Článek
Kdy vznikl automat Koruna?
Automat Koruna otevřel strávníkům své brány v roce 1931. Na svoji dobu šlo o naprosto jedinečný koncept, který byl významný i v celoevropském měřítku. První zajímavostí byl interiér automatu. Ten byl dílem architekta Ladislava Machoně a byl natolik průkopnický, že jeho tvůrce dokonce dostal zakázku na stavbu repliky automatu Koruna v centru Londýna.
Druhým jedinečným prvkem byl potom samoobslužný provoz. Nápoje si lidé točili sami a chlebíčky jim vydával po vhození peněz automat. Nešlo sice o první představení samoobslužných prvků (v Německu se s nimi bylo možné setkat již na konci 19. století), avšak samoobslužné automaty značně přispěly k popularitě Koruny. Je však třeba upozornit na to, že za první republiky nešlo o stravovací zařízení nejlevnějšího typu, ale spíše o symbol moderní doby.
Automat Koruna v době komunismu
Na období před rokem 1989 je dnes vzpomínáno v souvislosti s automatem Koruna zdaleka nejčastěji. Tato jídelna s celkovou rozlohou 790 metrů čtverečních byla v této době mezi Pražany velmi oblíbená pro svoji nabídku oblíbených pochoutek za nízké ceny. Automat Koruna se tak ve srovnání s první republikou značně proměnil, na nedostatek zájmu si však stěžovat rozhodně nemohl.
Velmi oblíbené byly například místní párky, kterým se přezdívalo komunardy. Jejich spotřeba činila za den asi 100 kg. Právě párky byly oblíbenou potravinou prezidenta Zápotockého, který si na ně do Koruny občas zašel, nebo si pro ně nechal poslat. Mezi další oblíbené produkty patřily chlebíčky, bramboráky, dršťková polévka, topinky či guláš. Velmi oblíbený byl potom místní jahodový koktejl, na který sem brali rodiče své děti.
Automat Koruna otevíral v šest hodin ráno a zavíral v jedenáct hodin večer. Šlo tedy o poměrně výjimečnou otevírací dobu, neboť naprostá většina tehdejších hospod zavírala v deset hodin. Naprostá většina míst byla v automatu Koruna ke stání. Kromě jídelních pultů se zde ale našlo i několik stolů s židlemi.
Zcela jedinečná byla i skladba návštěvníků jídelny. Setkávali se zde lidé všech společenských vrstev, od diplomatů přes studenty po ty nejchudší. K místnímu koloritu patřili i tzv. dojídači. Jednalo se o lidi z okraje tehdejší společnosti, kteří se rádi ujali nedojedeného oběda nebo večeře. I když je tento fenomén občas připomínán s jistou nostalgií, dnes by byl již asi málokdo ochoten něco takového akceptovat.
Palác Koruna, budova, kde od roku 1931 sídlil legendární automat Koruna
Automat Koruna a ruské vejce
Automat Koruna se může pyšnit také tím, že zde vzniklo tzv. ruské vejce. Způsob, jakým k tomu v padesátých letech došlo, však k přílišnému chlubení není. Jednoho dne zjistil personál Koruny, že má ve skladu červenou řepu s plísní, značně „unavené“ sledě a vejce, kterým skončila doba trvanlivosti. K základním ingrediencím této nové pochoutky stačilo přidat bramborový salát, lžíci majonézy a mohlo se podávat… To, zda nová pochoutka dostala jméno „ruské vejce“ skutečně proto, aby bylo usnadněno schvalovací řízení, je otázka. Faktem ale je, že s Ruskem nic společného tento pokrm nemá a nikdy neměl.
Konec automatu Koruna a snahy o jeho znovuvzkříšení
Po sametové revoluci přežil automat Koruna již jen několik málo let. Strávníci měli najednou mnohem více možností a nepochybně se projevil i fakt, že bývalý režim do kdysi jedinečného interiéru příliš neinvestoval. Značka Koruna je nicméně i po zániku automatu doslova legendární a několikrát se mluvilo o jeho obnovení. Žádný podnikatel ale nakonec tyto plány neuskutečnil, neboť by šlo o velice riskantní podnik, který by pravděpodobně nebyl uskutečnitelný. Jen těžko si lze představit, že by byly současně zachovány původní charakteristiky podniku a ten by generoval zisk. Nároky dnešních strávníků jsou dnes již zkrátka někde jinde. Automat Koruna patří do jiné doby, ve které se stal legendou. Do dnešní reality již ale nezapadá.
Další vyhlášené pražské podniky
Automat Koruna není jediným místem v Praze, na který pamětníci rádi vzpomínají. Cukrárna v horních patrech takzvaného Dětského domu byla například vyhlášená svými teplými sušenkami nebo polárkovým dortem. Milovníci sladkých pokrmů často mířili také do obchodního domu Máj, odkud byl pěkný výhled na Prahu.
V 80. letech byl potom na Václavském náměstí otevřen také samoobslužný bufet Korunka, který nabízel nonstop provoz díky výdejním automatům na chlebíčky, dorty, nebo nápoje. V tomto ohledu tak do jisté míry navazoval na prvorepublikovou Korunu.
Je třeba přiznat, že uvedené podniky se skutečně alespoň trochu odlišovaly od jinak naprosto uniformních restaurací státního podniku RaJ. V nich na hosty čekala prakticky stejná nabídka vytvořená na základě státních norem, s jejichž dodržováním si však kuchaři hlavu příliš nelámali.
