Článek
Jan Jesenský a jeho význam pro českou historii
Na Slovensku narozený Ján Jesenský (často též jako Jan Jessenius) se poměrně významně zapsal do historie české. Lidé jej většinou znají jako lékaře, který provedl první veřejnou pitvu v českých zemích, a který posléze přišel o hlavu na Staroměstském náměstí při oné osudové popravě českých pánů. Byla by ale chyba zredukovat tyto dvě události na popis v rozsahu dvou krátkých vět. Pojďme se na něj podívat trochu podrobněji.
Kdo byl Ján Jesenský?
Ján Jessenius se narodil v roce 1566 ve slezské Vratislavi, odkud pocházela jeho matka. Byl sice součástí starého uherského šlechtického rodu, avšak množstvím majetku se ve městě řadila rodina spíše do společnosti měšťanů. Ve Vratislavi také vystudoval gymnázium a v roce 1583 poté odešel do německého Wittenberku, aby tam nastoupil studia medicíny a filozofie. Posléze přešel do Lipska, kde také obhájil disertační práci se zajímavým názvem „Zda jsou lidské duše smrtelné“
Skutečné studium medicíny jej ale čekalo až na univerzitě v italské Padově, kam posléze odešel. Zde obhájená doktorská práce nesla název „O onemocnění žluči při třídenní zimnici“. Není bez jisté historické zajímavosti, že právě v Padově vypracoval i pojednání nazvané „O nároku lidu na odpor proti tyranům“.
Jan Jesenský na dřevěnné rytině
Následně začal pracovat jako profesor anatomie a chirurgie v Německu, kde provedl i několik veřejných pitev. Jako takový byl Adamem Hubertem z Riesenpachu a Adamem Zalužanským ze Zalužan pozván v roce 1600 do Prahy, aby veřejnou pitvu provedl i u nás. Někdy se nesprávně udává, že provedl první pitvu v českých zemích, což je samozřejmě nesmysl. Pitvy se u nás prováděli poměrně běžně, už jen proto, že zejména šlechtici vyžadovali po smrti vyjmutí vnitřností, aby mohla být jejich těla po určitou dobu vystavena v kostelích. Přitom získalo mnoho lidí velmi dobrou představu o lidské anatomii. Ján Jessenius však jako první provedl pitvu veřejnou, konkrétně mezi 8. a 12. červnem. Pitva tedy trvala celé čtyři dny.
Zájemci o toto představení (a skutečně šlo o představení) za účast platili a jeden z důvodů, proč byla pitva pořádána, byla pravděpodobně snaha o získání podpory pro znovuotevření lékařské fakulty v Praze. Záznam o pitvě předal Jessenius císaři Rudolfu II. Ten jej na oplátku vyzval, aby se přesunul do Prahy na stálo. Jessenius tak učinil, byť za několik let pokračoval do Vídně.
Ján Jessenský a politika
Při svém pražském pobytu se Jessenius seznámil s řadou představitelů českých stavů a tyto kontakty přetrvaly i do budoucna. Ve Vídni otevřeně podpořil Matyáše ve sporu s jeho bratrem Rudolfem II. V roce 1616 se potom po smrti manželky vrátil do Prahy a stal se rektorem tzv. karolinské akademie. V tuto dobu se již však začalo rozvíjet to, co později tak neslavně skončilo na Staroměstském náměstí.
Ján Jesenský od začátku podporoval protihabsburskou část českých stavů. Na korunovaci Fridricha Falckého měl dokonce slavnostní řeč. Přišel však listopad 1620, bělohorská porážka a Ján Jesenský se ocitl mezi zatčenými.
Dne 21. června 1621 byl jedním z 27 popravených představitelů povstání. Katem mydlářem mu byla uťata hlava, která byla následujících 10 let vystavena na Staroměstské věži, než byla pohřbena v Týnském chrámu.
Především díky první veřejné pitvě se stal Jan Jessenius známým i dalším generacím. V osmdesátých letech 20. století se stal hlavní postavou skvělého televizního seriálu Lekár umierajúceho času, který byl posléze počeštěn a převeden do filmové podoby pod názvem „Svědek umírajícího času“.
