Článek
Československo a váleční zločinci
Nacisté páchali během druhé světové války na našem území celou řadu zločinů, které volaly po potrestání. Je na místě říct, že Československo patřilo k zemím, které byly v tomto ohledu po roce 1945 nejdůslednější. Odsouzeno zde bylo na 22 tisíc Němců a vyneseno bylo na 750 trestů smrti. Z dnešního pohledu je na místě otázka, do jaké míry bylo správné nechat velkou část rozhodování na lidových soudech, v kontextu doby to ale bylo naprosto přirozené.
Asi největší „rybou“, která se dostala před československý soud byl Karl Hermann Frank, popravený před obecenstvem čítajícím na 5 tisíc lidí. Ti chtěli na vlastní oči vidět, jak skončí muž, který byl spoluzodpovědný třeba za vyhlazení Lidic. Československo samozřejmě také poskytovalo plnou součinnost spojeneckému tribunálu v Norimberku.
Přesto se ale našli tací nacističtí zločinci, kteří trestu buď zcela unikli, nebo trest ani zdaleka neodpovídal jejich zločinům. Příkladem člověka z druhé skupiny je Max Rostock, kterého si pro spolupráci vybrala komunistická StB i přesto, že byl také spoluzodpovědný právě za Lidice. My se ale dnes zaměříme na člověka z první skupiny, tedy takového, na kterého spravedlnost nikdy nedosáhla.
Kdo byl Ernst Gerke?
V roce 1909 se v pruském Štětíně, v dnešním Polsku, narodil do zámožné rodiny Ernst Gerke. Po studiích práv nastoupil k policii jako referent. Již od počátku byl ale vášnivým podporovatelem Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany. Vstoupil nejen do NSDAP, ale také do SA i SS. Oddanost se mu vyplatila a v roce 1935 byl jmenován jako vedoucí gestapa v Hildesheimu. Posléze byl posílán na obdobné pozice i ve větších městech, nejprve v Elbingu, potom v Chemnitzu a v roce 1942 v Praze. V Polsku měl také na starosti transporty Židů do koncentračních a vyhlazovacích táborů.
Pamětní deska připomínající oběti heydrichiády v Kobylisích, které na popraviště poslal právě Ernst Gerke
Velitel pražského gestapa
Pražské gestapo tedy v roce 1942 získalo nového šéfa. Gerke byl naprosto oddaný své práci a nešlo mu při ní o osobní prospěch. S tím souviselo i to, že neměl rád fotografování a obecně se velmi nerad ukazoval na veřejnosti. Ta jej proto prakticky neznala. Díky tomu po válce unikl z Prahy do Německa.
Ale popořádku: co měl Gerke na svědomí? Na tuto otázku existuje snadná odpověď: prakticky všechno, co se v protektorátu od roku 1942 do roku 1945 dělo. Jako šéf gestapa byl jedním z organizátorů heydrichiády, rozhodoval o deportacích, mučení a popravách doslova tisíců lidí. Byl to navíc on, který sám nařizoval perzekuce a popravy celého příbuzenstva některých odbojářů. Gerke neváhal za pomoc parašutistům nařídit popravu teprve čtrnáctileté dívky, Jindřišky Novákové.
Snahy o vydání
Československo se po válce dlouhodobě snažilo o vydání Ernsta Gerkeho. Naposledy bylo jeho stíhání obnoveno ještě v roce 1981, rok před jeho smrtí ve věku 73 let. SRN ale Gerkeho nikdy nevydala. Německá argumentace zahrnovala kombinaci údajné nedůvěryhodnosti svědků, nekompletních spisů a také „špatné klasifikace“ jeho zločinů. Problémem, který se týkal i řady dalších válečných zločinců stíhaných různými zeměmi, byl i fakt, že Německo klasifikovalo jejich zločiny jako zabití apod., nikoliv vraždu. Na tyto zločiny se ale vztahovala promlčecí lhůta. Ernst Gerke tak nikdy před soudem nestanul.
Zdroje informací: https://www.fronta.cz/dotaz/povalecne-osudy-prislusniku-gestapa
