Článek
Čarodějnice v předbělohorské době
Středověk si představujeme jako dobu temna, ve které církev de-facto terorizovala celou společnost svojí neomezenou mocí. O vlivu církve na středověkou společnost by sice šlo debatovat opravdu dlouho, není ale bez zajímavosti, že z Českých zemí nemáme prakticky jediný dochovaný doklad o konaném čarodějnickém procesu před 16. stoletím.
I do Čech se samozřejmě dostaly spisy jako Formicarius nebo Malleus maleficarum, tedy Kladivo na čarodějnice. Přesto byly středověké Čechy k projevům čarodějnictví poměrně tolerantní. To se ale změnilo s nástupem Habsburků na český trůn. Ti razili cestu poměrně brutální katolizace celé společnosti. Začátkem 16. století ale ještě neexistovaly ustálené právní zvyklosti a jednotný přístup k čarodějnictví.
Přesto právě v této době, tedy v druhé polovině 16. století, došlo i u nás k prvním čarodějnickým odsouzením.
Případ Markéty Pelíkové
V roce 1564 se v Kutné Hoře dostala k soudu jistá Markéta Pelíková, místní šenkýřka. Byla obviněna z toho, že před konkurenční podnik vylila jakousi magickou tekutinu, které měla způsobit nemoc každému, kdo kolem vchodu do hospody projde. Soud však něčemu takovému odmítl uvěřit. Když však šenkýř i jeho syn onemocněli a před hospodou našli zakopanou psí hlavu, a dokonce i několik lidských kostí, šlo do tuhého.
Markéta Pelíková byla mučena a přitom prozradila, že měla „kolegyni“, jistou Annu Rybníkářku. Obě ženy skutečně odřezávaly kusy těl popravených a používaly je k nejrůznějším kejklím. Pelíková byla upálena, Rybníkářka zemřela ve chvíli, kdy jí bylo rozžhavenými kleštěmi vytrháváno maso z těla. Nešlo však ještě o čarodějnické procesy v pravém smyslu, koneckonců, podle historiků je pravděpodobné, že ženy šenkýře opravdu otrávily, byť jedem, a nikoliv zásahem temných sil. Čarodějnictví se ale objevuje u soudu a je posuzováno podle tehdejšího práva: předzvěst věcí budoucích.
Z expozice o čarodějnických procesech v Polsku
Velká Bíteš, 1571-1576
I v tomto případě mělo vyšetřování čarodějnictví počátek v běžném kriminálním případu. Jistá Marta Doležalová otrávila svého manžela, který jí surově bil. Pomáhaly jí přitom dvě další ženy. A právě při jejich výsleších se vyšetřovatelé dozvěděli, že ženy připravovaly z těl mrtvých ptáků a psů jakýsi prášek, který dávaly dalším ženám a který měl napomoci smrti jejich manželů.
Z tohoto v zásadě triviálního zločinu se nakonec vyklubal čarodějnický proces s desítkami obviněných i více než dvacítkou upálených. Řetězové udávání a doznávání na mučidlech se již hodně podobalo tomu, co jako čarodějnické procesy chápeme dnes.
Kouzla a projevy lidové pověrčivosti, které byly odedávna součástí života venkovských vrstev, najednou začaly být sledovány a postihovány, V letech 1604-1606 probíhal např. velký čarodějnický proces v Nymburce. I v tomto případě šlo o přípravu lektvarů z těl oběšenců a trest, který se nakonec dotkl desítek lidí. Schylovalo se ale už k Třicetileté válce, která měla změnit svět i vnímání čarodějnictví.
