Článek
Předehra k bitvě
Pro pochopení bitvy u Loděnice (někdy se též mluví o bitvě u Loděnic), je třeba nastínit politickou situaci v Čechách ve druhé polovině 12. století. Ještě předtím upřesníme, že bitva se konala u obce Loděnice na jižní Moravě, v dnešním okrese Brno-venkov. Nemluvíme tedy o trochu známější české Loděnici u Berouna. Ale zpět k politice.
České území v uvedené době už ovládali Přemyslovci. To není nic nového. Už méně lidí ale ví, že vládli jak v Čechách, tak na Moravě, a existovalo více jejich rodových linií. Po smrti knížete Vladislava II. vstoupil do české politiky německý císař Fridrich Barbarossa, který jako regionální hegemon určil Vladislavova syna Bedřicha Coby následníka. Na Moravě se ale o moc hlásil markrabě Konrád II. Ota. I on byl Přemyslovec, byť z vedlejší větve.
Podpora Fridricha Barbarossy pro Bedřicha se ale nelíbila Otovi, který by rád vládu pro sebe. Bedřich naopak považoval Moravu za své území (a také jí byla) a proto musel se svým protějškem zatočit. České vojsko vtrhlo na Moravu a začalo plenit a loupit… To moravské proti němu vytáhlo do pole.
Bita u Loděnice
Bitva u Loděnice, která se odehrála 23. listopadu září 1185, představuje jeden z nejkrvavějších střetů mezi Přemyslovci ve 12. století. Na jedné straně stálo tedy vojsko knížete Bedřicha, vedené jeho bratrem Přemyslem (budoucím králem Přemyslem Otakarem I.), a na straně druhé Konrád II. Ota.
Morava usilovala o větší nezávislost na Praze. České vojsko chtělo pravý opak. Střetnutí u moravské vsi Loděnice se vyznačovalo mimořádnou brutalitou. Boj trval po celý den a ztráty na obou stranách byly tak devastující, že i vítězné české vojsko bylo příliš oslabené, než aby mohlo výsledek vojensky plně využít k okamžitému ovládnutí celé Moravy. Mrtvých mělo být okolo 3000!
Navzdory takticky nerozhodnému výsledku měla bitva zásadní politický dopad. Vyčerpání obou táborů vedlo k tomu, že zasedly k jednacímu stolu. Následujícího roku byl uzavřen na hraně Knín mír, který představoval klíčový milník v českých dějinách: Konrád II. Ota uznal Bedřichovu svrchovanost a na oplátku mu bylo zaručeno nástupnictví na pražském trůně. Tato dohoda prakticky ukončila dlouholeté sváry mezi pražskou a moravskou větví rodu, položila základy k vytvoření jednotného Markrabství moravského a stabilizovala český stát před nadcházejícím zlatým věkem přemyslovské moci. Stát se nerozpadl, a to je věc, která je zpětně vlastně tím nejzásadnějším.
