Článek
Rok 1948 a tragická cesta do Londýna
V roce 1947 získali českoslovenští hokejisté v Praze svůj první titul mistrů světa. Na začátku roku 1948 na něj potom navázali skvělým druhým místem na Zimních olympijských hrách. K další významné události došlo hned potom: v Československu se chopili moci komunisté. Někteří hokejisté emigrovali a národní tým přišel i o svého trenéra, Čechokanaďana Mika Bucknu. Komunisté vyměnili také hokejové funkcionáře. O zápase s Čechoslováky byl ale v Evropě zájem a pokud z toho koukaly nějaké peníze, komunistům nevadil ani zájezd do západní Evropy za nově vzniklou železnou oponu. Svaz proto hokejistům naplánoval zápasy v Paříži a poté v Londýně.
Problémy však zájezd doprovázely již od samého začátku. Politiky dosazení funkcionáři neměli zkušenosti a kromě toho, že hokejisty měl trénovat bývalý fotbalista, nepovedlo se bez komplikací odletět ani z Prahy. Svazu uniklo, že čtyři hráči nemají platná víza a ani letenky nezajistil tak, aby tým mohl odletět vcelku.
Zápas v Paříži nicméně Čechoslováci odehráli a porazili kanadsko-americký výběr 4:3. Jako den odletu do Londýna byla určena neděle. V tu chvíli však začali stávkovat zaměstnanci letecké společnosti Air France. Řešení se našlo, bylo možné letět s jinou leteckou společností jménem Escadrille Mercure. Mělo to jen malý háček: výprava se opět musela rozdělit na dvě části. Ta první odletěla do Londýna již v neděli a zbývajících šest hráčů mělo do Londýna dorazit v pondělí.
Letoun Beechcraft 18 byl dne 8. listopadu 1948 připraven stejně jako naši hokejisté. Počasí však létání rozhodně nepřálo. Nad Francií byla hustá mlha a z nebe se valil déšť. Za řízením letadla však seděl sám majitel letecké společnosti a nesmírně zkušený pilot René de Narbonne. Ten měl na svém kontě několik leteckých rekordů i bohaté bojové zkušenosti, které získal během druhé světové války v řadách britské RAF. Byla to možná právě jeho velká zkušenost a oprávněná víra ve vlastní schopnosti, díky nimž se rozhodl letět. Již od začátku letu se letadlo začalo odchylovat od svého plánovaného kurzu. Buď došlo ke ztrátě kurzu, nebo se pilot snažil mlhu obletět. Ať tak či onak, v 17.39 se pilot naposledy ohlásil a poté už letadlo nikdo nikdy neslyšel.
Letadlo Beechcraft 18, s nímž měla druhá část naší výpravy přeletět z Paříže do Londýna
Druhá část týmu v Londýně jeden zápas odehrála, když však bylo jasné, že druhé letadlo nedorazí, výprava odjela zpátky do Československa. Zatímco francouzské úřady se pustily do vyšetřování, v Československu začala státní bezpečnost nevybíravým způsobem vyslýchat příbuzné zmizelých hokejistů s cílem odhalit nějaké spiknutí, jehož prostřednictvím chtěli hráči emigrovat. Jednalo se samozřejmě o nesmysl, pokud by hráči chtěli emigrovat, mohli to v Londýně udělat bez nejmenších problémů.
Asi rok po nehodě se na pobřeží objevili pozůstatky dvou těl. S jistotou je nebylo možné identifikovat, nicméně nepřímé důkazy ukazovaly, že se v jednom případě jedná o francouzského pilota. Podrobné vyšetřování vyprodukovalo pravděpodobný závěr. Roli hrála nejspíš kombinace vícero faktorů. O velmi špatném počasí již byla řeč, na druhém místě mohla být těžká hokejová výstroj v kombinaci s téměř plnou nádrží a výsledné přetížení letadla. Tím hlavním důvodem však měl být fakt, že brusle hráčů, tedy kovové předměty, byly pravděpodobně uloženy pod palubní deskou a docházelo k narušení navigačních přístrojů. Letadlo nebylo dodnes nalezeno.
Rok 2011 a tragický začátek sezony KHL
Začátkem září 2011 se měla rozjet další sezona ruské KHL. Týmy se proto chystaly na své první zápasy. Ty, kterým los přisoudil úvodní zápas na ledě soupeře, vyrazily na cestu. Týkalo se to i týmu Lokomotiv Jaroslavl, v jehož dresu váleli i tři čeští hokejisté, všichni členové reprezentace a mistři světa. Šlo o Karla Rachůnka, který byl kapitánem týmu, Jana Marka a Josefa Vašíčka.
Lokomotiv měl cestovat do bělorukého Minsku ke střetnutí s místním Dinamem. Cesta měla proběhnout letecky, konkrétně v třímotorovém stroji Jak-42 společnosti Jak-servis. Problémům nic nenasvědčovalo, počasí bylo velmi dobré a piloti v dobré náladě.
Dráha letiště v Jaroslavli měří 2500 metrů ale piloti se rozhodli odstartovat zhruba z její poloviny. Nejde o nikterak neobvyklý krok, i polovina dráhy měla bohatě stačit. Opět přichází na scénu těžká hokejová výstroj, stejně jako v roce 1948. Ne snad, že by sama o sobě za havárii mohla, způsobila ale, že letoun musel před startem nabrat větší rychlost než obvykle. A toho piloti ne a ne dosáhnout. Rychlost se zvyšovala jen pomalu a je otázkou proč tomu tak bylo. Mluví se o možnosti, že zde zasáhla podobnost mezi letouny Jak-40 a Jak-42. Piloti létali na obou, jenomže tam, kde má Jak-40 opěrku na nohu, Jak-42 má brzdový pedál…
Je možné, že některý z pilotů nevědomky brzdil a v kritické chvíli, kdy se zapřel a vší silou táhl řízení k sobě v zoufalé snaze zvednout stroj nad zem brzdil o to více. Stroj se na chvíli od země skutečně odlepil, ale hned poté se zřítil do pole za dráhou. Ze 42 lidí na palubě jich zemřelo 41 včetně tří českých hokejistů, kanadského trenéra nebo slovenské hráčské legendy Pavola Demitry.
1948: Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Karel Stibor, Vilibald Šťovík, Zdeněk Švarc, Ladislav Troják
2011: Karel Rachůnek, Jan Marek, Josef Vašíček
