel, že Jaromírem na českém knížecím stolci bude moci manipulovat snadněji než Oldřichem.
V roce 1033 tak nastalo střídání stráží: Jaromír z vězení na knížecí stolec, Oldřich z knížecího stolce do vězení. Netrvalo to ale dlouho a Konrád II. si po vzoru slavného „odvolávám co jsem slíbil a slibuji, co jsem odvolal“ provedl další rošádu. Tentokrát ale Oldřich nenechal nic náhodě a aby se situace náhodou neopakovala, nechal Jaromíra oslepit.
Oldřich však brzy nato zemřel. Jaromír už nechtěl nic riskovat a pro jistotu veřejně prohlásil, že s vládnutím už nechce mít nic společného a s radostí jej přenechal Oldřichovu synovi Břetislavovi. Klid ale nenašel. Z dřívější doby měl totiž Jaromír spory s rodem Vršovců. V roce 1035 ho jimi najatý vrah probodl kopím ve chvíli, kdy vykonával potřebu na oné místnosti.
A Boleslav III.? Ten dopadl také špatně. Nepohodl se totiž se svým spojencem, polským knížetem Boleslavem Chrabrým, který jej nechal oslepit a do konce života uvěznit. Kdo s čím zachází, tím také schází. Přelom 10. a 11. století rozhodně nebyla příliš přívětivá doba.
