Článek
Kdo byl Jaroslav Malý
Jaroslav Malý patřil k těm zločincům, u kterých bylo již od jejich mládí jasné, jakou cestou se vydají. Dětství strávil v nejrůznějších polepšovnách a nápravných ústavech. Ve svých sedmnácti letech střelil coby učeň svého mistra do břicha vzduchovkou. V tento okamžik byl ještě soud shovívavý a Malý odešel s podmínkou.
Netrvalo příliš dlouho a napadl průvodčího i přivolaného příslušníka Veřejné bezpečnosti. Tentokrát už dostal opravdový trest a ve vězení strávil 30 měsíců. Ve chvíli, kdy soudkyně vynesla rozsudek, začal jí Malý k smrti nenávidět. Projevila se totiž u něj možná nejvýznamnější část jeho pokřivené povahy. Malý absolutně postrádal schopnost sebereflexe a vše chápal jako křivdu, které se na něm dopustila konkrétní soudkyně ale i komunistický režim jako takový.
Celých 30 měsíců proto ve vězení přemýšlel o tom, jak soudkyni a celou její rodinu zavraždí. K tomu naštěstí nedošlo, neboť Malý dostal mylnou informaci o tom, že soudkyně již zemřela. Pořád mu ale zůstala nenávist k režimu. Je nad slunce jasné, že v tomto případě nešlo o žádný obdivuhodný antikomunismus, nýbrž o projev naprosto zvrácené osobnosti, která se za odpor k režimu pouze schovávala. Vysněným plánem Jaroslava Malého bylo vystřílet stanici veřejné bezpečnosti nebo kancelář KSČ. Na něco takového si ovšem netroufl, a proto si vybral mnohem snazší cíle.
Vraždy Jaroslava Malého
Malý s několika kumpány si opatřili zbraně a k jedné z nich si dokonce sám vyrobil tlumič. Poté nadešel osudný 21. říjen 1986. Malý bydlel v Litoměřicích, odcestoval ale do Prahy, kde nějakou dobu chodil po městě. Bez jakéhokoliv hlubšího důvodu si poté vybral dům v ulici Bělehradská a v něm byt, u kterého měl majitel na zvonku titul. Podle Malého logiky to měl být totiž komunista.
V bytě, který si vybral, bydlela 50letá žena a její asi 70letý nemocný manžel. Když zazvonil na zvonek, přišla mu otevřít zmíněná žena, kterou okamžitě střelil do hlavy, a to samé potom udělal s jejím spícím manželem. Byt poté ještě vykradl.
Uplynulo jen pár dní a Jaroslav Malý se rozhodl něco podobného zopakovat. Tentokrát vyrazil do Ústí nad Labem v doprovodu svých dvou kumpánů. Vybrali si byt, ve kterém byla v danou dobu 24letá žena se svým několikaměsíčním dítětem. Ve chvíli, kdy přišla otevřít, ji opět střelil do hlavy. Tentokrát ji však hned nezabil a teprve když se začala probírat, přidal Malý další dvě rány, které ji zabily. Malý ženu také svléknul a vyzýval kumpány, aby se na ni šli podívat.
Zatčení a odsouzení
Netrvalo dlouho a Jaroslav Malý skončil v rukou Bezpečnosti. Při výsleších všechny okolo neustále urážel, vyhrožoval, a především zcela otevřeně přiznával, že vraždil a rád by vraždil ještě více. Svými činy se v podstatě chlubil. Psychiatři, kteří jej vyšetřovali, se jednoznačně shodli na tom, že u Malého neexistuje možnost nápravy a jedná se o psychopatickou osobnost bez soucitu a morálky, navíc výbušnou a agresivní.
Jaroslav Malý byl odsouzen k trestu smrti, což podle svých slov očekával. Dokonce by prý byl zklamaný, kdyby si vyslechl jiný rozsudek. Přesně k tomu však mělo dojít. Ještě předtím se ale 8. listopadu 1989 ve vězení podílel spolu s dalšími dvěma spoluvězni na oběšení dalšího vězně. Po sametové revoluci byl trest smrti zrušen a Jaroslav Malý tak ke své nelibosti dostal trest doživotí. To bylo podle něj mnohem krutější a nepříjemnější. Neodseděl si z něj ale ani dva roky a sám se v cele oběsil. Podle všeho se k tomu rozhodl proto, že jej začaly sužovat revmatické bolesti.
Tak skončil Jaroslav Malý, který byl posledním odsouzeným k smrti v Československu. Popravy se sice nedočkal, dlouho ale ve vězení nestrávil. Jeho smrti by ovšem litoval asi jen málokdo.
