Článek
Vznik Maffie
Když v létě roku 1914 vypukla v Evropě první světová válka, uvědomil si Tomáš Garrigue Masaryk, že Evropu a vlastně i celý svět čeká zásadní proměna. Koncem roku proto uzrálo jeho přesvědčení o tom, že musí opustit tehdejší Rakousko-Uhersko a v zahraničí se podílet na vzniku nového světa, takového, v němž by byli Češi nezávislí na monarchii, jejíž čas se pomalu, ale jistě chýlil ke konci.
Masaryk ale dobře věděl, že zahraniční akce sama o sobě nebude stačit a je třeba koordinovat její aktivity s lidmi doma, v Čechách. Na přelomu ledna a února proto požádal Edvarda Beneše, kterého si vybral jako svoji hlavní kontaktní osobu, aby v Čechách vytvořil síť politicky spolehlivých osob, kteří budou představovat domácí větev odbojové činnosti (odboj byl v tomto případě zamýšlen jako politický). Důležitým úkolem této sítě mělo být také udržování kontaktu se zahraniční akcí.
Edvard Beneš proto obratem kontaktoval skupinu lidí, mezi které patřili Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner a Přemysl Šámal. Tito lidé fungovali jako předsednictvo organizace, kterou nazvali „Maffie“. Není tajemstvím, že jako inspirace pro tento název jim skutečně posloužila sicilská Cosa Nostra. Je třeba zmínit, že na začátku 20. století měl tento pojem pro mnohé nádech romantiky a nejeden člověk mafii obdivoval.
Ilegální činnost Maffie
Organizace sbírala informace a předávala je do zahraničí, to byla její hlavní činnost. Komunikace probíhala nejčastěji prostřednictvím skrytých depeší pašovaných přes Švýcarsko, Balkán nebo Nizozemí. Maffie také informace od Masaryka naopak přebírala a dále distribuovala v monarchii.
Neméně důležitým prvkem činnosti Maffie bylo vytváření struktur, které mohly v pravý čas (ten nadešel 28. října 1918) okamžitě vystoupit a začít pracovat na převzetí moci v nově vyhlášeném státě.
Členové Maffie při setkání po válce
Utajení tak dokonalé, že o ní dodnes víme málo
Maffie samozřejmě fungovala v utajení a v ilegalitě. Ta byla ovšem tak důsledná, že dodnes vlastně nevíme, kolik měla tato organizace členů a kdo všechno do ní patřil. Známé výše zmíněné politiky, víme o tom, že depeše převážela přes hranice třeba Emma Destinová, víme o jménech jako Jindřich Kostrba (rakouské letecké eso, které ve skutečnosti shazovalo mapy a fotografie rakouských pozic nepříteli a udržovalo styky představiteli Maffie), ale kompletní seznam…? Ten nemáme a nevíme ani to, zda členů byly desítky nebo stovky.
Důvod je prostý: Maffie neměla pevnou strukturu. Vycházíme dnes proto především ze seznamů vytvořených po první světové válce u příležitosti různých setkání apod. Nejrůznějších spolupracovníků ale bylo jistě mnohem více, než kolik je lidí na seznamech.
Ještě více než my dnes, ale tehdy tápaly rakouské úřady. O existenci Maffie se nikdy nedozvěděli. Ne snad, že by její členové nekončili ve vězení. To samozřejmě ano, Kramář, Rašín, Scheiner… rakouská policie je ale zatýkala z jiných důvodů, např. za členství ve slovanských spolcích apod.
Edvard Beneš sice neskončil ve vězení, ale velmi brzo musel také do exilu. Jeho předsednické místo převzal Přemysl Šámal. Organizace byla nesmírně efektivní, a právě z jejích řad se rekrutovali slavní „muži 28. října“: Rašín, Soukup, Stříbrný, Šrobár a Švehla. Z Maffie se stala československá vláda.
Zdroje informací: https://temata.rozhlas.cz/maffie-je-zaklad-statu-8109717
