Článek
Honba za červenou rtutí
Na přelomu 80. a 90. let se šířila mezi bezpečnostními službami ale i ve vědeckém prostředí informace o existenci tzv. červené rtuti. Údajně mělo jít o látku vyvinutou v Sovětském svazu, která zvyšovala účinnost jaderných zbraní, šlo jí použít jako nátěr trupů letadel znemožňující detekci radarem apod. Vědci se potom snažili odhadovat, jak by taková látka mohla chemicky vypadat.
Původ dezinformace o existenci červené rtuti není dodnes řádně objasněný, je však pravděpodobné, že jí šířili sovětské služby proto, aby donutili své západní protivníky nasadit na pátrání maximální množství sil, které potom mohly chybět jinde.
Ať tak či onak, v létě roku 1991 získalo Vojenské obranné zpravodajství coby nástupce bývalé vojenské kontrarozvědky, že se na československém území, konkrétně na letišti v Ostravě, nachází značné množství této fiktivní látky. Když navíc vojenští zpravodajci zjistili, že civilní rozvědka má podobné informace, rozhodli se k zásahu. Problém byl však v tom, že vojáci i civilisté měli informaci ze stejného zdroje, kterým byly pravděpodobně nelegální odposlechy vedení Agrokombinátu Slušovice, resp. jeho nástupnických firem. Ten před revolucí představoval zcela unikátní ekonomický ekosystém, na který se hodí označení stát ve státě.
Zásah na letišti v Ostravě
V režimu nejvyššího utajení byl vytvořen tým sestávající z příslušníků Jednotky rychlého zásahu Ministerstva vnitra (předchůdce dnešní URNA) a několik vojenských policistů. Celý zásahový tým vzlétl z letiště v pražských Kbelích 28. srpna 1991 před půlnocí. V Ostravě přistál jejich Antonov An-24 asi 40 minut po půlnoci 29. srpna. Letoun zaroloval na stojánku tak, aby zablokoval velký Boeing 707 společnosti Cargo Moravia spadající pod Agrokombinát Slušovice. Právě v něm se měla červená rtuť nacházet. Celkem 28 příslušníků zásahového týmu vyskákalo z letadla a začalo postupně obsazovat letiště.
Ostravské letiště mělo v roce 1991 dvě části, civilní a vojenskou. Představitelé ani jedné z nich však o akci nebyli informováni. Důvod byl relativně logický, kdokoliv z nich se mohl na pašování podílet. Informace o zásahu měli proto dostat až těsně před začátkem celé akce. K tomu však z nepochopitelných důvodů nedošlo a velitel vojenské posádky ostravského letiště čítající 2000 mužů vyhodnotil situaci tak, že bylo letiště přepadeno teroristy.
Zatímco zásahová jednotka obsazovala letiště, vojákům byly vydávány samopaly s ostrými náboji a jednotka byla uvedena do stavu plné bojové pohotovosti. O tom, že jde o přepadení, svědčilo koneckonců i to, že zásahová jednotka si nebrala servítky a do uzamčených prostor se dostávala nejjednodušším možným způsobem, tedy odstřelením zámku. Aby toho nebylo málo, k letišti vyrazila i ostravská policie.
Ostravská posádka byla brzy připravena a chystala se na dobytí letiště. To vše za situace, kdy i zásahová jednotka s bojem od začátku počítala, neboť při přípravě bylo jejím členům sděleno, že je očekáván boj muže proti muži a počítá se se ztrátami na životech. K letišti vyrazily první vojenské vozy a cestující v hale ostravského letiště, která tam zásahová jednotka zamkla, dál zmateně sledovali celé toto absurdní divadlo.
Naštěstí se velitel ostravské posádky dokázal s „teroristy“ spojit, a i když chvíli trvalo, než překonali vzájemnou nedůvěru, celá situace se vysvětlila. Mohlo se tedy přistoupit k tomu hlavnímu: k prohlídce letiště. Ta samozřejmě nic neodhalila a ani odhalit nemohla, žádná červená rtuť nikdy neexistovala.
Je otázkou, kdo a za jakým účelem tuto dezinformaci vypustil. Je dost možné, že to byl sám bývalý ředitel Slušovic František Čuba, který měl s tehdejšími ministry velmi napjaté vztahy. Celá akce se každopádně řadí mezi nejtrapnější epizody v historii našich tajných služeb.
