Článek
Zvyšování napětí na přelomu 70. a 80. let
Napětí mezi Východem a Západem na přelomu 70. a 80 let doslova gradovalo. Americkým prezidentem se stal Ronald Reagan, který se prezentoval ostrou protisovětskou rétorikou a vyhlásil největší expanzi americké armády v době míru v historii. Do tohoto období spadá i jeho slavné rozhodnutí odstartovat projekt „Hvězdných válek“.
Dalším milníkem bylo rozhodnutí NATO rozmístit v západní Evropě americké rakety středního doletu jako odpověď na rozmístění sovětských raket. Washington také v té době provedl invazi na Grenadu a zahájil řadu velkých námořních cvičení v blízkosti sovětských břehů, jejichž cílem bylo otestovat sovětské radarové systémy a vyvolat nervozitu.
Nervozita se rozhodně dostavila. Jejím projevem bylo např. sestřelení korejského dopravního letadla Boeing 747 sovětskou armádou. Podstatné ale bylo, že sovětské vedení si začínalo uvědomovat, jak za západem zaostává. Právě v této atmosféře proběhlo na začátku listopadu 1983 každoroční cvičení organizované silami NATO s označení Able Archer 83.
Cvičení Able Archer 83
V Sovětském svazu tou dobou vládlo vedení v čele s těžce nemocným Jurijem Andropovem, bývalým šéfem KGB. Sovětská tajná služba a vojenská rozvědka spustila masivní zpravodajskou operaci s cílem odhalit jakékoli známky chystaného amerického úderu. Sověti byli totiž stále více přesvědčeni, že cvičení je jen krytí a NATO skutečně připravuje globální konfrontaci.
Cvičení Able Archer 83 začalo 2. listopadu 1983 a mělo za úkol prověřit postupy velení a řízení sil NATO v krizových situacích, včetně přechodu od konvenčního konfliktu k použití jaderných zbraní. Cvičení se účastnilo desetitisíce vojáků v západní Evropě, přičemž centrem velení bylo v belgickém městě Mons.
Sověti byli nervózní z několika novinek. NATO poprvé použilo nové, vysoce zabezpečené komunikační protokoly a řadu prvků radiového ticha, což sovětským odposlechům ztížilo sledování běžného provozu. Do cvičení se zapojili i političtí lídři, včetně britské premiérky Margaret Thatcherové a západoněmeckého kancléře Helmuta Kohla, kteří byli transportováni do protiatomových krytů. Scénář cvičení potom simuloval eskalaci stupňů pohotovosti až po nejvyšší stupeň připravenosti k zahájení jaderného úderu.
V moskevském ústředí a na velitelských stanovištích Varšavské smlouvy vyvolalo chování NATO paniku. Sovětská rozvědka hlásila neobvyklou aktivitu na amerických základnách, zrušení dovolených pro personál a uvedení strategických bombardérů do stavu nejvyšší pohotovosti.
Jednotky sovětského letectva ve východní Evropě byly uvedeny do stavu zvýšené pohotovosti a letadla byla vyzbrojena ostrými jadernými pumami, připravena k okamžitému startu. Stejně tak sovětské ponorky s jadernými hlavicemi zaujímaly pozice pro případný odvetný úder.
Kritický moment nastal především 11. listopadu 1983, kdy cvičení vrcholilo simulovaným přechodem k jadernému úderu. Pokud by v této napjaté atmosféře došlo k jakémukoliv selhání lidského faktoru, např. kdyby nějaký nervózní velitel v Evropě vydal rozkaz k preventivnímu úderu, mohl se fiktivní scenář proměnit v brutální realitu třetí světové války. K tomu naštěstí nedošlo, cvičení podle plánu skončilo a sovětské síly se postupně vrátily do klidového režimu. Tyto listopadové dny ale patří k těm, kdy svět dělil od katastrofy opravdu jen malý krok.
Co by to znamenalo pro Československo?
Válka, která by odstartovala jako důsledek omylu při cvičení Able Archer 83, by pro Československo představovala okamžitou a absolutní katastrofu. Vzhledem k tomu, že Československo sousedilo se Západním Německem, stalo by se v první vteřině frontovou linií.
Přehlídka československé armády v roce 1985. Kdyby měl o dva roky dříve svět trochu smůly, Československo by utrpělo hrozivé ztráty.
Vzhledem k hustotě rozmístění sovětských vojsk na území tehdejší ČSSR a strategickému významu československého prostoru pro operační plány Varšavské smlouvy, stala by se z našeho území zóna totální destrukce. Území republiky by bylo dost možná zasaženo i taktickými jadernými zbraněmi, stejně jako konvenčním bombardováním.
Je známou věcí, že plány Varšavské smlouvy počítaly s nasazením Československé armády jako „beranidla“. Československé jednotky měly postoupit hluboko na německé území či dokonce do Francie, kde by byly vystřídány čerstvými sovětskými útvary. Československá armáda měla být tímto způsobem prakticky obětována a počítalo se s tím, že de-facto přestane existovat jako bojeschopná síla. To bylo ale sovětskému velení celkem jedno.
Každopádně by byl ale tento plán jen těžko realizovatelný v situaci, kdy by mobilizace probíhala v chaosu již běžícího konfliktu a pod neustálými útoky.
Suma sumárum, Československo v listopadu 1983 „uteklo hrobníkovi z lopaty“. To se dá ale říct o celém světě…
