Článek
Komunistický režim a jeho boj s filmovým uměním
V 50. letech byla kontrola tehdejšího režimu nad filmovým průmyslem absolutní. Žádné trezorové filmy tak ani neměly šanci vzniknout. S určitým uvolněním poměrů v polovině 60. let se však začaly točit i filmy, které byly k režimu více či méně kritické. Z tohoto období pochází i řada snímků, které dodnes patří k nejlepším v celé naší filmové historii. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a následný nástup dvaceti let takzvané normalizace však udělaly z těchto filmů zakázaný materiál. Především jejich režiséři si potom navíc často dlouhou dobu nezafilmovali. Toto jsou některé z těch, které byste si rozhodně měli pustit.
Spalovač mrtvol (rok 1968)
Horor režiséra Juraje Herze Spalovač mrtvol je jedním z nejlepších českých filmů všech dob. Mimořádně dobře je hodnocen i zahraničními diváky a herecký výkon Rudolfa Hrušínského je popisován jen v superlativech.
Ačkoliv se děj filmu odehrává ve 30. letech a popisuje proměnu vzorného otce a manžela v bezcitné monstrum oddané nacismu, komunisté jej vyhodnotili jakožto skryté varování před režimem komunistickým a jeho verzí vymývání mozků. V tomto ohledu se samozřejmě nijak zvlášť nemýlili, totalitní ideologie jsou si v mnohem velmi podobné, a tak lze jakoukoliv kritiku jedné z nich snadno chápat jako kritiku totality obecně.
Všichni dobří rodáci (rok 1968)
Film režiséra Vojtěcha Jasného je zcela otevřenou obžalobou násilné kolektivizace venkova v roce 1948. Malá vesnička, ve které plynul život poklidně a bez větších problémů, se najednou musí potýkat s procesem znárodňování a vytváření JZD. To obyvatele vesnice rozdělí a znepřátelí. Bývalí přátelé se najednou navzájem udávají a začínají se nenávidět. V hlavních rolích se představili Vlastimil Brodský, Waldemar Matuška a také Radoslav Brzobohatý. Film běžel v kinech asi šest měsíců a poté byl zakázaný.
Žert (rok 1968)
Film režiséra Jaromila Jireše byl natočen podle románu Milana Kundery. Jeho hlavní postavou je vysokoškolský student, který své přítelkyni pošla dopis, ve kterém je otevřená kritika režimu. Protože je dívka fanatickou komunistkou, svého přítele udá. Ten je následně vyloučen ze školy a odeslán k pomocným technickým praporům, které samozřejmě ve skutečnosti nebyly takové jako v komediálních Černých Baronech. V hlavní roli exceluje Josef Somr.
Ať žije republika (rok 1965)
Film Karla Kachyni se odehrává na samém konci druhé světové války. Hlavním hrdinou je zde malý chlapec Olin, který se snaží odvést do bezpečí rodinného koně. O něj přijde díky německým vojákům, stejně tak je ale svědkem krutého chování Čechů k údajnému kolaborantovi, který na základě toho spáchá sebevraždu. Olin se také setkává s příslušníky Rudé armády, kteří jsou zde také vykresleni ve velmi špatném světle. Film tak zcela nabourává režimní popis konce druhé světové války, který byl jedním ze základních stavebních kamenů celé komunistické ideologie.
Farářův konec (rok 1968)
Režisér Evald Schorm natočil příběh kostelníka, který předstírá, že je farářem a v zapadlé vesnici si tak poprvé v životě užívá pocitu důležitosti a uznání. Roli kostelníka ztvárnil Vlastimil Brodský a režim film zakázal prakticky hned po premiéře, neboť je v něm až příliš zdůrazňovaná tolerance či vyzdvihovaná potřeba realizace jednotlivce. Představitel církve je zde navíc zobrazen jednoznačně kladně a film končí jeho smrtí na útěku před StB.
