Článek
Doba směnného obchodu
Obchodovalo se samozřejmě dávno před vznikem peněz. Již v pravěku nepochybně fungoval směnný obchod, kdy jeden člověk vyměnil s druhým třeba potravinu za zajímavý barevný kamínek apod. Postupem času se směnný obchod stával standardní součástí fungování společnosti a měnily se nejen úlovky či náhodně nalezené předměty, ale i hotové výrobky a pravděpodobně i služby.
Keltové a jejich duhovky
První mince v pravém smyslu se na naše území dostaly pravděpodobně z Řecka. S Řeky totiž obchodovali Keltové, kteří na naše území přišli někdy ve 4. století před naším letopočtem. Za služby a zboží, které Keltové Řekům poskytovali (Keltové platili za velmi dobré řemeslníky i špičkové vojáky) dostávali zaplaceno zlatými řeckými mincemi. Kromě toho, že je Keltové sami používali, si začali vyrábět jejich kopie. V první fázi šlo o kopie přesné, tedy i s řeckými motivy. Později se na mincích začaly objevovat motivy keltské. Tyto první mince ražené na našem území dnes známe jako duhovky.
Zajímavý je i původ tohoto označení našich nejstarších mincí. Keltové totiž v dobách ohrožení zakopávali svůj majetek pod zem. Když si je potom z jakéhokoliv důvodu nevyzvedli a po letech, dekádách nebo staletích je odkryl déšť, zlato se lesklo tak, že vypadalo jako by bylo na konci duhy.
Velká Morava, plátna a hřivny
V dobách Velké Moravy, tedy v 9. a 10. století našeho letopočtu se jako platidla používaly plátěné šátečky. Mimochodem, právě proto, máme dnes sloveso platit, které má původ ve slově plátno. Pro větší transakce se potom používaly tzv. hřivny. Šlo o jakési náhrdelníky z bronzu i jiných kovů.
Doba denárů a brakteátů
Ve stejném období u nás ale obíhaly i římské mince nazývané denáry. Když na konci 10. století začal kníže Boleslav I. razit první skutečně české mince, pojmenoval je stejně. České denáry se u nás používaly až do roku 1300.
Současně se ale čas od času objevily mince, které obíhaly paralelně s denáry. To byl např. případ tzv. brakteátů, které byly raženy od doby Přemysla Otakara I. Ve své době se jim sice říkalo také denáry, od těch klasických se ale svojí podobou lišily.
Měnová reforma Václava II. a příchod grošů
Rok 1300 je pro dějiny platidel v českých zemích velmi důležitý. V tomto roce totiž král Václav II. provedl zásadní měnovou reformu ve spojení s tzv. horním zákoníkem. Jednalo se o soubor zákonů, latinsky nazývaný Ius regale montanorum. Kromě toho, že se jim upravovaly pravidla a podmínky pro těžbu a zpracování stříbra byla také zavedena nová měna, kterou dnes známe jako groš. Ten se potom dělil na 12 parvů. Ani tady ale éra denárů neskončila, groš je totiž název odvozený od oficiálního jména měny denarius grossus, v překladu tlustý denár.
Groše se razily až do roku 1547, byť jejich historie nebyla vždy jednoduchá. Za husitských válek se přestaly razit úplně a ražba byla obnovena až ve chvíli, kdy Jiří z Poděbrad provedl v rámci snahy o poválečnou obnovu další měnovou reformu.
Václav II. představuje svoji měnovou reformu a horní zákoník
Tolary a dolary
Na začátku 16. století se v Jáchymově začaly razit mince jménem Joachimsthaler, čili jáchymovské tolary. Toto označení poté převzaly i další evropské měny, a dokonce i měna, která je dnes pro světovou ekonomiku vůbec nejdůležitější. Původ slova dolar je totiž v našem jáchymovském tolaru.
Joachimsthaler neboli Jáchymovský tolar
Nezlámaná grešle
V druhé polovině 16. století začal císař Ferdinand II. razit stříbrné mince zvané grešle. Ze stříbrných grešlí udělala později Marie Terezie grešle měděné. Šlo o mince s nízkou hodnotou, jeden tolar obsahoval 84 grešlí. Není tak těžké si představit, proč dnes říkáme „nestojí ani za zlámanou grešli“.
Zlatý jako předchůdce eura
Významnou měnovou reformu provedla také již zmíněná Marie Terezie. V roce 1750 rozhodla o vytvoření jednotné měny pro všechny habsburské země a v roce 1754 dokonce vyjednala měnovou unii se sousedním Bavorskem. Habsburský zlatý neboli gulden tak platil i v Německu a jednalo se tak o určitý předobraz dnešního eura.
Koruna nastupuje
Od roku 1892 začala platit v Rakousku Uhersku nová měna, koruna skládající se ze sta haléřů. Mimochodem v době, kdy obíhaly koruny společně se zlatými, platil kurz jeden zlatý = dvě koruny. Jinými slovy, deset korun bylo pět zlatých. Od té doby říkáme desetikoruně pětka.
V roce 1918 vzniklo samostatné Československo, které svoji novou měnu nazvalo stejně. Vznikla československá koruna. Ta existovala až do roku 1993 byť v letech druhé světové války nesla oficiální název protektorátní koruna a nešlo navíc o samostatnou měnu, nýbrž byla pevně vázána na říšskou marku v kurzu, který určovala říšská banka.
První ledna 1993 potom československou korunu nahradila koruna česká, kterou platíme dodnes.
Co bude dál
Podpisem Lisabonské smlouvy se Česká republika zavázala přijmout v budoucnu jednotnou evropskou měnu, tedy euro. Lze očekávat, že dříve či později se tak skutečně stane. U eura v dnešní podobě to ale končit nemusí. Již nyní se objevují plány na zavedení tzv. digitálního eura a rozmach kryptoměn by mohl v budoucnu přinést i jejich významné rozšíření při běžném platebním styku u nás. Anebo vidíte budoucnost platidel na našem území jinak?
