Článek
Knihkupec s nenávistí k Čechům
Karl Hermann Frank se narodil dne 24. ledna 1898 v Karlových Varech do rodiny, která v něm od začátku pěstovala pocit nadřazenosti všeho německého. Již od mládí tíhnul k vojenské kariéře. Ta mu však byla zapovězena, neboť v dětství utrpěl vážné zranění oka, o které později přišel definitivně a nosil skleněnou náhražku. Nacistická propaganda tvrdila, že jej o oko připravily české děti, je však otázkou, do jaké míry je to pravda.
Po skončení první světové války se z něj stal horlivý zastánce názoru, že Sudety by měly býr připojeny k Německé říši, a podporoval nacionalistické politické strany. Vstoupil do Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei, tedy pozdější sudetoněmecké podporovatelky Hitlerovy NSDAP. Jakožto knihkupec pomáhal šířit jejich názory a v roce 1935 se po volbách stal poslancem Československého parlamentu.
Jeho další kariéra byla v mnohém podobná kariéře jiných „ostrých hochů“ nacistické hierarchie. V jeho případě však s tím rozdílem, že jakožto sudetský, nikoliv říšský Němec, měl dveře do těch úplně nejvyšších pater zavřené. To si s hořkostí uvědomil během svého života několikrát. V druhé polovině třicátých let však přesto svým zaujetím a extrémně radikálními postoji oslovil i nacistické špičky a po Mnichovu se z něj stal zastupující vedoucí NSDAP v říšské župě Sudety.
Slavností přehlídka německé armády v Karlových Varech po obsazení Sudet, Frank se mohl radovat
Období Protektorátu
Když 15. března 1939 obsadila německá vojska zbytek země a vznikl Protektorát Čechy a Morava, Frank byl povýšen na místo státního sekretáře říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jeho přímým nadřízeným byl tedy protektor Konstantin von Neurath. Frank ale mířil výš a toužil zaujmout Neurathovo místo. Dokonce proti němu intrikoval a vyšší nadřízené v Berlíně se snažil zaujmout tvrdým postojem proti Čechům. Ne nadarmo si v té době vysloužil přezdívku „Krvavý pes“.
Ve chvíli, kdy bylo potřeba změnit politiku vůči obyvatelstvu Protektorátu, se nacisté skutečně rozhodli vyměnit von Neuratha za někoho radikálnějšího. Tím však nebyl K. H. Frank, neboť byl „jen“ sudetským Němcem. To v něm zanechalo hluboký pocit křivdy. Heydricha proto neměl v lásce, a dokonce se jej podle svých slov bál. Oba se spolu nicméně naučili spolupracovat a vytvořili dvojici monster, která v našich dějinách nemají obdobu.
Po odstranění Heydricha byl Frank jednou z nejvýraznějších osobností, které realizovaly brutální odvetu. Jeho podpis tak najdeme na mnoha a mnoha rozsudcích smrti nevinných lidí a vlastenců. Výraznou stopu zanechal i při plánování likvidace Lidic, na kterou se přijel dokonce osobně podívat.
Ani po Heydrichově smrti se nicméně nedočkal jmenováním protektora, tuto funkci (resp. stejně jako Heydrich funkci zastupujícího říšského protektora) dostal Kurt Daluege, který jí zastával až do konce války a trochu paradoxně se stal nejdéle sloužícím z vrcholných představitelem Protektorátu, který je však dnes veřejnosti prakticky neznámý. Frank nicméně zůstal číslem dva jakožto Daluegeův nejvyšší úředník.
Konec války a odsouzení k smrti
Na samém konci války na sebe Frank upozornil ještě tím, že vyhrožoval jak „utopí pražské povstání v krvi“. „Jeho“ Říše se však hroutila, a i on pochopil, že je definitivní konec. Dne 8. května 1945 se převlékl za prostého vojáka a s rodinou vyrazil dvěma auty západním směrem s cílem nechat se zajmout americkou armádou. K tomu skutečně došlo, ale vše proběhlo trochu jinak, než si představoval.
Zatýkající americké hlídce se představil jako prostý generál, nikoliv jako člen SS a už vůbec ne jako K. H. Frank. S americkými vojáky ale hlídkoval i český četník Josef Ranc, který Franka bezpečně poznal. Od prvních okamžiků s ním tak bylo zacházeno ve zvláštním režimu. Frank ale předpokládal, že jej Američané československým úřadům nevydají a k těm úředníkům, kteří jej přišli vyslýchat, se choval velmi arogantně. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vysokého představitele nacistického aparátu, o jeho vydání musela skutečně rozhodnout londýnská komise pro vyšetřování nacistických zločinů. Ta ovšem dlouho neváhala a Československu Franka skutečně vydala.
Frank před lidovým soudem v Praze, jaro 1946
Filmové záběry z Frankova příletu do Prahy jsou dobře známé. Již z nich je patrné, že Frank pochopil svou situaci prakticky až zde. Z arogantního představitele okupační moci se tak rychle stal prosebník, jeho dopis ministru spravedlnosti zněl takto:
„Já, poražený, vyprošuji si velkomyslnost a velkorysost vítěze. Nechci nic jiného, než abych směl někde prostě, skromně a pokorně, vzdálen vší politiky, pro svoji rodinu žít a pracovat…“
Mimořádný lidový soud s K. H. Frankem probíhal od března do května 1946 a skončil rozsudkem smrti. Frank ještě poslal poníženou a prosebnou žádost o milost prezidentu Benešovi. Jeho odpověď soudu byla ale jednoznačná:
„Postupujte podle platných zákonů Československé republiky“
Poprava K. H. Franka byla provedena 22. května 1946 a bylo možné si na ní zakoupit vstupenky. Veřejné zúčtování s katem českého národa přilákalo pět tisíc lidí.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/z_domova/poprava-k-h-franka.html
