Článek
Vnímání husitství v kontextu různých historických epoch
Pobělohorská rekatolizace učinila z husitství něco, proti čemu je třeba se vymezit a co je třeba vymazat z paměti jako něco byť jen minimálně pozitivního. Je proto logické, že ve chvíli, kdy bylo třeba se naopak vymezit proti habsburské monarchii, husitství bylo logickým stavebním kamenem tohoto vymezení.
Jako jeden z prvních uchopil tímto způsobem František Palacký a zakomponoval jej do národního obrození. Husitství se najednou stalo jakousi první verzí snah o spravedlivé uspořádání světa, ve kterém Češi zaujmou své právoplatné místo.
František Palacký samozřejmě nebyl žádný obyčejný pisálek, nýbrž největší žijící Čech své doby a neopovážil by se jakožto historik historii záměrně ohýbat. Nelze ale popřít, že některé jeho interpretace jsou spíše projevem jeho filozofického boje s Bachovým absolutismem než historickou vědou v dnešním smyslu. Důležité ale je, že narativ se změnil. Husitství se proměnilo ve vzor a mýtus, který má pomoci českému národu nyní, v druhé polovině 19. století.
Palackého přístup ochotně převzal Tomáš Garrigue Masaryk a v jeho koncepci boje za samostatný stát český se husitství stalo přímo ústředním prvkem. Vznik samostatného českého státu měl završit husitskou revoluci. Již za první světové války tak nacházíme jednotky československých legií pojmenované podle jmen jako Jan Žižka či Jan Hus.
Husitství dodávalo lidem sílu v době mnichovské krize roku 1938 a husitské vzory se objevovaly v československých jednotkách i za druhé světové války. Po jejím skončení však brzy došlo k únorovému puči a k moci se dostali komunisté. Ti ze starých pořádků mnoho nezachovali. Jedna výjimka by se ale našla: husitství.
Obraz „Čechové u moře Baltského“. Moře Čechům vždy tak trochu chybělo, tak proč nezdůraznit, že jej husité pro nás vlastně vybojovali?
Husitství a rudá hvězda
Husitství obdivoval Palacký, Masaryk a převzal jej i Gottwald. Kontinuita byla zachována. Jisté rozdíly by se samozřejmě našly. Komunisté viděli v husitství především sociální experiment, který šel sice správným směrem, byl ale násilně ukončen a poražen. Komunismus měl být historickým završením husitství stejně, jako vznik Československa pro Masaryka.
Zdůrazňovaly se především dva aspekty husitství. Tím prvním byl jeho sociální rozměr. Kádě, do kterých lidé házeli svůj majetek, aby sloužil celku, byly samou podstatou komunismu. Co na tom, že kádě v Táboře ve skutečnosti sloužily spíše jako nouzový způsob vybírání daní v přechodném období, kdy ještě nebyla funkční skutečná správa města a jeho okolí? Pro občany tehdejšího Československa se jednalo o vzor toho, jak má fungovat jejich socialistická společnost.
Druhým aspektem byla vojenská složka husitské revoluce. Husitství se stalo „zdrojem tradic lidově-demokratické armády“ a neporažení bojovníci odrážející jeden útok západních křižáků za druhým měli dodávat sílu a motivaci vojákům moderním. Scéna z filmu „Černí baroni“, ve které je „soudruhovi Žižkovi domalován do ruky lehký kulomet“, je sice komediální, ale ve své podstatě vystihuje vztah komunistické ideologie k husitství. Z jejího pohledu husitství neskončilo ale pouze vstoupilo do své poslední fáze.
A tento pohled přetrvává…
V dnešní době je pohled na husitství stále ve vleku toho komunistického. Dnešní lidé buď chodili do školy za komunismu, anebo jsou produktem školství pozdějšího, které z něj však v tomto tématu rozhodně vychází. Stále máme zafixováno, že husitství vedlo obrannou válku proti vnějšímu ohrožení a zcela opomíjíme fakt, že šlo především o válku občanskou. Jsme naučeni obdivovat vojenské schopnosti husitů a opomíjíme fakt, že jde mnohdy o značné zveličování a nadhodnocování reality. Komunismus sice neadorujeme, ale sociální smír symbolizovaný legendární kádí také stále považujeme za jednoznačně pozitivní prvek.
Neznamená to, že dnes nemáme k dispozici skutečně objektivní vědecké práce na téma husitství. Problém je spíš v tom, že o ně nemáme zájem. Kdo by si chtěl kazit představu Jana Žižky – hrdiny bojujícího lví silou vlastně i za nás. Zkusme se ale více ponořit do světa 15. století, který fungoval přece jen jinak než ten náš dnešní.
Zdroje informací: https://theses.cz/id/a1q6k9/STAG84145.pdf
