Článek
Podkarpatská Rus před první světovou válkou
Podkarpatská Rus byla jakožto země obývaná národem tzv. Rusínů historicky součástí Uher. To platilo po několik století. Především v posledním období byl ale maďarský vliv stále silnější a především nechtěný. Snahy o „pomaďarštění“ Rusínů se u nich samozřejmě nesetkávaly se vstřícnou reakcí.
Přes platnost výše uvedeného je ale třeba říct, že Rusíni sami nebyli příliš schopni organizovat se do nějakého národnostního hnutí schopného vynutit si alespoň částečně uznání. Naštěstí pro Rusíny však existovala poměrně silná emigrace, především ve Spojených státech. Ta byla důsledkem neutěšené hospodářské situace Podkarpatské Rusi, jednalo se skutečně o velmi chudou a zaostalou oblast. Právě americká emigrace se ale během první světové války dokázala zorganizovat a sehrála zásadní roli v procesu připojení Podkarpatské Rusi k Československu.
První světová válka a vznik Československa
V roce 1914 byla samozřejmě Zakarpatská Ukrajina součástí Rakousko-Uherského soustátí a muži museli narukovat. Současně ale přes tuto oblast prošla fronta. Hned na začátku války obsadili území Rusové, v roce 1915 se však dostalo zpět pod kontrolu rakousko-uherské armády. Výsledkem byly mimo jiné i kruté tresty a popravy za „kolaboraci“.
I to aktivizovalo zmíněnou americkou emigraci. V roce 1917 byla založena „Americká národní rada Uhro-Rusínů“ pod vedením Grigorije Žatkoviče. Stejně jako český zahraniční odboj, i Rusíni začali uvažovat o tom, jak využít případnou porážku Rakouska-Uherska pro boj za své národní sebeurčení.
Původně začali Rusíni operovat s připojením k Rusku. Ačkoliv ale byly západní země nakloněny vyvedení Rusínů z maďarské nadvlády, připojení k Rusku nepřicházelo v úvahu, neboť by tím došlo k posunu ruských hranic dále do Evropy, což logicky nebylo v zájmu západních mocností. Tím spíše, když v roce 1917 proběhla v Rusku bolševická revoluce. Začalo proto vyjednávání s Tomášem Garriguem Masarykem o připojení k Československu.
Podzimní trhy ve městě Chust, dvacátá léta
Zájem Masaryka o Rusíny a jejich kulturu byl daný již historicky a v zásadě s tímto řešením neměl problém. Právě naopak, neboť si uvědomoval, že díky připojení Podkarpatské Rusi by Československo získalo hranici s Rumunskem, které mělo být jeho blízkým spojencem. Také USA nebo Velká Británie nikterak neprotestovaly.
V říjnu 1918 vzniklo Československo, nejprve ale bez Podkarpatské Rusi. Situace byla naopak poněkud nepřehledná. Přímo na jejím území si začaly na určování budoucnosti Rusínů dělat nárok nejrůznější místní výbory a narychlo zřízené organizace, navíc stále neexistoval žádný oficiální dokument, který by Podkarpatskou Rus definoval jako součást Československa.
Teprve 12. listopadu se konalo zasedání, na kterém bylo připojení k Československu odhlasováno. Byl tu však další problém. Uherské království sice přestalo existovat, na Podkarpatskou Rus si ale dělala nárok Károlyiho Maďarská republika. Rusínům Maďaři nabídli širokou autonomii a opět začaly nové dohady. Byla dokonce vyhlášena autonomní provincie „Ruská krajina“. V té době probíhaly boje mezi československou armádou a Maďary na Slovensku. Československo pomalu ale jistě dostávalo Slovensko pod svoji kontrolu, na Podkarpatskou Rus se ale československé jednotky dostaly až v březnu 1919. V březnu však v Maďarsku proběhl převrat a k moci se dostal Béla Kun. Následná maďarská ofenziva československé jednotky zatlačila zpět a hrozilo, že válka ještě zintenzivní. Do věci se vložily západní mocnosti a postavily se za Československo. Maďaři museli území vyklidit a Bélu Kuna poté od moci odstavil rumunský útok.
Definitivní stvrzení připojení Podkarpatské Rusi k Československu
Stále však bylo potřeba dořešit problém s existencí několika různých rad a výborů na samotné Podkarpatské Rusi a také přesvědčit mocnosti Dohody o definitivním uznání připojení Podkarpatské Rusi k Československu. To druhé vyjednal v Paříži Edvard Beneš. Co se prvního bodu týká, připojení k Československu nakonec zvítězilo jako nejlepší možnost i mezi samotnými Rusíny. Požadovali však širokou autonomii a stát se měl jmenovat Česko-slovensko-ruská republika. To ale Masaryk a vláda striktně odmítli.
Vojáci čs. armády na Podkarpatské Rusi, druhá polovina 30. let
Dne 10. září 1919 ale na základě saint-germainské smlouvy došlo k oficiálnímu připojení oblasti k Československu a v červnu 1920 to potvrdila trianonská smlouva. Je zajímavé, že až do ledna 1922 byla na Podkarpatské Rusi oficiálně vojenská diktatura, civilní správa spadající pod Ministerstvo vnitra pak oblast reálně řídila. V následujících letech vynaložily československé vlády ohromné prostředky na to, aby území hospodářsky a sociálně maximálně pozvedly, což se jim z velké části dařilo. Přišla ale druhá světová válka a po ní připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu.
