Článek
Vraždy, které šokovaly Československo
Když bylo na začátku dubna nalezeno v lesíku u pražského sídliště Novodvorská tělo mladé ženy zahrabané listím, zkušení kriminalisté tušili, že nemusí být poslední. Jejich tušení bylo bohužel správné. Během následujících necelých čtyřiceti dnů padly vrahovi za oběť další dvě ženy a třetí přežila jen zázrakem. Jak se rozvíjel jeden z nejznámějších případů naší kriminalistiky?
Podle podrobné časové osy, kterou kriminalisté nakonec sestavili, začalo vše již 17. února 1985. V ten den zaútočil mladý, patnáctiletý učeň hornického učiliště Jiří Straka na dvacetiletou ženu pohybující se po ulici Novodvorská. Straka začal ženu škrtit a pokusil se o znásilnění. Jeho oběť se ale úspěšně pokusila o lest, když mu navrhla, že půjdou k ní do bytu. Ve chvíli, kdy došli na osvětlenou ulici, začala křičet, útočník se lekl a utekl. V tu dobu ještě dotyčná útok neohlásila, přesto se stal později důležitým vodítkem, které vyšetřovatele na stopu pozdějšího vraha přivedlo.
O necelý měsíc později, 5. března 1985, sledoval Straka na ulici další ženu. Šlo o osmnáctiletou studentku, kterou posléze udeřil dlažební kostkou do hlavy a okradl ji. V tomto případě se o znásilnění nepokusil a dotyčná naštěstí přežila. Další útok spáchal Jiří Straka o deset dní později. Dne 15. března zkusil ukrást kabelku o rok starší dívce. V tomto případě nebyl úspěšný a dívka se ubránila.
V úterý 2. dubna 1985 si vyhlédl další osmnáctiletou dívku, kterou se pokusil znásilnit. Přitom jí škrtil a dotyčná ztratila vědomí. V tu chvíli se Jiří Straka zřejmě lekl a začal jí oživovat pokusem o umělé dýchání. Dívka potom použila stejnou strategii jako napadená z února a přesvědčila útočníka, že je ochotná s ním jít do sklepa. Při první příležitosti však začala zvonit na domovní zvonky a Straka se opět zalekl a utekl. Kdyby zůstalo u těchto útoků, jednalo by se sice o vážné trestné činy, pravděpodobně by se ale nikdy nedostaly do učebnic kriminalistiky. Bohužel u nich nezůstalo.
Dějištěm první Strakovy vraždy bylo opět okolí ulice Novodvorská. Dne 8. dubna v devět hodin večer zde potkal 23letou matku dvou dětí. Jiří Straka na ni zaútočil, odtáhl ji do blízkého lesíka, kde ji znásilnil a přitom ji udusil tím, že jí zacpal ústa kalhotkami a hlínou. O den později nalezl tělo policejní pes nasazený v rámci pátrání po pohřešované.
Další útok spáchal Jiří Straka již jako šestnáctiletý, neboť 14. dubna oslavil narozeniny. Dne 4. května 1985 si v Hloubětíně vyhlédl v tramvaji další ženu, kterou následně sledoval. Ve vhodný okamžik ji napadl a začal škrtit. Uvědomil si však, že dotyčná je starší než předpokládal (jednalo se 54letou ženu), a proto od znásilnění upustil. Ženě však kolem krku utáhl provaz s cílem ji zavraždit. V bezvědomí ji následně hodil na korbu dodávky. Ačkoliv byl Straka přesvědčený o tom, že ženu zabil, napadená naštěstí přežila, sama se zbavila provazu a přivolala si pomoc.
Hned po útoku na 54letou ženu si Straka vyhlédl další oběť, kterou byla 30letá lékařka. Ženu opět napadl, odvlekl ji na skrytější místo a znásilnil. Ještě předtím ji však botou s podpatkem bil do hlavy tak dlouho, dokud neztratila vědomí. Nakonec ji ještě pro jistotu uškrtil její vlastní podprsenkou.
Třetí a poslední vraždu spáchal Jiří Straka 16. května. I v tomto případě šlo o 30letou ženu. Ke znásilnění a vraždě tentokrát došlo ve sklepě obchodu v pražských Dejvicích. O několik dní později již jej vyšetřovatelé naštěstí dopadli.
Dopadení spartakiádního vraha a soud
S tím, jak přibývalo obětí, rostl i zájem tehdejšího režimu na okamžitém napadení pachatele. Jedním z důvodů byla i plánovaná spartakiáda, což nakonec dalo vrahovi přezdívku. Na případ byli vyčleněni ti nejlepší kriminalisté, kteří měli k dispozici vše, o co si řekli.
Dnešní pohled na ulici Novodvorská na Praze 4
Kriminalisté správně předpokládali, že útočník nezačal vraždou. Sexuální agresoři mají na svědomí většinou různá napadení, krádeže intimních věcí nebo šmírování ve sprchách apod. Zaměřili se proto na jakékoliv případy se sexuálním podtextem, které se v Praze udály v týdnech a měsících před první vraždou.
Jelikož již byl případ medializovaný, Strakova první oběť nakonec přece jen jeho neúspěšný útok ohlásila. Pro vyšetřovatele byl o to zajímavější, že se odehrál ve stejné lokalitě jako první vražda. A co bylo ještě lepší, napadená vypověděla, že s ní Straka před napadením mluvil. Při rozhovoru jí řekl své křestní jméno a školu, do které chodí, tedy hornické učiliště v Kladně.
Vyzbrojení těmito informacemi už vyšetřovatelé poměrně snadno identifikovali jako pachatele právě Jiřího Straku. Dokazování bylo snadné, neboť na internátu u něj bylo nalezeno několik věcí patřících obětem. Straka se navíc okamžitě přiznal a podrobně popsal všechny své útoky.
V případě, že by byl Jiří Straka dospělý, je pravděpodobné, že by soud sáhl po trestu smrti. Jako nezletilý mohl dostat maximálně desetiletý trest, což se také stalo. Ve vězení byl následně spoluvězni fyzicky napadán a šikanován. Během výkonu trestu se pak také vyučil pekařem, dobrovolně podstoupil kastraci a nechal se pokřtít. Propuštěn byl v roce 1994 v rámci plošné amnestie, tedy o rok dříve, než stanovil původní rozsudek.
Následujících deset let strávil v psychiatrických léčebnách v Praze a Opavě. Na svobodu byl definitivně propuštěn 24. prosince 2004 a od té doby žije na Moravě pod změněnou identitou. Je ženatý a vychovává dítě svojí manželky z předchozího vztahu.
Kde se vzal spartakiádní vrah?
Jiří Straka se narodil 14. dubna jako prostřední ze tří dětí v rodině pražského zedníka a uklízečky. Šlo o rodinu naprosto bezproblémovou, která nikdy neměla problémy se zákonem ani nebyla okolím hodnocena jakkoliv negativně. Sám Jiří Straka byl podle psychiatrických vyšetření nadprůměrně inteligentní, současně mu však chyběla jakákoliv motivace ke studiu a jeho školní výsledky byly proto maximálně průměrné.
V průběhu školních let se Jiří Straka dopouštěl drobných přestupků, záškoláctví, opilství apod. Již na základní škole osahával spolužačky a posléze to samé činil ženám např. v dopravních prostředcích. Uchyloval se také ke šmírování.
Psychiatrické posudky uvádějí, že součástí Strakovy osobnosti byla také absence citu či pocitu viny. Ačkoliv sám Straka uváděl, že násilí samotné jej nikdy nevzrušovalo a šlo pouze o způsob, jak dosáhnout uspokojení při styku, posudek mluví jinak. Podle psychiatrů byl Straka sexuálním deviantem se sklony k sadismu a nekrosadismu.
Závěr
Československá spartakiáda začala 27. června dle plánu a Praha si oddechla. Případ Jiřího Straky se stal jedním z nejznámějších případů v historii naší kriminalistiky. Pro rodinu Jiřího Straky byl však naprosto devastující a jeho rodiče přiznávají, že po zjištění, čeho se jejich syn dopustil, nespáchali sebevraždu jen proto, že se museli starat ještě o svého mladšího syna. I takové osudy jsou bohužel součástí naší historie.
Zdroje informací: https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/spartakiadni-vrah-194863
