Článek
Synek z katovské rodiny
Karel Huss se narodil v roce 1761 do rodiny kata města Most. Jeho otec jej nenutil, aby pokračoval v rodinné tradici, právě naopak. Osud mu ale nakonec nepovolil opustit tuto dráhu, alespoň po většinu jeho života.
Karel měl celkem šest sourozenců, dospělosti se ale kromě něj dočkaly jen dvě jeho sestry. Byl tedy logickým pokračovatelem otcova řemesla, ten však rozpoznal synovo studijní nadání a zajistil mu studium na piaristickém gymnáziu. Karel tam patřil k nejlepším studentům, pak se ale stalo něco, co mu znemožnilo dostudovat.
Jeho spolužáci se totiž dozvěděli, čím je jeho otec. Je třeba si uvědomit, že katovské povolání bylo již od středověku považováno za nečisté, a i když měli popravčí určité výsady, ze společnosti byli prakticky vyloučeni. Také rodina Karla Husse musela bydlet za městskými hradbami a lidé s nimi odmítali mít cokoliv společného.
Také Karel Huss se v okamžik, kdy se provalil jeho původ, stal obětí nepřetržité šikany ze strany svých spolužáků. Ta byla tak intenzivní, že mu znemožnila dostudovat. Jeho otec se přesto pokusil umožnit Karlovi jinou než katovskou kariéru a platil mu katovského učitele. Karel se tak začal seznamovat mimo jiné i s přírodními vědami. Teoretický výklad potom jeho otec doplňoval svými vlastními bohatými znalostmi a zkušenostmi při výrobě léčivých mastí i ošetřování zvířat.
Katem proti své vůli
Kdykoliv však opustil Karel domov, okamžitě pocítil předsudky celé společnosti. Začalo mu být jasné, že se nakonec bude muset přece jen stát katem. Začal se tedy učit u svého otce. Když mu bylo patnáct let, nastal čas na složení závěrečné zkoušky. Ta spočívala v oběšení odsouzeného vykradače kostelů. Byl čas, aby se Karel vydal do světa na zkušenou.
Nejprve Karel vyrazil do Drážďan a poté se usadil u svého strýce v Chebu. Jeho strýc byl také katem a mladého Karla přijal jako svého pomocníka, neboť věděl, že kvůli svému stáří již dlouho řemeslo vykonávat nebude. Strýce potom skutečně nahradil a stal se katem města Cheb. Kromě toho, že uměl velmi dobře popravovat, byl ale také výborným léčitelem. Lidé se na něj obraceli ve chvíli, kdy ostatní možnosti selhali.
Stále však platilo, že kat je člověkem z okraje společnosti, a proto musel své pacienty navštěvovat potají. Jednoho dne si jej pozval jeden z bohatých měšťanů, aby pomohl jeho dceři, kterou nevyléčil žádný z místních lékařů. Karel Huss to dokázal, navíc se však během léčení do měšťanovy dcery jménem Sofie zamiloval. Ta jeho city opětovala a proti vůli svých rodičů se za Karla provdala.
Od doby středověku se popravovalo na místech jako je toto. Most ani Cheb nebyly výjimkou
Dalším důležitým mezníkem v životě Karla Husse byl rok 1787. Císař Josef II. zrušil trest smrti. Pro Husse to sice znamenalo, že přišel o práci, umožnilo mu to ale uniknout ze světa, v němž mohl být pouze katem a ničím jiným. Svůj čas věnoval budování přírodovědných sbírek, sepisování chebské historie, nebo třeba vytváření numizmatické sbírky. Cheb je lázeňským městem a přijíždělo do něj mnoho lidí, kteří měli o výsledky jeho badatelské práce zájem. Jedním z nich byl dokonce Johann Wolfgang Goethe, který se stal jeho přítelem. Když byl v roce 1795 trest smrti obnoven byl Karel Huss opět chebským popravčím, reálně však spíše zločince cejchoval. Co je ale důležitější, pauza ve vykonávání katovského řemesla ve spojení se společenskými změnami, a především jeho sběratelská a badatelská činnost mu umožnily začlenit se do chebské společnosti.
Platilo to ale zřejmě pouze do jisté míry, neboť když městu nabídl k odkupu své bohaté sbírky, byl odmítnut. Naštěstí zde ale byl kníže Metternich, který nejen, že sbírku odkoupil, ale z Husse udělal navíc správce svých uměleckých sbírek na zámku Kynžvart. Katovská kariéra Karla Husse tak definitivně skončila. Na zámku Kynžvart potom Karel Huss zůstal až do své smrti v roce 1838, dožil se tak na svoji dobu požehnaného věku 77 let.
