Článek
Historie Matějské pouti
První zmínka o Matějské pouti pochází z roku 1595. V tomto roce totiž papež Klement VIII. vyslyšel žádost pražského probošta jménem Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka. Probošt žádal, aby poutníci ke kostelu svatého Matěje v dnešních Dejvicích získali odpustek. Pouť k dnes již neexistujícímu kostelu se stala tradicí a velmi brzy se zařadila mezi nejvýznamnější v celém českém království i v širším regionu střední Evropy, neboť se jednalo o vůbec první jarní pouť.
Mluvíme-li o pouti v tomto historickém období, máme samozřejmě na mysli pouť v jejím původním církevním smyslu. Postupem času se však začaly v souvislosti s poutí konat i jarmarky a následně se objevovaly i nejrůznější atrakce v podobě potulných kejklířů, muzikantů, kouzelníků, artistů apod.
Určitou přestávku si Matějská pouť musela dát v době třicetileté války, respektive v letech po bitvě na Bílé hoře. Brzy se však vrátila a od té doby byla vynechána pouze třikrát: v letech 1944-1945, tedy na konci druhé světové války, a naposledy v roce 2021 v době covidové pandemie. Vraťme se ale zpět do historie.
Kostel sv. Matěje v Dejvicích z roku 1771, původní kostel na jeho místě byl cílem originálních „Matějských poutí“
Rozvoj Matějské poutě
Slavnosti spojené s poutí ke kostelu svatého Matěje se pomalu začaly přesouvat na rozlehlejší prostranství. V historickém období se Matějská pouť z velké části odehrávala například na místech, kde se dnes rozkládá Vítězné náměstí nebo v prostoru dnešní stanice metra Hradčanská.
Velký zlom ve vnímání Matějské pouti nastal v průběhu 19. století. Právě v tomto období totiž začínala ona zábavná složka slavností převládat nad tou církevní. Není třeba dodávat, že to bylo k velké nelibosti církevních kruhů. Nevybíravou kritiku Matějské pouti si můžeme přečíst například v článku, který vyšel v roce 1901 v Katolických listech. Autor si v něm stěžuje na plné hostince s tancem a hlučnou zábavou až do ranních hodin. Svoji kritiku končí konstatováním, že v případě Matějské pouti již nejde o pobožnost, nýbrž bezbožnost, a vyzývá úřady, aby proti tomu zakročily. Jeho volání však zůstalo samozřejmě nevyslyšeno.
Matějská pouť ve dvacátém století
V období První republiky se Matějská pouť těšila velké oblibě a ve třicátých letech činila její návštěvnost až 250 000 lidí. Místem konání pouti byly v té době Dejvice, konkrétně prostor, kde dnes stojí budovy vysokých škol. Je na místě upozornit také na to, že v Praze v té době fungoval v Edenu velký zábavní park s pětikilometrovou (!!) horskou dráhou. Záběry z tohoto zábavního parku se někdy chybně označují za záběry z Matějské pouti. I přes tuto konkurenci byla ale Matějská pouť extrémně populární.
Matějská pouť se konala i po obsazení českých zemí Německem a vzniku Protektorátu. To platilo až do roku 1944, kdy bylo vyhlášeno totální válečné úsilí a zakázány byly všechny činnosti nesouvisející s válečným hospodářstvím. Došlo k uzavření kin či divadel a nesměla se konat ani Matějská pouť. Již v roce 1946 se však pouť znovu vrátila.
Po roce 1948 a komunistickém převratu samozřejmě zmizely i poslední zbytky náboženského rozměru pouti a ta získala nový oficiální název „Národní pouť pracujících“. Je však třeba říct, že i když byla pouť režimem propagována a prezentována ve zcela budovatelském duchu, Matějská pouť byla ve skutečnosti spíše oázou, do níž lidé utíkali, aby na trudnou atmosféru komunistické reality na chvíli zapomněli. Lidé se totiž mohli na chvíli ztratit ve světě „světských“, jejichž životní styl do jisté míry režimu vzdoroval.
V době, kdy se začal v Dejvicích budovat areál ČVUT, se Matějská pouť několikrát přesunula, například na Letnou, nebo do Modřan. V roce 1963 se pak definitivně zabydlela na dnešním Holešovickém výstavišti, které však v té době neslo jméno Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Zajímavostí je, že se již v této době na organizaci pouti podílel Václav Kočka starší, který je dodnes hlavním organizátorem.
V roce 1974 přibyla do areálu také první stálá atrakce, kterou byla horská dráha Cyklon a v roce 1981 ji následovalo 35 metrů vysoké Ruské kolo. Obě atrakce byly demontovány v roce 2018. Vůbec největší zájem o Matějskou pouť byl pak mezi lidmi v 90. letech, kdy jí každoročně navštívilo přes milion návštěvníků. V posledních letech je to zhruba 700 000 návštěvníků ročně.
Horská dráha Cyklon
Budoucnost Matějské pouti
Není pochyb o tom, že se Matějská pouť stále těší velké oblibě. Přesto lze ale pozorovat určitý úbytek návštěvníků i atrakcí. Zatímco v loňském roce bylo k dispozici asi 130 atrakcí, letos je to něco málo přes stovku. Návštěva Matějské pouti se také stává poměrně finančně nákladnou a rodinná útrata ve výši nějakých 2000 - 3000 korun je zcela běžnou. Významného zdražení se návštěvníci dočkali především v loňském roce, v tom letošním se již však ceny měnily spíše kosmeticky.
I přes zdražování a fakt, že možnosti zábavy jsou v porovnání s dřívějšími dobami neporovnatelně větší, není na místě věštit Matějské pouti konec. Historie dlouhá 429 let, během kterých se společnost mnohokrát proměnila k nepoznání, ukazuje, že Matějská pouť si své místo najde vždycky. Otázkou je jen to, v jaké podobě ji budeme znát za dvacet či třicet let. Bude tady s námi ale stále.
