Článek
Konec 60. let a jeden nenápadný program
Psala se druhá polovina 60. let, ve Vietnamu stále probíhala vleklá válka, ale přesto (či spíše právě proto) požádala v roce 1966 vláda Vietnamské demokratické republiky vlády východního bloku o možnost vyslat své občany na stáže a školení. Nejvíce mladých Vietnamců zamířilo do Sovětského svazu, do Číny a potom také do východoevropských zemí.
Československo se zavázalo přijmout a vyškolit 2100 vietnamských občanů včetně techniků a inženýrů. Veškeré náklady nesla československá strana. Šlo tedy od začátku především o internacionální pomoc a ukázku solidarity v rámci socialistického bloku. První skupiny praktikantů byly do země dopraveny od roku 1967 a byly zařazeny do oborů těžkého a spotřebního průmyslu.
Československý stát zajistil příchozím veškerý servis od zdravotních prohlídek po speciální jazykové kurzy. Vietnamská strana pak považovala účast na programu, především v případě cesto do Evropy, za odměnu. Často vybírala účastníky podle zásluh jejich rodin ve válce a státní službě. Pro Vietnam měl program velký význam a neměl žádnou motivaci v něm končit.
Rozšíření programu v 70. letech
Druhá fáze programu probíhající v 70. letech na základě nových mezivládních dohod. V tomto případě byla zaměřena převážně na učňovskou přípravu. Československo vyškolilo mezi lety 1974–1976 více než 3500 vietnamských učňů ve strojírenských, stavebních a chemických oborech.
Vietnamská vláda si program opět pochvalovala a byl pro ni důležitý i proto, že pomáhal zmírňovat dopady vysoké nezaměstnanosti ve válkou zničené zemi. Českoslovenští pedagogové byli zase potěšeni vysokým studijním nasazením a motivací, kterou vietnamští studenti měli. Současně se ale začínaly objevovat i hlasy, které opatrně kritizovaly finanční nákladnost celého projektu pro československou stranu. Nakonec ale vše dopadlo tak, že spokojeny byly obě strany.
80. léta a začátek skutečného exodu
V 80. letech se povaha celé pracovní mobility mezi Vietnamem a Československem významně proměnila. Československu došlo, že Vietnam, s níž už byla navázána úspěšná spolupráce, se může stát zdrojem levné pracovní síly. Od roku 1980 proto do Československa začali ve velkém počtu přicházet tzv. smluvní dělníci.
Jednalo se o vietnamské občany, kteří již měli základní kvalifikaci a byli nasazováni do provozů, které trpěly nedostatkem pracovníků. V roce 1981 jich přišlo přes 8 600 – více než za celé předchozí období 70. let.
Tito pracovníci byli často nasazeni do odvětví s náročnými podmínkami a nízkými mzdami, např. v textilním a potravinářském průmyslu. Smluvní dělníci, kteří byli vyučeni v Československu, museli odvádět část své mzdy jako tzv. transfer – příspěvek na nábor a „obranu vlasti“. Tyto rozdíly vyvolávaly nespokojenost a v několika případech i stávky.
Vietnamští dělníci však občas stávkovali i proti podmínkám, které měli v československých podnicích. V takových případech často jejich požadavky podpořila i vietnamská vláda.
Postupně podniky začaly s vietnamskou stranou jednat napřímo a v roce 1989 pracovalo v československých závodech 43 400 cizinců, z toho 29 600 Vietnamců. To bylo výrazně více, než v případě druhé nejpočetnější skupiny: Kubánců. Těch bylo v létě 1989 v Československu 7 300.
A z toho plyne, kde se vietnamská komunita u nás vzala. Po sametové revoluci zde řada pracovníků zůstala, přibyli k nim další. Komunita má tedy historické kořeny a dnes už je pevnou součástí naší společnosti.
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2022/01/PD_4_21_s68-81.pdf
