Článek
Historie televize v zahraničí
Pro někoho bude možná překvapením, že základy televizního vysílání byly položeny již v polovině 19. století. V roce 1843 totiž definoval Alexander Bain teoretické základy pro přenos obrazu. Na přelomu 18. a 19. století jsou potom patentovány první tzv. mechanické způsoby přenosu obrazu a v té době také spatřila světlo světa katodová trubice, coby základ budoucích televizorů klasického typu.
První pravidelné televizní vysílání začalo fungovat 2. listopadu 1936 ve Velké Británii. Již předtím však samozřejmě probíhala experimentální vysílání také v Německu, v USA, Francii, či Sovětském Svazu. Československo si na své první vysílání muselo ale počkat.
Televize přichází do Československa
Úplně první televizní aparaturu mohli lidé v Československu spatřit na fyzikální ústavu Univerzity Karlovy v roce 1935. Jednalo se však o přístroj pracující na principu mechanického rozkladu obrazu, nikoliv elektronický systém čili klasickou televizi tak, jak jsme ji znali.
Počátky televizního vysílání v Československu jsou tak pokládány spíše do roku 1948, kdy se jednak začal vyrábět ve firmě Tesla první československý televizní přijímač. Dne 4. července 1948 potom proběhl první televizní přenos u nás, šlo o přenos ze Sokolského sletu na Strahově. Zásadní mezník potom přinesl rok 1953.
Vznik a počátky Československé televize
Veřejné televizní vysílání u nás začalo 1. května 1953. Ve 20:00 šel do éteru projev Jaroslava Marvana, po němž následoval živý vstup Františka Filipovského. V této době však ještě neexistovala Československá televize a vysílání spadalo pod Československý rozhlas. Televizní studio, ze kterého se vysílalo, tvořil ve skutečnosti jeden stůl se dvěma kamerami a jedním snímačem. Toto skromné vybavení se nacházelo v domě Měšťanské besedy v Praze.
Mluvíme-li o veřejném vysílání, nemůžeme si v žádném případě představit, že by jej mohl sledovat jakýkoliv významný počet domácností. Počet televizních přijímačů se v té době blížil prakticky k nule a za celý rok 1953 se v Československu prodalo jen několik málo stovek televizních přijímačů. Nelze se tomu příliš divit, neboť televize stála asi 4000 Kčs, přičemž průměrný měsíční příjem byl 1200 Kčs. Pro lepší představu si můžeme tyto ceny přenést do dnešní reality a představit si, že na trhu jsou pouze dva typy přijímačů a stojí asi 120 až 130 000 korun.
Práce v ČST, 1971
Dalším problémem byl fakt, že v televizi vlastně nebylo na co koukat. I když 2. února 1954 začalo pravidelné televizní vysílání, fungovalo pouze dva dny v týdnu, konkrétně ve středu a v sobotu. Vždy se jednalo navíc pouze o vysílání večerní, které zpravidla tvořila zpravodajská relace a jeden film, v padesátých letech navíc většinou silně propagandisticky zabarvený.
Pomalu se začali objevovat i další žánry, například dokumenty, pořady pro děti a také sportovní přenosy. Tím vůbec prvním byl v únoru 1955 hokejový zápas mezi týmem Prahy a švédského Leksandu. Právě tento přenos dokázal televizi skvěle zpropagovat a o jejím pořízení začalo uvažovat daleko více lidí než předtím. Televizní přijímače navíc zlevnily asi na polovinu a přibývalo domácností, které se mohly televizí pochlubit.
V roce 1955 se už vysílalo šest dní v týdnu a přibývala také televizní studia: Ostrava, Bratislava, Brno, Košice. V roce 1962 již platil koncesionářské poplatky jeden milion majitelů televizních přijímačů, v roce 1965 to byly dva miliony a v roce 1969 tři miliony. Za zmínku stojí i další významné události. V roce 1956 se například objevily na obrazovkách Branky, body, vteřiny, které se vysílají dodnes. Ve stejném roce mohli diváci s úžasem sledovat také přímý přenos ze zimních olympijských her v Itálii. Signál k nám putoval přes Drážďany, byl značně nekvalitní a chyběl komentář. I tak se jednalo z pohledu diváků o naprosto fascinující zážitek.
Další rozvoj televize
Ještě v 60. letech bylo poměrně běžné, že se lidé scházeli u sousedů, kteří měli televizní přijímač jako jedny z mála v širokém okolí. Televizorů ale nezadržitelně přibývalo, v roce 1970 přibyl do vysílání druhý program a v roce 1973 začal vysílat dokonce barevně. To však mohlo ocenit jen naprosté minimum diváků.
V druhé polovině 70. let a v letech 80. už byla televize ve společnosti pevně usazená, vznikaly televizní filmy a seriály, které jsou dodnes reprízovány a televize přinášela divákům možnost být u sportovních a společenských událostí velkého významu. Kdo by neznal třeba Chalupáře, Nemocnici na kraji města, zábavný pořad Možná přijde i kouzelník, nebo dětské Studio kamarád. Nejeden dnešní čtyřicátník si potom rád vzpomene i na pořady Magion či Vega.
V průběhu sametové revoluce v listopadu 1989 si Československá televize dokázala udržet určitý odstup od Komunistického režimu a o aktuálních událostech informovala v zásadě objektivně s tím, že řada zaměstnanců televize se otevřeně postavila za protestující. Revoluce samozřejmě přinesla nové personální změny a přinesla možnosti dalšího rozvoje. V roce 1990 přibyly kanály OK 3 a F1. Celou proměnu potom završilo rozdělení Československa a vznik České televize.
Zdroje informací:
