Článek
Škola v době Komenského
Jan Amos Komenský se narodil v roce 1592. V jeho době se školní výuka omezovala na memorování latinských textů. Cílem vzdělávacího procesu, který samozřejmě nebyl určen v žádném případě pro každého, bylo stvořit člověka schopného vypadat chytře. Jinými slovy, ve společnosti měl být schopen pronést nějakou chytrou větu.
Komenský chápal, že je to špatně. Jeho vize byla úplně jiná. Její definici a také pokusům o realizaci potom věnoval podstatnou část svého života doma a následně i poté ve vynuceném exilu. Jeho dílo bylo průkopnické a vizionářské. Je fascinující, jak málo se na aktuálnosti jeho názorů změnilo.
Vzdělání pro všechny
V první řadě jasně deklaroval, že vzdělání by mělo být dostupné pro všechny. To znamená pro dívky stejně jako pro chlapce, pro chudé stejně jako pro bohaté. Podle jeho představy by měly být školy i v malých městech a na vesnicích. Nám se to může zdát jako samozřejmé, ale není tomu tak. Na světě je stále dost oblastí, kde tato vize není naplněna.
Hlavní je, že Komenský chápal, že vzdělání je pro vývoj společnosti tím nejdůležitějším. Opakování tohoto faktu nezaškodí ani nám, neboť i u nás je občas zpochybňován.
Co je ještě zajímavější, vzdělání se mělo týkat i dětí, kteří třeba neměli příliš velké nadání. V tomto ohledu bylo skutečně maximálně „inkluzivní“. Podle Komenského bylo možné nedostatek předpokladů nahradit pílí. A není tajemstvím, že Komenský měl mnohem radši pilného žáka s chybějícím nadáním než takového, kterému to „šlo samo“, ale přitom se vůbec nesnažil.
Takhle vypadala škola v době Jana Amose Komenského.
Konec memorování
„Neboť jsem pozoroval, že lidé vůbec nemluví, nýbrž papouškují, to jest, že nepřevádějí z mysli do mysli věci nebo smysl věcí, nýbrž že mezi sebou vyměňují slova nepochopená, nebo pochopená málo a nesprávně…“
Tento Komenského citát má zásadní význam. Komenský byl ve své době jedním z mála, kteří chápali školu jinak než všichni ostatní. Jejím úkolem mělo být vychovat člověka schopného uvažovat v souvislostech. A právě tohle je věc, kterou se až do dnešních dnů nepodařilo tak úplně naplnit. I proto je potřeba Komenského stále zmiňovat a vracet se k němu.
I Komenský se musel učit z vlastních chyb
V duchu svých idejí vypracoval Komenský školní učebnice. Posléze ale zjistil, že ani z nich se žákům neučí příliš dobře. Musel proto k výuce přistoupit jinak. Výsledkem jeho úvah byla zásadní díla Orbis sensualium pictus, tedy Svět v obrazech a Schola ludus, v překladu Škola hrou.
Právě školské hry byly asi nejvíce inovativním prvkem, s nímž Komenský přišel. Při jejich nácviku se vzdělávali žáci, při jejich předvádění publiku si potom nové informace odnášeli i hosté. Jasně přitom dával najevo, že nejde o žádný dramatický kroužek, účelem nebyla umělecká dokonalost, nýbrž vzdělávání.
„…my zde nechválíme řemeslného divadelnictví, nýbrž přípravu k vážným věcem prostřednictvím her“
Všimli jste si? Škola hrou neznamená, že by si měli žáci hrát namísto učení. To je obvyklý omyl, který se s Komenským pojí. Smysl slavného „Škola hrou“ byl jiný. Šlo o hry dramatické, které bylo třeba se naučit a přemýšlet o nich. Jde tedy o učení na názorných příkladech, o nic menšího.
Závěr
Jak již bylo řečeno, mnohé z toho, co jsme zde popsali, je možné považovat za elementární a za něco, co dnes přece každý ví a přijímá. Znovu je ale třeba zopakovat, že to bohužel není pravda. Komenského názory jsou aktuální i po více než 400 letech a především: stále nejsou tak úplně naplněny. I když urazilo školství od začátku 17. století velký kus cesty, pořád je co zlepšovat.
