Článek
Kdo byl Zdeněk Mančal
V roce 1913 se do rodiny poštovního asistenta v Litomyšli narodil Zdeněk Mančal. V mládí byl nadšeným sportovcem, věnoval se např. házené. Kromě toho byl ale aktivní také v loutkovém divadle. Jako skutečný vlastenec se po okupaci v roce 1939 okamžitě zapojil do odbojové činnosti.
V roce 1940 potom vyměnil dosavadní zaměstnání vychovatele za pracovníka rozhlasu. A právě na této pozici vstoupil do dějin. A právě proto se stal po válce nepřítelem nové totality, tedy nastupujícího komunistického režimu. Právě ten jej nakonec zničil a má velký podíl na jeho předčasné smrti.
Pražské povstání
V noci ze 4. na 5. května přespal Zdeněk Mančal v rozhlase a ráno 5. května pronesl větu, která byla ve skutečnosti signálem k zahájení povstání. Kromě toho, že v následujících hodinách posluchače prováděl událostmi prvního revolučního dne, pomáhal spolu s dalšími pracovníky izolovat německé hlasatele a také strhávat veškeré cedulky, aby se Němci, o kterých věděl, že velmi brzy dorazí, neměli podle čeho v budově orientovat.
Ve 12:33, tedy v době, kdy se v budově rozhlasu už střílelo, zaznělo do éteru jeho druhé nesmrtelné zvolání:
„Prosíme českou policii, voláme české vojsko, voláme všechny Čechy na pomoc do Českého rozhlasu. Přijďte co nejdříve!“
O den později, tedy 6. května poškodila bomba techniku a Zdeněk Mančal se spolu s celým týmem přesunul do nedalekých náhradních prostor v Husově sboru na Vinohradech a také do Strašnic. Zdeněk Mančal vysílal ve své uniformě poručíka prvorepublikové armády. O rozhlas i jinde v Praze se stále bojovalo, ale povstalci nakonec získali převahu. Dne 9. května tak mohl Zdeněk Mančal oznámit Pražanům, že první jednotky Rudé armády vstoupily do již osvobozené Prahy. A právě tohle hlášení se mu stalo osudným.
Zdeněk Mančal, hlasatel a autor nesmrtelného hlášení „…voláme českou policii“.
Zdeněk Mančal po válce
Zdeněk Mančal byl pro Čechy symbolem Pražského povstání stejně, jako byl pro Američany hlasatel Walter Cronkite symbolem vesmírného programu Apollo nebo pro nás Robert Záruba symbolem olympiády v Naganu. Těsně po válce byl Zdeněk Mančal vyznamenán prezidentem Benešem a užíval si své slávy. Tu využíval tím nejlepším možným způsobem, objížděl republiku s přednáškami a besedami o průběhu Pražského povstání. Jenomže právě proto, že o Pražském povstání informoval pravdivě, stal se nepřítelem komunistického režimu.
Komunisté se všemožně snažili o to, aby se ujal příběh o osvobození Prahy Rudou armádou. Zdeněk Mančal byl pro ně proto velmi nebezpečný, říkal totiž pravdu o tom, že Pražané se osvobodili sami. Po únoru 1948 musel nejprve opustit Československý rozhlas, následně byl zatčen a obžalován z vlastizrady a členství v ilegální organizaci.
Zdeněk Mančal byl nakonec v roce 1949 odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Část si odpykal v jáchymovských uranových dolech, což se značně podepsalo na jeho zdravotním stavu.
Po propuštění v roce 1952 mohl vykonávat pouze pomocné dělnické profese, nebo pracovat jako skladník. Zdraví podlomené z uranu jej brzy poslalo do invalidního důchodu. Před rokem 1968 se sice začalo mluvit o jeho možném návratu do rozhlasu. Srpnová invaze ale takové myšlenky velmi rychle udusila. Zdeněk Mančal zemřel v zapomnění v roce 1975 ve věku 61 let. Už navždy bude ale spojený s dost možná nejdůležitějším rozhlasovým hlášením naší historie.
Zdroje informací: https://temata.rozhlas.cz/zdenek-mancal-8044643
