Článek
Rádio jako Goebbelsova hlásná trouba
Na začátku třicátých let byl v Německu rozhlasový přijímač vyhrazen jen skutečně bohatým lidem. Cena nového rozhlasového přijímače se totiž pohybovala v řádu stovek marek. Pak ale nastal zlom. Dne 30. ledna 1933 se totiž dostal k moci Adolf Hitler a jeho ministr osvěty a propagandy velmi dobře chápal potenciální význam tohoto přístroje pro šíření nacistických idejí.
Právě proto přišel Goebbels s myšlenkou na produkci levného rozhlasového přijímače (lidové rádio, Volksempfaenger). Ten nesl název VE 301 (301 = 30.1., tedy datum Hitlerova velkého dne). Jednalo se o přístroj fungující na dlouhých vlnách, který bylo možné pořídit za neuvěřitelných 76 marek (tedy za polovinu až třetinu toho, co předtím) a dokonce byly nabízeny i velmi vstřícné splátky.
Goebbels tím zabil několik much jednou ranou: ukázal obyvatelům, že jim jsou nacisté schopni zařídit vlastnictví nejmodernějšího výkřiku techniky za velmi příznivou cenu a současně si tím postupně otevřel dveře prakticky do všech domácností. V průběhu let navíc přicházely na trh modely ještě levnější a lidé je všechny nadšeně kupovali.
Jestliže v roce 1933 vlastnily přijímač 4 miliony obyvatel, v roce 1939 už to bylo 97 milionů. Joseph Goebbels k tomu zrušil soukromé rozhlasové stanice a vysílání centralizoval do Říšské rozhlasové společnosti (Reichsrundfunk–Gesellschaft) řízené jeho ministerstvem. V neposlední řadě divákům propagandu servíroval velmi nenásilně a nenápadně, jakožto součást estrádních pořadů, zábavného vysílání apod. Mimochodem, nepřipomíná vám to něco? Dnešní dezinformační kampaně využívají v podstatě velmi podobný model.
Německo a československý rozhlas
Jak již bylo zmíněno, levná německá rádia neměla krátké vlny, což většině Němců znemožňovalo poslech zahraničního rozhlasu s výjimkou příhraničních oblastí. Ti mohli poslouchat např. československý rozhlas a jeho vysílání v němčině, což však německým propagandistům leželo v žaludku. Obávali se, že jeho vysílání by mohlo mařit jejich propagandistické úsilí.
Ne náhodou tak v československých Národních listech vyšel v roce 1934 článek, který čtenáře informoval o tom, že se Německo chystá poslech československého rozhlasu zakázat. K tomu později skutečně došlo. To nacistům nicméně nebránilo v tom, aby oni sami vysílali do Československa, konkrétně pro československé Němce.
Jak se ovšem v článku zdůrazňuje, cílem německého vysílání československého rozhlasu nebyla žádná státem řízená propaganda. Šlo zkrátka o snahu poskytnout Němcům vyvážený informační zdroj objektivních informací.
