Článek
Katastrofa v Bolevci
V květnu roku 1917 trvala první světová válka již třetím rokem. Rakousko-uherská armáda spotřebovávala munici ohromným tempem a tomu musela odpovídat i její výroba. Největší muniční továrna v celém Rakousku-Uhersku se nacházela v Plzni, konkrétně v městské části Bolevec, a spadala pod Škodovy závody.
Areál továrny se rozkládal na ploše 60 hektarů a zahrnoval téměř šest desítek budov i cvičnou střelnici či odbočku železniční trati. Kolem byly rozmístěny také strážní věže a další zařízení. V muniční továrně byly vyráběny projektily v rozsahu ráží 37 až 305 mm a také samotné kanony a lodní děla. V době první světové války, kdy byla výroba nové munice zapotřebí v ohromném množství, nebyl čas na postupy z příruček. Nové provozy se proto budovaly na divoko, všeobecný nedostatek vedl k nedodržování původních plánů staveb, bezpečnostní pravidla ani další předpisy se prakticky nedodržovaly… pro muniční továrnu se jednalo o velmi riskantní situaci.
Zásadním problémem byl nedostatek skladovacích prostor. Výbušniny i hotová munice ležely prakticky všude. Když 25. května ráno dorazil do Bolevce další nákladní vlak plný trinitrotoluenu, nebylo kam jej uložit. Na nedostatek skladovacích prostor upozorňoval úřady ředitel muničky Rudlof Thiel již měsíce, avšak požadavky armády byly takové, že Vídeň jeho upozornění ignorovala. Nově dovezený trinitrotoluen tak byl složen do budovy číslo 10, kde se pod pracovními stoly nacházelo to opravdu poslední volné místo v továrně.
Vlastní výbuch
V osudný den bylo v továrně přítomno 862 mužů a 1718 žen, zaměstnanců továrny. V areálu se navíc pohybovalo asi 350 externích pracovníků a několik desítek vojáků a četníků. Ve 13:35 došlo v budově číslo 10 k výbuchu. Tím se rozpoutalo skutečné ohnivé peklo, neboť první výbuch inicioval výbuchy další. Ty největší přišly ve 14:10 a 15:08. Výbuchy vygenerovaly neskutečně silné tlakové vlny, které zdevastovaly celé okolí továrny.
Následky výbuchu v muničce Škodových závodů v Bolevci
Nad areálem se vznášel černý oblak viditelný ze vzdálenosti desítek kilometrů. Okna a skleněné tabule praskaly i v centru Plzně ve vzdálenosti více než deseti kilometrů. Jednotlivé výbuchy se potom ozývaly až do dalšího dne. Obyvatelé okolních obcí opouštěli v panice své domovy a utíkali do polí. Lidé přímo v továrně se snažili uprchnout, ale bylo obtížné dostat se přes ostnaté dráty a zabezpečení, které mělo zabránit pronikání osob dovnitř, avšak nyní bránilo lidem dostat se ven. Tlakové vlny tak lidi drtily ve velkém…
Celkový počet katastrofy obětí není známý, odhaduje se na více než 200 lidí. Většinu obětí, jejichž těla byla často nacházena například v korunách stromů, nebylo možné identifikovat. Lidé byli proto pohřbíváni do hromadného hrobu. Oběti na životech však nezpůsobily pouze první výbuchy, ale mnoho lidí zemřelo při následných výbuších ve chvílích, kdy se již snažili odstraňovat následky katastrofy. Neštěstí si bohužel vyžádalo i životy mnoha dětí, které ve dnech i týdnech po výbuchu nacházely nevybuchlou munici v celém okolí.
Příčiny výbuchu
Přesná příčina výbuchu dodnes není známa. Objevily se spekulace o sabotáži, kolovaly zvěsti o tom, že nad továrnou prolétlo neznámé letadlo, nebo o tom, že letáky již předchozí den varovaly zaměstnance před výbuchem. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je však nehoda.
Podle zaznamenaných svědectví upozorňoval vedoucí směny Vojtěch Žižka na minu poškozenou pádem na zem. Ředitel továrny Thiel jej však odbyl a pouze mu poradil, ať dá minu zatím někam stranou. Nabízí se proto teorie, že na rozbušce této miny došlo k závadě, ta explodovala a způsobila řetězovou reakci. Někteří historici a badatelé však tuto verzi zpochybňují, neboť ani pád miny z pracovního stolu by neměl vést k jejímu poškození.
Následky výbuchu Škodových závodů v roce 1917
Přesná příčina výbuchu při tehdejším vyšetřování tedy stanovena nebyla. Jedním z vyšetřovaných byl ale i ředitel závodu Rudolf Thiel. Pokud by bylo pravdou, že nereagoval na upozornění o poškozené mině, svůj díl odpovědnosti by jistě nesl. Na druhou stranu to byl právě on, kdo úřady dlouhodobě upozorňoval na nevyhovující situaci v továrně a výrazné překračování její kapacity. Vojtěch Žižka, který měl Thiela na minu upozornit, při výbuchu zahynul a nemohl tak podat svědectví.
V tehdejším tisku se úřady snažily katastrofu zlehčovat a psalo se tak o ní až po čase a spíše jako o drobné nepříjemnosti. Pro rakouský zbrojní průmysl šlo nicméně o katastrofu strategického významu, a bylo proto tlačeno na brzké obnovení továrny. Katastrofa i následný postup úřadů nicméně u místních obyvatel ještě prohloubily jejich negativní vztah k monarchii.
Výbuch v Bolevci a Karel Čapek
V osudný den se na zámku Chyše vzdáleném asi 40 km od Bolevce věnoval výchově syna hraběte Lažanského tehdy 27letý absolvent pražské Filozofické fakulty, Karel Čapek. Z okna zámku pozoroval obrovský sloup kouře a je pravděpodobné, že v následujících dnech místo výbuchu navštívil. Celá událost na něj silně zapůsobila a inspirovala jej k napsání románu Krakatit, který se točí okolo vynálezu nesmírně silné výbušniny.
Zdroje informací: https://www.denik.cz/z_domova/exploze-bolevec-krakatit-karel-capek.html
