Článek
Tarrare: největší jedlík historie
Pomyslný titul největšího „otesánka“ v dějinách drží Francouz známý pod jménem Tarrare narozený v roce 1772. Již ve své době byl předmětem zájmu ze strany lékařů. Není přitom divu. Již ve svých sedmnácti letech dokázal sníst za den tolik jídla, kolik sám vážil. Zpětná diagnóza je samozřejmě složitá, lékaři se nicméně domnívají, že mohl trpět speciální formou takzvané hyperthyreózy, tedy onemocnění štítné žlázy, které způsobovalo nadměrnou produkci určitých hormonů. V důsledku toho byl schopen jíst prakticky nepřetržitě.
Kromě obrovských porcí jídla konzumoval také kameny, nebo třeba živé kočky. V jednom z historických záznamů se uvádí, že snědl i batole. Je však otázkou, do jaké míry je to realita a z jaké části se jedná o honbu za ještě větší senzací. Pokud si ale představujete obra vážícího alespoň 200 kg, jste na omylu. Tarrare měl stěží 50 kg a jednalo se o skutečného střízlíka. Jeho schopností chtěla využít i armáda a Tarrare se stal špiónem, který pracoval tak, že polykal důležité vzkazy v krabičkách a takto je přenášel přes nepřátelské území. Tato činnost a vlastně celý jeho život však vedly k tomu, že mu začaly selhávat vnitřní orgány. To byla také příčina jeho smrti.
Jacques de Falaise, jeden z následovníků Tarrareho
Michel Lotito
I další jedlík pocházel z Francie. Narodil se v roce 1950 a proslavil se tím, že byl schopen zkonzumovat prakticky cokoliv. Dopřával si kov, sklo, nebo třeba gumu. Již od 16 let tímto způsobem bavil své okolí a později tuto svou schopnost povýšil na byznys. I jeho diagnóza má své jméno, jde o takzvaný pika syndrom. Jedná se o neodolatelné nutkání pojídat nejedlé věci. Jeho vrcholným kouskem bylo snědení celého letadla, konkrétně jednomotorové Cessny 150, celou ji snědl v průběhu dvou let.
Jeho příběh sledovali i televizní dokumentaristé a lékaři. Podle nich měl Lotito atypicky odolný trávicí systém s velmi silnými žaludečními šťávami. Díky tomu mohl spořádat až kilogram železného šrotu denně. Kromě letadla má na svém kontě i 15 snědených nákupních vozíků, 7 televizorů nebo několik rakví. Michel Lotito zemřel ve svých 57 let, avšak podle všeho z příčin, které s jeho zajímavými stravovacími návyky nesouvisely.
Frederick Hoelzel
Lékař Frederick Hoelzel se předchozím případům trochu vymyká. V jeho případě šlo totiž především o vědeckou zvídavost. Jako lékaře jej zajímal trávicí systém, a protože mu přišlo neetické dělat pokusy na lidech veškeré experimenty prováděl na sobě. Na svém pracovišti na univerzitě v Chicagu tak jedl piliny, peří, štěrk, nebo třeba zlaté nugety. Vše pečlivě sledoval a zapisoval a posléze stvořil podrobný vědecký článek na toto téma. Zemřel ve svých 74 letech, také na úplně jiné příčiny.
A co Češi?
Možná vás také napadlo, jestli máme ve svých dějinách také nějakého takového slavného jedlíka. Ve starých kronikách se sice občas objevují zprávy o tom, že ten či onen konzumoval prapodivné věci. Žádný z nich ale nedosáhl světové proslulosti jako výše uvedení. Nejznámějším českým jedlíkem tak stále zůstává jistý Baloun z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka. Pokud měl reálnou předlohu, byla rozhodně tím rekordním jedlíkem.
