Článek
Předehra k bitvě
Začátkem 16. století pokračovala osmanská expanze nejen směrem na Balkán, ale i a do střední Evropy. Sultán Sulejman Nádherný, který byl stejně tak ambiciózní jako vojensky nadaný, usiloval o rozšíření své moci směrem na západ. Uherské království bylo v té době pod vládou mladého Ludvíka Jagellonského. Ten byl korunován uherským a českým králem ve velmi mladém věku, a hned se musel potýkat s politickou nestabilitou a zhoršující se ekonomikou.
Sultán Sulejman zahájil své tažení na jaře roku 1526. Jeho primárním cílem bylo oslabit uherské království a otevřít si tak dveře k postupu do střední Evropy. Spojené křesťanské síly, které jej měly zastavit, byly početně i technicky slabší než Osmané a celá křesťanská armáda byla navíc špatně financována.
K bitvě mělo dojít 29. srpna 1526 nedaleko města Moháč (v dnešním Maďarsku), které dnes leží nedaleko hranice mezi Srbskem, Maďarskem a Chorvatskem. Ludvík měl k dispozici asi 25 tisíc mužů, Osmanů bylo více než dvakrát tolik. Ludvík Jagellonský marně žádal o pomoc i další státy, ale nedostal ji.
Vlastní bitva
Průběh bitvy byl od začátku pro křesťanskou stranu velmi nešťastný. Osmané nasadili těžkou jízdu, pěchotu a účinné dělostřelectvo. Již tento první úder dokázal rozdrtit Ludvíkovy linie během několika málo hodin. Nedostatek koordinace a strategických dovedností na straně křesťanských sil spolu se špatnou výzbrojí a nedostatečným výcvikem vojáků přispěly k rychlé porážce křesťanských sil.
Během nevyhnutelného ústupu z bojiště dvacetiletý král Ludvík Jagellonský ztratil rovnováhu, spadl z koně a v brnění se utopil v močálu. Tím nastal konec dynastie Jagellonců v Uhrách a Českých zemích. Porážka u Moháče měla dalekosáhlé následky pro celý region. Uherské království bylo z velké části obsazeno Osmany a stalo se součástí jejich říše na dalších téměř 150 let.
Zbytek země přešel pod vládu Habsburků, což znamenalo značné zesílení rakouského vlivu ve střední Evropě. To platí i pro České království, jehož královskou korunu Ludvík rovněž držel. Jeho smrt vedla k nástupu Habsburků na český trůn, kde setrvali až do roku 1918. Bitva u Moháče je jedním z nejkřiklavějších příkladů selhání Evropy při kolektivní obraně, které nevyhnutelně vedlo ke katastrofickým a dalekosáhlým důsledkům.
