Článek
Jaroslav Foglar a doba po roce 1948
Jaroslav Foglar nikdy nechtěl od života mnoho. V dobrém smyslu se jednalo o člověka, který vlastně nikdy tak úplně nedospěl a ke šťastnému životu mu stačilo jediné: působit mezi mládeží, pořádat tábory, výpravy, hry… Zdálo by se, že něco tak nevinného mu nikdy nemůže způsobit problémy se státní mocí. Opak byl ale pravdou, totalitní režimy, nacistický i komunistický, považovaly mladé lidi za cenný materiál, který je třeba formovat. Nevyhnutelně se proto dostaly s „Jestřábem“ do křížku.
V roce 1945 došlo k obnovení Junáka, což umožnilo Foglarovi znovu realizovat jeho klubovou činnost oficiálně. Současně je ale třeba říct, že s vedením Junáka příliš nesouzněl a mimo jeho oddíl jej lidé znali hlavně jako redaktoru časopisu Vpřed pro mládež. Stejně jako před válkou, i nyní byly jeho příspěvky velmi oblíbené.
Po únoru 1948 však nestačilo být apolitický (a to Foglar byl, měl svůj svět táborů a klubových schůzek a to, co jej přesahovalo, příliš neřešil) a byl vyhozen. Finančně na to špatně nebyl, neboť z autorských honorářů měl našetřen dostatek prostředků, působil tedy na volné noze. To sice bylo teoreticky možné, ale současně to mohla státní moc použít kdykoliv proti němu.
V roce 1950 byl Junák definitivně zrušen, Foglarova „Dvojka“ v něm však už nefigurovala, neboť byla samostatně vyloučena v roce 1949, kdy již bylo vedení Junáka otevřeně komunistické. Paradoxem je, že do něj patřili i někteří Foglarovi odchovanci, což pro něj muselo být zvláště těžké. Jiní skauti zase naopak umírali při pokusu uniknout z Československa nebo rukama katů po zinscenovaných politických procesech. A protože v nich figurovali zase jiní lidé, kteří v minulosti navštěvovali Foglarův oddíl, dostal se poprvé do hledáčku státní moci.
Foglarův klub se stal tábornickým oddílem Sokola Radlice. Jeho tábory byly často kontrolovány, překvapovány podezřelými lidmi v uniformách lesníků apod. Týkalo se to samozřejmě i jiných táborů, StB zkrátka zajímalo, jestli některé z nich nejsou až příliš podobné těm skautským. Ze Sokola Radlice se stala „závodní jednota DSO Dynamo Radlice při národním podniku Čs. automobilové opravny (Autorenova)“.
V tuto chvíli se dostal do střetu zájmů s místním Svazarmem, což byla organizace s poměrně velkým vlivem. Foglar by rád viděl svůj oddíl jako součást Svazarmu, ten však neměl zájem o Foglara, ale o klubovnu jeho oddílu.
Jistý člen Svazarmu, Jiří Budský, na Foglara začal donášet a tvrdil, že jeho oddíl je skrytě skautský a jeho činnost je zaměřena na výcvik špionáže, diverzních akcí apod. StB si na Foglara založila první složku. Zajímavé ale je, že StB na Budského hru nepřistoupila a Foglara nevnímala jako nebezpečného, naopak, měla pro něj poměrně velké pochopení v tom smyslu, že by mohl být jako autor dobrodružné literatury a propagátor turistiky, která byla „tlačena“ i režimem, prospěšný.
StB se odhodlala k akci
Dne 29. června 1954, tedy v den odjezdu jeho oddílu na letní tábor, byl přesto odveden k výslechu, kde mu byla vytýkána jeho činnost jako pro-skautská. Foglar byl šokován z toho, že mu byla jeho upřímně míněná snaha o co nejlepší práci s mládeží vyčítána a odhodlal se k napsání poměrně asertivního dopisu, ve kterém se obhajoval a nezapomněl zmínit, že poctivě plnil všechna pravidla a mantinely dané režimem. V dopise se také zcela distancoval od skautingu.
V tu dobu s ním navázal kontakt člen StB Bílek, který si jej zval na pohovory a při procházkách Prahou, dvakrát až třikrát týdně, chtěl vědět, kdo Foglara na ulici zdravil a zajímal se i o informace o bratrovi Jaroslava Foglara a některých dalších lidech. Dnes je už asi nemožné říct, co všechno Foglar prozradil. On sám tvrdil, že nic, nemusí to být ale úplná pravda. Rozhodně se ale nejednalo o žádného aktivního donašeče. Foglarovi byla celá věc nepříjemná, jen těžko mohl ale dělat něco jiného než se podvolit.
StB pravděpodobně napomohla tomu, aby Foglar získal zaměstnanecký poměr ve stanici mladých turistů. Výměnou mělo být donášení o lidech spojených se skautingem. Foglar spolupráci přijal, vnitřně se mu ale příčila a zprávy, které psal, byly velmi obecné, bez konkrétních a potenciálně poškozujících informací.
Stále však doutnal spor mezi Foglarem a radlickým Svazarmem. Ten znovu na Foglarův klub zaútočil a Foglar sám dokonce požádal StB o ochranu a pomoc. K tomu ale nedošlo, Foglar byl přeložen, a navíc jej v StB dostal na starost jistý Jiří Dvořák. Ten se jej rozhodl otestovat nastraženým provokatérem. S Foglarem navázal kontakt a StB následně na Foglarovi požadovala, aby jim o něm získal maximum informací. Od Foglara se ale StB dočkala jen a pouze obecné zprávy, kde nebyly prakticky žádné detaily. Bylo tedy zřejmé, že Foglar je ve skutečnosti nepoužitelný a StB spolupráci s ním ukončila.
Hodnocení a závěr
Právě zde je jasně patrné, že Foglar sice s StB formálně spolupracoval, aby udržel v chodu svůj oddíl. Nebyl ale žádným aktivním donašečem, a naopak se snažil své úkoly zahrávat do kouta. Přesně proto vážil, co vše může říct a co již nikoliv. Bylo by proto naprosto nesmyslné označovat jej za udavače nebo spolupracovníka StB v pravém smyslu. Spíše právě naopak. Svým způsobem jeho činnost v době komunismu připomíná jeho snahy z doby protektorátu. Jaroslav Foglar měl prostě smůlu v tom, že chtěl svoji bohulibou činnost vykonávat v době, která si na mládež dělala majetnické nároky…
Zdroje informací: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2025/02/PD_04_2024_Foglar.pdf
