Článek
Žádní divoši, nýbrž rozvinutá kultura
Pod dojmem Štorchova románu si řada lidí stále představuje lidi kultury lovci mamutů (kultura pavlovienu) jako primitivní divochy, kteří neumí mluvit, dorozumívají se jen jakými si skřeky a o kultuře jako takové se v jejich případě nedá mluvit, nic nemůže být dále od pravdy. Díky práci několika badatelů se dnes na tuto dobu díváme úplně jinak. Tehdejší lidé vypadali stejně jako my, a navíc byli nepochybně schopni komunikovat řečí. Bez schopnosti mluvit by totiž nikdy nemohli vytvořit tak bohatou a komplexní kulturu.
Období pavlovienu nese své jméno podle jihomoravské vesnice Pavlov, jejíž území patřilo v minulosti k jednomu z center tehdejšího lidského osídlení celé Evropy. Nálezy, které zde byli archeologové schopni odkrýt, nám dávají představu života v dávných dobách.
Kde lidé bydleli?
Eduard Štorch poslal hrdiny svého románu bydlet do jeskyně. Ne snad, že by tehdejší lidé jeskyni čas od času nevyužili, jejich domovem ale byly vesnice o několika chýších. V jedné vesnici přitom mohl žít klan až o sto lidech. Důvod, proč nevyužívali jeskyně tak často, je prostý. Doba ledová snížila průměrné teploty na pouhé dva až tři stupně nad nulou. Během krátkého léta mohly vystoupat na nějakých 15 stupňů, v zimě ale nezřídka klesaly klidně až k 30 či k -40 stupňům. Jeskyně byly extrémně studené a jejich obrovské prostory by bylo obtížné vytopit, byť oheň již tehdejší lidé znali. Život v chýších byl tak přece jen snazší.
Hlad a mráz?
Další nepřesnou představu nám Eduard Štorch vnutil tím, že naše předky představil jako věčně hladové a jen primitivně oblékané. I to je špatně. Podle analýzy kosterních pozůstatků dnes již víme, že hladem vůbec netrpěli. Jejich lovecké schopnosti jim zajistily dostatek potravy. Představa lidí v bederních rouškách je při vědomí krutých zimních mrazů úsměvná. To ale není všechno. Své oblečení si výrazně zdobili nejrůznějšími ozdobami jako jsou byly korálky, mušličky apod. Také na úpravě vlasů si dávali lidé záležet, typické byly drdoly, copy atd.
Lovecké mistrovství
Nejikoničtější informací, kterou si generace čtenářů z Lovců mamutů odnesly, je kopání jam při lovu mamutů. Mamuty tehdejší lidé samozřejmě lovili, koneckonců krajinu v okolí Předmostí, Věstonic či Pavlova si tehdejší lidé vybrali mimo jiné asi právě proto, že poskytovala široké možnosti sledování stád mamutů.
Lov si ale nelze představit tak, jak jej popisoval Štorch před více než to lety. Vyhrabat jámu, do které by se chytil mamut v zemi zmrzlé na kámen, a jen nástrojem třeba z jeleního paroží je prakticky nemožné. Nemluvě o tom, že by mamut musel jít přímo přes past, což také nelze zajistit.
Dokázali lidé z Pavlova vytvářet první mapy?
Lovci se spíše snažili oddělit od stáda slabší kusy a ty poté nahnat do míst, kde spadnou ze skály, převisu apod. Ne vždy to ale bylo možné a lovci se mamutům museli postavit přímo. Troufli byste si s oštěpem na mamuta? O tom, že nešlo o žádnou selanku svědčí i množství zranění, které nalézáme na kostrách. Zbraně lovců mamutů byly ale poměrně sofistikované, příkladem budiž oštěpy s pazourkovým hrotem a s vrhačem, který z nich udělal prakticky střelnou zbraň. Důležitý je také fakt, že lov tak velkého zvířete byl natolik komplexní činností, že jí nebylo možné realizovat bez schopnosti pokročilé komunikace.
Další zajímavosti ze života lovců mamutů
Napadlo vás někdy při čtení Štorchova románu, že v něm podezřele chybí nějaký šaman? Je to naprostá pravda. Štorch byl odpůrce katolické církve a náboženství jako takového, proto šamana a vůbec duchovní rozměr života tehdejších lidí vynechal. Ve skutečnosti byl ale jistě bohatý.
Pozornost si zaslouží také pohřby, proč jsme nalezli hroby, ve kterých byl pohřbený svázán do kozelce? Báli se snad lidé, že by se nebožtík mohl vrátit ze záhrobí? A co si myslet o hrobu dvou mužů a jedné ženy z nichž minimálně jeden zemřel násilnou smrtí. Šlo snad o trest za vraždu nebo jiný zločin? Byla ona žena šamankou nebo matronou kmene a muži byly po její smrti obětováni a pohřbeni jako její průvodci na cestě do posmrtného života? Jedno je jisté, tehdejší lidé nebyli žádní primitivové neschopní hlubšího přemýšlení, jejich duchovní svět byl velmi bohatý.
