Článek
Marie Terezie a povinná docházka: ano, či ne?
I děti školou povinné mají zažitou informaci, že povinnou školní docházku zavedla na našem území císařovna Marie Terezie. Jedná se však o značně nepřesnou formulaci a přisuzovat zavedení povinné školní docházky této – jinak jistě osvícené – panovnici zkrátka nelze. Přesto Marie Terezie ovlivnila naše školství zcela zásadně.
V roce 1774 byla v rámci takzvaných Tereziánských reforem provedena v tehdejším Rakousku zásadní proměna vzdělávacího systému. Marie Terezie v ní zavedla takzvanou všeobecnou vzdělávací povinnost, která se však od povinné školní docházky v mnohém odlišovala. V první řadě bylo povinné vzdělávání pouze šestileté a týkalo se dětí ve věku od šesti do dvanácti let. Především však nebylo nutné navštěvovat školu pravidelně. Děti nemusely do školy, kdykoliv bylo potřeba pomáhat na poli nebo když počasí činilo cestu do školy obtížnou. Děti z bohatších rodin se pak mohly vzdělávat doma zcela individuálně pod dohledem soukromého učitele.
Vídeňský pomník Marie Terezie
Nejdůležitější ale byl fakt, že rodičům, kteří děti do školy neposílali, nehrozil žádný postih. Pro mnoho rodičů, kteří samozřejmě sami žádné vzdělání neměli, byla škola zbytečnou a své děti do ní nepouštěli. Marie Terezie s tím v zásadě počítala a od své reformy očekávala spíše to, že se bude vzdělanost zvyšovat postupně. K tomu, aby tento systém mohl fungovat, bylo nicméně i tak potřeba zbudovat hustou síť škol po celé monarchii. I proto, že díky císařovně vyrostly školy v každém tehdejším farním městě, byla její reforma tak zásadní.
Školní budovy jsou ale jedna věc a učitelé věc druhá. Vzhledem ke stavu státní pokladny byli učitelé placeni velmi špatně a často jimi byli vysloužilí vojáci. Co se týká vlastní výuky, tak ta se od té dnešní v mnohém lišila. V prvních dvou třídách se ještě učilo česky, poté už byla vyučovacím jazykem němčina. Velký význam mělo ve výuce náboženství. Kromě něj se na základních školách vyučovalo samozřejmě psaní, čtení a počítání.
Samozřejmými a také povolenými byly v této době fyzické tresty. Pro učitele existovalo prakticky jediné pravidlo, a to neublížit žákovi trvale. Jinak však nebyly výjimkou ani tresty velmi brutální.
Syn Marie Terezie, císař Josef II., se snažil podpořit vzdělávání i tím, že vydal zákon, podle nějž nemohli tehdejší chlapci nastoupit do učení a dívky jako služebné, pokud neměli ze školy výstupní list. Díky tomuto nařízení se začalo prosazovat vědomí, že vzdělávání je důležité pro budoucí život a uplatnění. V 18. století a v první polovině 19. století existovaly samozřejmě i školy střední a vysoké, ty však byly dostupné pouze těm nejbohatším z nejbohatších.
Skutečná povinná školní docházka
Povinná školní docházka v pravém smyslu tak, jak ji chápeme dnes, byla na našem území zavedena císařem Františkem Josefem I. v roce 1869. Jeho školské reformě se také někdy říká Hasnerova, podle poslance a jednoho z ministrů Leopolda Hasnera. Ten mimochodem od roku 1849 do 1863 učil na pražské univerzitě a byl pražským rodákem.
Fotografie Leopolda Hasnera
Teprve s touto reformou se škola stala skutečně povinnou a rodiče, kteří děti do školy neposílali, riskovali pokutu či vězení. Základní vzdělávání se také prodloužilo ze šesti let na osm a přibyly i předměty jako zeměpis a dějepis. Reforma také výrazně zlepšila postavení učitelů. Stát po nich vyžadoval vyšší vzdělání, ale současně se učitelům významně zvedly platy.
Není bez zajímavosti, že již v této době stálo v učitelských příručkách, že prosté memorování nemá hrát při vzdělávání tu nejdůležitější úlohu. Školní třídy nicméně i v této době vypadaly výrazně jinak než dnes. Maximální počet žáků ve třídě byl stanoven na 80 a toto číslo bylo skutečně leckde naplněno. Pro učitele to tedy nebyla jistě žádná procházka růžovým sadem.
Hasnerova reforma také zakázala tělesné tresty. Pokud tak někdo mluví o tom, že tělesné tresty byly ještě nedávno přípustné, mýlí se. Fyzické trestání bylo zakázáno již v roce 1869. Zákaz samozřejmě neznamená, že se fyzicky nikde netrestalo. Obecně byly tělesné tresty spíš tolerovány a pouze jich postupně ubývalo. Žádnou výjimkou koneckonců nebyly ani za První republiky. Z právního hlediska ale byly tělesné tresty tabu.
Hasnerova reforma každopádně zásadním způsobem zvýšila vzdělanost v Rakousku – Uhersku a prakticky vymizela negramotnost.
Příchod První republiky
Se vznikem Československa vzniklo samozřejmě i samostatné československé školství. Alespoň u základního školství ale neměla nová republika příliš důvodů něco měnit, neboť školství Rakousko – Uherské fungovalo velmi dobře. Existovaly však přesto některé změny, které bylo třeba provést. V první řadě bylo nutné sjednotit délku základního vzdělávání, neboť na Podkarpatské Rusi a v některých oblastech Slovenska přetrvávala šestiletá docházka. Druhou změnou bylo vzdělávání v čistě československém duchu. Zatímco v době Rakouska – Uherska byli žáci v Čechách systémem spíše poněmčováni a výuka na Slovensku měla zase maďarský akcent, od roku 1918 bylo zcela jednoznačně preferováno vzdělávání české a slovenské.
A na závěr jedna perlička: se vznikem Československa také zanikla povinnost učitelek žít v celibátu, která platila až do roku 1919.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/z_domova/martina-halirova-skolstvi-vzdelavani.html
