Článek
Prvopočátky Večerníčku
Dne 2. ledna 1961 byl v Československém rozhlasu poprvé vysílán pořad „Dobrý večer, děti“. Většina lidí mu nicméně neřekne dodnes jinak než „Hajaja“, což plyne z úvodní a ikonické věty tohoto pořadu „Dobrý večer, děti! Dovolíte, jsem Hajaja…“ Slávu mu přinesl také Vlastimil Brodský (anebo naopak Hajaja přinesl slávu Vlastimilu Brodskému?)
Pravidelné televizní vysílání začalo v tehdejším Československu v roce 1954 a s tím, jak se začalo toto nové médium čím dál tím více prosazovat, bylo přirozené, že podobný pořad bude mít brzy i ona. V roce 1963 se proto začal vždy v neděli v podvečer vysílat pořad „Stříbrné zrcátko“.
Šlo sice o pořad pravidelně vysílaný, avšak jednotlivé pohádky měly vždy rozdílnou stopáž, v tom se od pozdějšího Večerníčku lišil. Pokud byste se ale vydali do televizního archivu a chtěli se podívat, jak takové „Stříbrné zrcátko“ vypadalo, příliš byste neuspěli. Do dnešní doby se totiž dochoval jediný pohádkový příběh z tohoto cyklu s názvem „Pohádka o klukovi, co ho to zatlouklo do země.“
Významnou roli hrála v pořadu postava robota Emílka, kterému jeho lidská kolegyně Jitka Frantová danou pohádku vždy vypravovala. A na konci pořadu již nechybělo známé „Dobrou noc, děti“
Večerníček přichází, tedy vlastně přijíždí
Pořad ale dostal brzy ucelenější formu a desetiminutovou stopáž. Od 2. ledna 1965 se změnil ve Večerníček tak, jak jej známe dodnes. Vůbec první pohádkou v rámci tohoto nového pořadu byla pohádka „Kluk a kometa“ autorky Olgy Hejné v podání Štěpánky Haničincové.
Dramaturgii nového pořadu měl na starosti Milan Nápravník. Legendami se ale staly především autoři ikonické znělky, která spatřila světlo světa v létě 1965. Tato znělka se vysílá dodnes a jedná se o nejstarší stále používanou televizní znělku nejen u nás, ale pravděpodobně v celé Evropě. A oni autoři? Jednalo se o výtvarníka Radka Pilaře, režiséra Václava Bedřicha a animátora Antonína Bureše. Hudbu složil Ladislav Simon a především: hlas Večerníčkovi propůjčil tehdy pětiletý Michal Citavý.
Tato legendární znělka má stopáž přesně 45 vteřin a v Česku asi není člověka, který by jí neznal. Tak jen pro připomenutí:
Postavička chlapce v modrém triku a žlutých kalhotách s čepicí z novin na hlavě se nejprve sedmkrát zatočí, ukloní a pozdraví známým: „Dobrý večer!“. Večerníček stoupá po schodech a rozhazuje přitom papírové listy, pravděpodobně jednotlivé pohádky. Následně se spolu s nimi snese na houpacího koně, který se dále promění v autíčko. I v něm Večerníček pokračuje v rozhazování listů až do chvíle, kdy se autíčko promění v jednokolku. Na ní Večerníček obratně balancuje, dokud nevyhodí poslední list. Ten se přiblíží, zvětší a objeví se nápis „Večerníček“.
Naopak po pohádce se Večerníček ukloní, popřeje „Dobrou noc!“ a točením se z obrazovky vytratí. Ale nevadí, další den se na ní objeví znovu.
Kostým Krakonoše z hraného Večerníčku „Krkonošské pohádky“
Když jsme zmínili barvy jeho oblečení, je třeba upřesnit, že barvy získal až v roce 1973, předtím byl čistě černobílý. Znělka má samozřejmě několik verzí, ta poslední je z roku 2005. Mimochodem, podle v každé má jinou papírovou čepici, které Večerníček přinesl nesmrtelnou popularitu. Původně šlo o Rudé právo, nyní se jedná o televizní program. Znělka se nicméně upravuje jen velmi jemně, neboť diváci jsou na každou změnu velice hákliví.
Další život Večerníčku
Od roku 1965 do roku 1967 byl Večerníček vysílán stále jen v neděli. V období 1967 – 1970 šlo o neděli, úterý a čtvrtek. V roce 1970 přibyl pátek, v roce 1971 středa a v roce 1972 pondělí. Do roku 1969 se Večerníček nevysílal o prázdninách, poté již celoročně.
V sedmdesátých a osmdesátých letech byly vysílány i Večerníčky slovenské, jejich znělka byla však odlišná a jejími hlavními hrdiny byli bača se psem.
A jaké večerníčky jsou těmi nejznámějšími a nejpopulárnějšími? Rozhodně je to série příběhů Bob a Bobek, která má v různých variantách celkem 91 dílů. Plných 52 dílů mají příběhy s loupežníkem Rumcajsem, večerníčků s Hurvínkem vzniklo celkem 46. Úplnými rekordmany jsou ale Pat a Mat. V rámci různých „večerníčkovských“ pásem se na obrazovkách objevili celkem 130krát.
Má Večerníček budoucnost?
Odpověď na tuto otázku zní: rozhodně ano. Pro dnešní děti s přístupem ke streamovacím službám nebo desítkám či stovkám různých kanálů, z nichž mnohé vysílají pohádkové příběhy nonstop, nemůže být Večerníček stejným fenoménem jako pro děti vyrůstající v minulosti. To je fakt, který nelze změnit a není na něm koneckonců nic špatného. Doba se zkrátka mění. Přesto se ale zdá, že především menší děti stále Večerníček berou jako svůj pořad a pozornost mu věnují. Zdá se, že Večerníček tu s námi ještě nějakou dobu určitě bude.
