Článek
Videohry se prosazují, jen ne u nás
Do domácností na západě pronikaly videoherní konzole nebo první počítače a stávaly se jejich běžnou výbavou. Za železnou oponou jsme si ale o něčem takovém mohli nechat jen zdát. Celý socialistický blok nemohl západu v oblasti výpočetní techniky ani zdaleka konkurovat. Těch několik pokusů o výrobu domácích počítačů se nemohlo měřit se svými západními protějšky a podstatný byl i fakt, že ekonomická realita normalizačního Československa zcela vylučovala masovější rozšíření v domácnostech.
Přesto přese všechno se ale počítače v osmdesátých letech objevovaly i u nás. Žádné obchody s výpočetní technikou tady samozřejmě neexistovaly a počítače bylo třeba dovážet, respektive pašovat ze západu. Pro běžného občana to samozřejmě znamenalo shromáždit několik měsíčních platů a najít někoho, kdo mohl cestovat do kapitalistického světa. Potom mu nezbylo nic jiného než doufat, že vše proběhne bez problémů a dotyčný mu počítač skutečně přiveze. Některé domácnosti měly to štěstí, že k nim zavítali příbuzní či známí ze západu a jako dárek přivezli buď počítač, nebo herní konzoli.
Cesty, jak dostat počítač ze západu do Československa, tedy existovaly, byť byly poměrně komplikované. S potřebou utajit dovoz počítače před celní kontrolou souvisí i jedna zajímavost. Jedná se totiž o jeden z důvodů, proč se u nás těšil takové oblibě legendární počítač ZX Spectrum. Byl totiž oproti svým konkurentům relativně malý a šlo jej proto schovat třeba do krabice od čokolády.
Dalším způsobem, jak se alespoň občas dostat do kontaktu s výpočetní technikou, byly zájmové kluby fungující pod hlavičkou Svazarmu. Právě tam mnoho dětí a teenagerů dospělo k závěru, že takový počítač chtějí mít doma stůj co stůj. Spolu s vlastními počítači se k nám dostávaly samozřejmě i hry. Videoherní trh již na západě standardním způsobem fungoval a z této doby pochází celá řada ikonických her. Pamětníky jistě zaplaví vlna nostalgie při vyslovení názvů her jako třeba Donkey Kong, Manic Miner, Pole Position, Commando nebo Frogger. Dovoz her byl o poznání jednodušší než dovoz celých počítačů, neboť magnetofonovou kazetu bylo možné schovat poměrně snadno.
Commodore 64, na přelomu 80. a 90. šlo u nás o velmi populární počítač
Není překvapením, že nadšenci v Československu se snažili vytvářet i své vlastní hry. Právě tato kapitola z naší herní historie je velmi zajímavá. Počítačové hry byly totiž zcela mimo kontrolu tehdejšího režimu, respektive si celá subkultura žila svým životem, který byl pod rozlišovací schopností komunistických úřadů. Začaly proto vznikat i takové hry, ve kterých vystupuje Indiana Jones účastnící se demonstrací v rámci takzvaného Palachova týdne v lednu 1989. Další podobnou protirežimní hrou byla ta o ruském vojákovi Shatokhinovi, který měl za úkol zlikvidovat Johna Ramba, přičemž jím byl ve skutečnosti pořád porážen.
Existovala samozřejmě i řada her, které si nekladly za cíl bojovat s režimem, ale chtěly být zkrátka zábavné. Nezřídka šlo o pokusy o kopie západních her, jindy šlo o hry originální. Nejznámějším programátorem her byl v 80. letech v Československu František Fuka, dnes známý filmový publicista.
V dnešní době již není možné vypátrat vůbec nejstarší originální československou hru, lze pouze předpokládat, že vznikla možná již v 70. letech na některém z počítačů umístěných ve výzkumných ústavech nebo velkých podnicích. Pravděpodobně šlo o hru, která nikdy neopustila počítač, na kterém vznikla. Nejstarší známé české hry pochází z roku 1983 a patří mezi ně Vrhcáby nebo hra Velký Nim.
Pád železné opony
Po Sametové revoluci začaly být osobní počítače dostupné na běžném trhu a v domácnostech jich začalo rapidně přibývat. Co se počítačových her týká, minimálně polovina 90. let byla u nás stále oním pověstným „divokým západem“. Ačkoliv se k nám začaly hry dovážet oficiálně, objem jejich legálního prodeje byl oproti pirátským kopiím naprosto minimální a rostl jen pomalu. Kopie her kolovaly ve školách, mezi známými, ale inzerovány byly zcela běžně i v inzertních přílohách novin apod.
V první polovině 90. let začaly také vznikat první české komerční hry. Tou vůbec první, která zamířila do celostátní distribuce, byla hra Tajemství oslího ostrova. V prvních letech však české hry nedosahovaly kvalit těch zahraničních a byly určeny pouze pro domácí trh. Mnoho z nich však i přesto zaznamenalo poměrně slušný komerční úspěch. Svou roli hrál jistě i fakt, že tvůrci her začali spolupracovat s některými známými herci, kteří poskytli dabing. I proto uspěla hra Horké léto, která vsadila na Zdeňka Izera, nebo hra Polda dabovaná Luďkem Sobotou.
Čeští vývojáři sbírali rychle zkušenosti a již v roce 1999 vyprodukovali hru Hidden & Dangerous, kterou lze považovat za první, která slavila podstatnější úspěch i v zahraničí. Definitivní průlom znamenal rok 2002 a celosvětový úspěch hry Mafia. V dnešní době patří česká vývojářská studia k velmi úspěšným a jsou schopna produkovat hry oceňované skutečně globálně. Generují také v neposlední řadě významné zisky. Typickým příkladem takového českého herního hitu z poslední doby je do středověku zasazená hra Kingdom Come: Deliverance.
Vynechat nesmíme ještě jeden fenomén, který je s historií herní kultury u nás pevně spjat. V první polovině devadesátých let začaly vycházet i herní časopisy, kolem kterých se celá videoherní subkultura sdružovala, a které ve své době požívaly až kultovního statusu. Prvním z nich byl časopis Excalibur, po něm potom následovaly časopisy Score a Level.
