Článek
Poslední dny Václava IV.
To základní z příběhu krále Václava IV. je dostatečně známo. Jako mnoho jiných synů slavných otců i on vedl boj, který nemohl vyhrát. Jak se vyrovnat člověku, který se rodí jednou za tisíc let? A Václavův otec, tedy Karel IV., přesně takovým člověkem byl. Ale právě to od Václava IV. mnozí očekávali. Nacházel se přitom v situaci, která byla ve skutečnosti těžší než ta, s níž se vyrovnával Karel IV. Vlastně proto není ani příliš s podivem, že v určité době se Václav IV. začal věnovat spíše než politice lovu, ženám a nezřízenému pití vína.
Na aktuální překotné události reagoval Václav IV. v této době vlastně jen dvěma způsoby: buď jej popadaly záchvaty vzteku a zuřivosti, nebo naopak odevzdané apatie. V neděli 30. července došlo v Praze k zabití pražských konšelů, kteří byli vyhozeni z okna Novoměstské radnice.
Václav IV. se o této události dozvěděl na Novém hradu u Kunratic. Jeho reakce byla taková, jak byla popsána výše. Nejprve záchvat vzteku, poté upadnutí do apatie a deprese. Velmi pravděpodobně si uvědomoval i fakt, že v jeho nejbližším okolí je řada lidí, kteří s husity sympatizují a ti mu radili převrat v Praze akceptovat. K tomu také nakonec došlo, neboť Václav IV. neměl sílu a energii svým rádcům odporovat.
Smrt si jde pro krále
Od defenestrace uběhl týden a králův zdravotní stav se začal horšit. Jako první se ozvala intenzivní bolest v levé ruce. Ta králi prakticky znemožňovala normálně fungovat, což řešil jako tradičně alkoholem. Do toho přicházely zprávy z mnoha měst celého království, kde probíhaly převraty podobné tomu pražskému.
Po dalším týdnu, konkrétně 15. srna bolest trochu polevila. Václav to využil ke zpovědi. Hned poté ale byla jasné, že je zle. Král trpěl obrovskou bolestí, křečemi, silně zvracel a z jeho komnaty se ozýval doslova agonický řev. Poslední záchvat se dostavil 16. srpna a Václav IV. po něm zemřel. Zájemci o historii jsou dnes rozděleni na několik táborů. Podle toho prvního utrpěl král sérii mozkových mrtvicí, takto to prezentoval i František Palacký.
Druhá skupina zastává názor, jehož propagátorem byl ve své době např. profesor Thomayer. Podle něj se nejednalo o mozkovou mrtvici, nýbrž o infarkt. Tomu by odpovídala bolest levé ruky. Jeho oponenti z řad lékařů ale namítají, že tomu příliš neodpovídá ona bolestivá agónie trvající až příliš dlouho. Třetí názor mluví o epileptickém záchvatu, který se rozvinul v důsledku alkoholem poškozeného mozku.
Asi už nikdy s jistotou nezjistíme, jak to doopravdy bylo. Pravdou ale je, že skon Václava IV. takto brzo po událostech v Praze a dalších městech příznivce husitského hnutí povzbudil a utvrdil je v tom, že pravda je na jejich straně.
