Článek
Kdo byl Jeroným Pražský
Jeroným Pražský se narodil kolem roku 1378 v Praze a v budoucnu se stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů reformního hnutí v českých zemích. Stal se blízkým spolupracovníkem a přítelem Jana Husa, s nímž sdílel potřebu zasazovat se o reformu církve a bojovat zejména proti jejímu hromadění bohatství a zneužívání moci.
Jeronym studoval na pražské univerzitě a již v té době se setkal s Janem Husem, s nímž se spřátelil. Na rozdíl od Husa byl ale Jeroným větším světoběžníkem a dobrodruhem. Pokračoval proto ve studiu na univerzitách v Oxfordu, Paříži, Heidelbergu a Kolíně nad Rýnem. Některými lidmi je potom Jeroným Pražský označován jako jeden z nejvzdělanějších mužů své doby. Při pohledu na seznam univerzit, které navštěvoval vlastně ani není divu.
Jeroným navíc necestoval jen mezi univerzitami. Navštívil také Benátky, Krétu či Kypr a dvakrát v životě putoval do Palestiny a Jeruzaléma. Jeroným byl také skvělý rétor, ale současně i milovník světských radostí nebo třeba zpěvu. V tom se od Husa, alespoň tedy od Husa v pozdějším věku, značně odlišoval.
Oxford, Jan Viklef a Jeronýmovi problémy
Během svého pobytu v Oxfordu se Jeroným seznámil s dílem Johna Wycliffa (v českém přepisu Jana Viklefa), tedy anglického reformátora, jehož myšlenky významně ovlivnily Jana Husa. Byl to právě Jeronym, kdo přivezl do Čech některé jeho spisy a významně napomohl k šíření myšlenek o potřebě církevní reformy.
Jeroným Pražský měl ale kromě svých předností i druhou stránku. Neuznával autority, byl konfliktní a nejednou musel spěšně opouštět své aktuální působiště. Příkladem budiž opuštění pařížské Sorbonny nebo z Heidelbergu, kde na něj byla dokonce podána žaloba k biskupovi.
V roce 1407 začal působit na pražské univerzitě a společně s Janem Husem se zasadil o sepsání Kutnohorského dekretu, který posílil tzv. český univerzitní národ na úkor německého. Ani poté ale nebyl jeho život klidný. Přišlo nepovedené vystoupení před samotným Zikmundem a obvinění z kacířství a exkomunikace. Stále se však mohl těšit podpoře krále Václava IV. a v Čechách byl v bezpečí.
Buřiči Jan Hus a Jeroným Pražský
Jan Hus byl v boji proti církevním praktikám stále radikálnější a Jeroným mu přitom stál pevně po boku. Jan Hus ale přízeň krále postupně ztrácel a poté přišel Kostnický koncil. Jeroným nebyl na koncil pozván a všichni jeho přátelé jej před příjezdem varovali. Jeroným ale dorazil. O jeho přítomnosti nicméně kromě několika českých pánů nikdo nevěděl.
Jeroným přibil na dveře radnice a několika kostelů prohlášení, v němž žádal o slyšení. Následně Kostnici pro jistotu opustil. To už bylo na koncil příliš a na Jeronýma byl vydán zatykač. Poblíž českých hranic byl také skutečně zatčen a navrácen do Kostnice, tentokrát jako vězeň. Byl vyslýchán a mučen a pod tíhou toho odvolal Viklefovo i Husovo učení.
Je paradoxem, že většině koncilu by to stačilo, ale zástupci Českých zemí jako byl Štěpán z Pálče tvrdě tlačili na přísné potrestání. Když Jeroným pochopil, že tentokrát se ocitl ve šlamastyce, z níž už se nedostane, odvolal své odvolání a argumentoval velmi obratně a vystupoval velmi srdnatě.
Jeroným byl odsouzen k smrti upálením k němuž došlo na stejném místě jako v případě Jana Husa. Podle očitých svědectví pak ve chvíli, kdy kat chtěl zapálit hranici vzadu, Jeroným pronesl:
„Sem přistup, a před mou tváří zapal oheň; vždyť kdybych se ho byl bál, nikdy bych byl nepřišel na toto místo, jemuž jsem mohl uniknouti.“
Stejně jako v případě Jana Husa, i Jeronýmův popel byl rozptýlen do Rýna.
V Čechách byl Jeroným vnímán stejnou optikou jako Jan Hus a následné nepokoje, které přerostly v husitskou revoluci byly i v jeho jménu. V pravoslaví je Jeroným považován za svatého mučedníka a samozřejmě je mučedníkem i v Církvi československé husitské.
