Článek
Donald Trump a Nobelova cena míru
Je poměrně zajímavou otázkou, proč vlastně Donald Trump po ceně, která se uděluje v Norsku, tedy mimo USA, tolik touží. V jeho světě jsou USA středobodem světa a o neamerické dění příliš zájmu nemá. Proč tedy touží po ceně, která se uděluje v Evropě, konkrétně v Norsku? Důvodů bude asi vícero. V případě půjde o poněkud dětinskou snahu mít vše, co měl a má Barack Obama. Navíc Donald Trump chápe Nobelovu cenu míru jako jakousi zlatou olympijskou medaili pro politiky. Tím samozřejmě není.
O pokřiveném vztahu Donalda Trumpa k Nobelově ceně svědčí i telefonát s norským premiérem, kterému jakoby mimoděk přednesl své údajné zásluhy a nezapomněl mu připomenout, že by si cenu zasloužil… Takhle ale systém nominací a výběru kandidáta nefunguje. Podíváme se tedy na to, jak to s těmi nominacemi vlastně je. Je to zajímavé i proto, že nominovaných Čechů bylo poměrně dost.
Pravidla nominace a výběru Nobelovy ceny míru
Proč Trumpův nátlak na norského premiéra nemá žádný efekt? Prostě proto, že s celým procesem nemá premiér nic společného. Nominovat mohou totiž vybrané okruhy osob a institucí členové národních parlamentů a vlád, hlavy států; členové Mezinárodního soudního dvora a Stálého rozhodčího soudu, univerzitní rektoři, ředitelé, profesoři a docenti vybraných oborů; ředitelé mírových a zahraničně-politických institutů či humanitárních organizací apod.
Jinými slovy, těch, kteří mohou někoho nominovat je obrovské množství. Samotná nominace proto mnoho neznamená a v historii se už mezi nominovanými objevila řada jmen, která si s mírem opravdu nespojujeme. Adolf Hitler a Stalin asi jako příklady bohatě stačí. Na nominované nejsou v této fázi kladeny žádné podmínky a podle toho to občas vypadá…
Předávání nominace Donaldu Trumpovi tak není nic jiného než směšné divadlo, které nemá žádný reálný význam. Potom už se ke slovu dostává Norský Nobelův výbor, který má 5 členů volených norským parlamentem na šestileté období. Výbor vybere užší seznam kandidátů a následně si podle potřeby nechá u renomovaných poradců zpracovat posudky na každého z nominovaných, který „postoupil“ do užšího výběru.
Aby bylo jasno, nejedná se o žádnou soutěž spočívající v tom, že jsou nominovaní seřazeni podle počtu nominací. Ten nehraje prakticky žádnou roli, neboť podstatou Nobelovy ceny míru není známost daného člověka, ale něco úplně jiného.
Nikdo nesmí samozřejmě navrhnout sám sebe a jména nominovaných zůstávají 50 let zapečetěná. Neexistuje ale žádné pravidlo, které by nominujícím zakazoval jméno jím navrženého kandidáta prozradit.
Dobrá, dost bylo Donalda Trumpa. Ten Nobelovu cenu míru určitě nezíská a nominace není sama o sobě nijak speciální. Pojďme si ale při té příležitosti prozradit, která česká jména pronikla do užších seznamů.
Češi nominovaní na Nobelovu cenu míru
Z výše uvedeného je patrné, že následující seznam je dost možná nekompletní a v zapečetěných obálkách se mohou ukrývat další česká jména čekající na otevření. Z těch, o nichž víme, můžeme začít např. u naši prezidentů. Prvním byl celkem sedmnáctkrát nominovaný Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, kterého navrhl i Winston Churchill, a samozřejmě také Václav Havel. Ten měl ale k Nobelově ceně rezervovaný přístup a upozorňoval na to, že získávat by ji měli spíše osobnosti jako Matka Tereza než politici.
Pokud se řekne Čeněk Slepánek, většina lidí bude asi tápat. A přesto to byl právě on, koho Československo navrhlo v roce 1929. Čeněk Slepánek byl členem tzv. Maffie, v době první republiky měl však spory s prezidentem Masarykem a byl dokonce uvězněn. Jeho literární dílo bylo nicméně mírové a pacifické. Proto ona nominace.
Dalším méně známým nominantem byl Josef Lukl Hromádka. Šlo o teologa, který v době druhé světové války přednášel v USA, po roce 1948 byl ovšem vůči nové totalitě mnohem smířlivější. Jeho velkým zájmem byla nicméně sociální problematiky i mírový dialog mezi církvemi a národy.
Třetím nominantem, kterého dnes zmíníme, je profesor Jiří Hájek, právník, za války vězeň nacistického režimu a mluvčí Charty 77. V roce 1968 zastával funkci ministra zahraničí a byl to právě on, kdo Československo zastupovat v OSN.
