Článek
Mýtus Praotce Čecha
Pověst o Praotci je základním pilířem naší mytologie. Příběh o vůdci, který přivedl svůj lid do úrodné české kotliny, vystoupil na horu Říp a prohlásil ji za nový domov, zná tedy každý. O tom, kde se tento příběh vlastně vzal, přemýšlí vědci z mnoha oborů. Ať už se jedná o historiky, archeology nebo religionisty a experty na mytologii, ti všichni k tomu mají co říct. Jde tedy o autentickou lidovou vzpomínku na stěhování národů, jakousi konstrukci středověkého kronikáře nebo spíše o převedení antických a biblických textů?
Vývoj legendy
Při pátrání po původu pověsti je samozřejmě důležité se podívat na to, jak se během času vyvíjel. Praotec Čech se poprvé objevil v Kosmově kronice české. V tomto latinském textu vystupuje bezejmenný lid vedený kýmsi jménem Boemus (tedy Čech). Kosmas popisuje českou zemi lidoprázdnou a doslova panenskou. Praotec Čech vystoupí na horu, obhlédne krajinu a pronese onu slavnou řeč ke svému lidu. K té se ještě dostaneme. Důležité je, že nově příchozí se s sebou přinesli i své bůžky.
Dalimilova kronika z počátku 14. století potom přidala další dramatický a velmi zajímavý motiv. Praotec Čech podle tohoto díla musel totiž opustit svou rodnou Charvátskou zemi, ve které se dopustil vraždy. Útěk tedy nebyl jen hledáním nového prostoru, ale i spásou před krevní mstou.
Další kronika, konkrétně Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína poprvé přidává postavu Čechova bratra Lecha, který měl pokračovat dále na sever a stal se praotcem Poláků. Tento motiv se předtím objevil v polských a uherských kronikách. Nechvalně známá Kronika česká Václava Hájka z Libočan pak jako obvykle přidává z dnešního pohledu směšná přesná data. Podle něj dorazil Praotec Čech v roce 644 a zemřel v roce Čecha 661. Čechův hrob pak byl údajně ve Ctiněvsi. Do moderní verze potom pověsti převedl Alois Jirásek. A to už jsme v době, kdy pomáhaly vytvářet moderní české národní povědomí.
Bible jako vzor?
Nejzajímavější verzí příběhu je ten Kosmův, protože byl první. Kosmas byl samozřejmě křesťanský duchovní s hlubokou znalostí Bible a další náboženské literatury té doby. Pro raně středověkého kronikáře jeho typu rozhodně nebylo cílem zapsat „objektivní etnografickou historii“ tak, jak jí chápeme dnes. Šlo o to zasadit národ do vyššího božského řádu. Současně ale asi není na místě přemýšlet o tom tak, že vědomě vytvářel mytologii. Dnes těžko plně pochopíme člověka raného středověku, pravděpodobně mu ale tyto dva pro nás těžko slučitelné přístupy splývaly a neviděl v nich žádný rozpor. Podstatné je ale něco jiného. Jak k legendě vlastně přišel?
Nabízí se paralela mezi Praotcem Čechu a Mojžíšem. Stejně jako Mojžíš vyvedl Židy z Egypta přes poušť, i Praotec Čech vedl svůj lid divočinou do nového domova. Mojžíš vystoupil na horu Sinaj, aby z ní viděl zemi zaslíbenou, náš Praotec analogicky vystoupil na Říp, obhlédl krajinu a také ji označil jako zemi zaslíbenou, krajinu mlékem a strdím oplývající.
Podobnost čistě náhodná
Příběh o Praotci Čechovi rozhodně nevybočuje z obecnějších evropských vzorců. Pojmenovat kmen či stát podle jakéhosi mytického zakladatele bylo zcela běžné. Řekové odvozovali svůj původ od Helléna. Římané měli svého Romula, Frankové Francuse a Dánové Dana. Pro Kosmase mohlo být velmi důležité udělat z obyvatel české kotliny plnohodnotný národ s vlastním „rodokmenem“ a tím jej postavit na roveň národů antických nebo germánských.
Můžeme být dokonce i konkrétnější. Kosmas jistě dobře znal klasická díla antické literatury. Když píše, že Čech přinesl do nové země domácí bůžky, jde o kopii příběhu trojského hrdiny Aenea. Ten při útěku z hořící Tróje vynáší na ramenou svého otce a v rukou nese bůžky, aby s jejich pomocí založil novou vlast.
A realita?
I když je postava Praotce Čecha samozřejmě fiktivní, pověst v sobě přesto nese stopy skutečných historických procesů. V průběhu 6. století skutečně docházelo v rámci stěhování národů k průniku slovanského obyvatelstva do české kotliny. Nešlo jistě o jednorázový pochod vedený jediným mužem, ale o postupné osidlování v několika vlnách. Každá migrující rodová skupina či kmenový svaz logicky měly své vůdce. Jakási vzpomínka na významného náčelníka mohla postupně splynout do jediného personifikovaného praotce.
Tvrzení, že krajina byla zcela pustá, naopak v žádném případě neodpovídá realitě. Před příchodem Slovanů zde žili Keltové a Germáni. Nicméně hora Říp tvořila i pro ně přirozenou dominantu úrodného Polabí a již od pravěku sloužila jako významný orientační a možná i kultovní bod.
