Článek
Nicholas Winton jako zachránce československých dětí
Podpis Mnichovské smlouvy 29. září 1938 znamenal nutnost odstoupení významných částí československého území nacistickému Německu. Tento okamžik pak také spustil velkou uprchlickou vlnu směřující ze Sudet do vnitrozemí. Československé úřady při starosti o uprchlíky s úlevou využívali pomoc některých mezinárodních organizací. Jednou z nich byla také „Britská komise pro uprchlíky v Československu“ (British Committee for Refugees in Czechoslovakia, BCRC) založená v říjnu 1938. Jejím hlavním úkolem bylo pomáhat především politickým uprchlíkům v přesídlení do Británie. A právě pro tuto organizaci pracoval Wintonův přítel Martin Blake, který Wintona pozval do Prahy.
Nicholas Winton dorazil do Prahy na Nový rok a zapojil se do práce Komise. Wintonovi začalo být ale brzy jasné, že již tak špatná situace se v blízké době ještě zhorší. Winton nepochyboval o tom, že si Adolf Hitler brzy vezme i bezbranný zbytek okleštěného Československa. Nedělal si také žádné iluze ani o tom, co bude v takovém případě čekat židovské obyvatele nově vzniklého Protektorátu. Vědomí toho, jak jsou Židé perzekuováni přímo v Německu, a především čerstvý dojem z listopadového pogromu, který vešel ve známost jako takzvaná „křišťálová noc“, ho dovedly k závěru, že je na místě uvažovat o přesunu maximálního počtu židovských dětí do Británie.
Winton se proto pustil do organizace programu, který by to umožnil. Na britských úřadech si jej vybojoval a první skupina dětí mohla opustit Československo 14. března 1939. O den později ale obsadila německá vojska zbytek Československa. Od té doby musel Nicholas Winton a jeho spolupracovníci jednat přímo s gestapem a dalšími německými úřady. Celkem se jim za této situace povedlo přesunout do Británie 669 dětí, které opouštěly své rodiče i celý svůj dosavadní život s jedním malým kufříkem v ruce a cedulkou na krku. Bohužel vůbec největší transport měl opustit Prahu 1. září 1939, tedy v den, kdy Německo napadlo Polsko. O dva dny později vyhlásila Velká Británie Německu válku a žádné další transporty se nemohly uskutečnit. V Evropě začala 2. světová válka a Nicholas Winton ani tentokrát nezůstal stranou.
Nicholas Winton v roce 1938
Nicholas Winton a 2. světová válka
V březnu 1940 se přihlásil do služby jako řidič ambulance a společně s první vlnou odcestoval do Francie, kde se britská expediční armáda snažila po boku Francouzů zastavit německý postup. Po porážce byl evakuován z Dunkirku a v průběhu německého blitzu pokračoval jako řidič ambulance i v Británii. Protože již v roce 1933 složil v RAF kvalifikaci pilota, do britského letectva se na konci roku 1940 vrátil. Vzhledem k tomu, že v této době měl již zhoršený zrak, nemohl létat a sloužil proto v administrativních pozicích i při výcviku nových pilotů. V pozdějších letech války se také podílel na propagaci RAF v Evropě.
Winton byl demobilizován v roce 1946 a hned začal pracovat pro mezinárodní uprchlickou organizaci IRO v Londýně a Ženevě. Wintonovou zodpovědností bylo třídění a oceňování předmětů, které nacisté během války ukradli svým obětem. Peníze z jejich prodeje potom sloužily při organizaci pomoci uprchlíkům.
Nicholas Winton se nikdy nechlubil tím, co udělal pro děti v Československu. Teprve díky náhodnému objevu jeho zápisů vešel jeho příběh ve známost, až mnoho let po válce. V roce 2003 jej královna Alžběta II. povýšila do rytířského stavu a v roce 2014 byl vyznamenán naším nejvyšším státním vyznamenáním, řádem bílého Lva. Nicholas Winton zemřel v roce 2015 ve věku 106 let.
Zdroje informací: https://www.theguardian.com/world/2015/jul/01/sir-nicholas-winton
