Hlavní obsah
Věda

Jan Evangelista Purkyně: vědec, který neznal hranice a prováděl pokusy sám na sobě

Foto: Rudolph Hoffmann, Public domain, via Wikimedia Commons

Jan Evangelista Purkyně: vědec, který předběhl svoji dobu.

V dějinách české vědy má Purkyně speciální místo. Někteří z něj rovnou dělají největšího českého vědce historie, další jej označují jako „jednoho z nejlepších“. Ať tak či onak, šlo o velikána.

Článek

Kdo byl Jan Evangelista Purkyně

Jan Evangelista Purkyně se narodil 18. prosince 1787 v Libochovicích na severu Čech. Přišel do prostředí nižší střední třídy, a cestu ke vzdělání tak neměl narýsovanou tak přímočaře jako mnozí jiní. Přesto se ale díky své mimořádné píli a velkému nadání dostal na gymnázium do Mikulova a poté studoval filozofii a teologii na univerzitě v Praze. Pokud by u těchto oborů zůstal, asi bychom o něm ale jen těžko dnes mluvili jako o vědeckém velikánu. Později se ale naštěstí Purkyně rozhodl pro medicínu, kterou absolvoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě (dnešní Univerzita Karlova) v roce 1819. Již za studií publikoval i své básně, což svědčí o jeho všestrannosti.

Po dokončení studií se Purkyně stal profesorem fyziologie na univerzitě ve Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku), kde působil téměř 30 let. Touto větou bychom ale přeskočili hodně podstatných věcí. Do Vratislavi se Purkyně tak trochu uklidil, neboť doma neměl na růžích ustláno. Získání profesury mu komplikovalo jeho vlastenectví, kvůli kterému nemohl doma získat potřebnou podporu. Po dlouhých letech ve Vratislavi se ale Purkyně přece jen vrátil a značně rozvířil svět českého vzdělávání.

Fyziolog Purkyně

Ve svém vědeckém životě se Purkyně pouštěl do celé řady zajímavých výzkumů. Byl otevřený všemu a také jej všechno zajímalo. Jako jeden z vůbec prvních u nás přijal Darwinovu evoluční teorii za svou a dále jí propagoval. Prováděl ale i své výzkumy a zanechal po sobě skutečně významnou stopu.

  1. Purkyněho buňky – Purkyně jako první popsal velké nervové buňky v mozečku, které jsou dnes známé jako Purkyněho buňky. Tyto neurony hrají klíčovou roli v koordinaci pohybů a jsou zásadní pro správnou funkci centrálního nervového systému.
  2. Purkyněho vlákna – V oblasti kardiologie objevil Purkyně síť specializovaných svalových vláken v srdci, která zajišťují rychlé vedení elektrických impulzů a regulují srdeční tep. Tento objev měl obrovský význam pro porozumění mechanismu srdeční činnosti.
  3. Mikroskopie a buněčná teorie – Purkyně byl jedním z prvních vědců, kteří používali mikroskop k detailnímu studiu buněk. Přispěl k rozvoji buněčné teorie a popsal protoplazmu, základní složku buněk.
  4. Zraková fyziologie – Zabýval se optikou a vizuálním vnímáním. Objevil jev známý jako Purkyněho fenomén, který popisuje, jak se citlivost lidského oka mění za různých světelných podmínek.
  5. Embryologie a vývojová biologie – Jeho práce v embryologii přispěla k pochopení vývoje zárodku a diferenciace tkání.

Purkyně a jeho pokusy na vlastní osobě

Pro jednu věc byl ale Purkyně skutečně unikátní. Tou věcí byla jeho ochota provádět pokusy sám na sobě. Chcete příklad? Purkyněho velmi zajímal fenomén závratě. A proto ji zkoumal ze všech stran. Schválně šplhal do výšek, točil se na kolotočích (v jeho době měly stanoviště především na Štvanici) nebo si schválně tisknul krční tepnu a omezoval přívod krve do mozku. Tím to ale pouze začínalo.

Foto: Jiří Janíček, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Velikánova busta v prostorách Univerzity Karlovy.

Především ale testoval účinky léků a drog. Takže ochutnával a ochutnával: projímadla, éter, terpentýn… Už to bylo často o zdraví. Třeba výtažek z kafrovníku, který při vnějším užití dokáže léčit záněty, ho poslal na půl hodiny do bezvědomí. Také opium nebo odvar z prudce jedovatého náprstníku nebyly zrovna zdraví prospěšné. O tom koneckonců svědčí i zápisy z jeho deníku:

„Pociťuji ošklivost. Tep poklesl z obvyklých šedesáti až sedmdesáti úderů za minutu na 54 a často nyní vynechává… Mám mírný srdeční záchvat, návaly krve do hlavy, nutkání ke zvracení…“

Jeho zaujetí pro experiment předběhlo svoji dobu a to, že část přednášek věnoval právě praktickým ukázkám, mu vysloužilo kritiku kolegů. Byl to ale on, kdo zvolil správnou cestu a dnes chápeme, že experiment je nedílnou součástí vědy i výukového procesu.

Jan Evangelista Purkyně zemřel v roce 1869 ve věku 82 let a již jeho pohřeb svědčil o tom, jak velké vážnosti se v tehdejší společnosti těšil. Na jeho pohřbu nechyběl ani František Palacký a další velikáni.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz