Článek
Cesta do Číny
Zmíněná kniha o 97 stranách nesla dlouhý název „Cesty z Moskvy do Číny, kterouž s ruským vyslancem Issbrantem skrze krajiny Vstyku, Sibérii, Taursko a Mongolskou Tatárii šťastně vykonal Jiří z Dráchova, Čech a rytíř vznešený Léta Páně 1693“. Šlo tedy o cestopis, jehož vydavatel, jistý pražský měšťan Jan Rulík, vytvořil na základě latinského spisu z roku 1697.
Jiří z Dráchova měl tedy svoji cestu podniknout v roce 1693 jako člen poselstva ruského vyslance dánské národnosti Everta Issbranta Idese do Číny. A skutečně, tato cesta se opravdu udála a je dobře zdokumentována. Jak se k ní ale připletl Jiří z Dráchova?
Kdo byl Jiří z Dráchova a proč jel do Číny?
Začněme u toho, kdo to vlastně byl. Podle knihy byl Jiří z Dráchova posledním členem svého rodu Dráchovských, kteří svým domovem nazývali Dráchov, vesnici nedaleko Tábora. Jiří z Dráchova byl potom povahy neposedné a již od mládí cestoval po Evropě. Projel Itálii, Francii, Německo i Anglii. Právě při pobytu v Itálii, konkrétně v Benátkách, se potom seznámil s krajanem Janem Pavlem a vyrazili spolu jako správní cestovatelé dále na východ, konkrétně do Cařihradu.
Zde se Jiří potkal s ruským velvyslancem, s nímž se vydal do Moskvy. Na moskevském dvoře potom udělal takový dojem, že byl vybrán jako člen zmíněného poselstva do Číny. V knize je poselstvo přesně popsáno, celkem se v něm nacházelo několik desítek lidí. Kromě Rusů také Němci, dánský vyslanec a český šlechtic Jiří z Dráchova.
Tři roky putovalo poselstvo širou ruskou zemí a za tu dobu projelo nesčetně měst velkých i malých, které Jiří v knize podrobně popisuje. Také strasti spojené se sháněním potravy nebo překonáváním řek jsou vylíčeny velmi dramaticky.
Také obyvatele daleké Sibiře popisuje a příliš se nezdráhá napsat, že se jedná o lidi malé a ošklivé, navíc měli prý z konzumace ryb šikmé oči. Stejně podrobně potom Jiří líčil i čínskou část cesty. Zvláště záležet si dal na popisu Velké čínské zdi, kterou popsal správně monumentálně.
Jiří z Dráchova se poté měl dostat až na dvůr chána a byl u něj s poselstvem přijat. Zajímavé je, že přítomen měl být i jistý český jezuita jménem Záleský. Po několika týdnech se poselstvo zvedlo a vyrazilo na cestu zpět do Moskvy. Tam byl „před nastoupenou jednotkou“ zvláště pochválen vedoucím poselstva a přijat samotným carem. Poté… poté už nic. Jiří z Dráchova zmizel ze světa úplně stejně, jako byla neznámá jeho minulost.
Jan Rulík na scéně
Jiří z Dráchova byl tedy skvělým reprezentantem českého národa až v daleké Číně. Celý příběh má ale jeden háček. Jan Rulík si jej celý vymyslel úplně stejně, jako si Václav Hanka a Josef Linda o necelých dvacet let později vymysleli proslulé rukopisy. Na rozdíl od nich ale nebyl za svého života odhalen, nýbrž se celý podvod provalil až za první republiky v roce 1936. Domnělý cestopis byl prostě syntézou jiných zdrojů a postava Jiřího z Dráchova i některých dalších postav byli prostě vyfabulovány. Proč? Prostě proto, aby Češi získali příklad zcestovalého a dokonalého krajana. Navíc padělaná kniha vyšla v době napoleonských válek, kdy se ruské vojsko nacházelo v Čechách a kniha měla posílit vzájemné slovanské vazby. I tak se občas tvořilo historické vědomí národa.
